Daň na hranolky padla pod stůl

31.07. 09:00 | Autor: - red -

Věci veřejné si všimly pozoruhodné shody: zdraví národa je na tom stejně špatně jako jeho veřejný rozpočet. Chtěly oboje vyřešit hranolkovou daní, ale návrh v červenci padl pod vládní stůl na kupičku odhozených dobrých nápadů i fantasmagorií. Do které kategorie daň na cukry a tuky patří?

Česká republika mohla být jednou z prvních zemí snažících se vedle alkoholu a cigaret zdanit i nezdravá (aspoň papírově) jídla. Dánové si za pošmáknutí na nasycených tucích připlácejí deset až dvacet procent už druhým rokem. A od září se vám svačina sestávající z hranolků a velké koly prodraží zhruba o desetikorunu i v Maďarsku, kde daň na nezdravá jídla může zacloumat nejen rodinnými rozpočty, ale i národní identitou.

Dietologové po podobném kroku volají už od 90. let, pokud se jim tedy zrovna podaří přes obézní děti dostat ven z ordinace a přes čekárnu. Přičtěte k tomu ekonomické studie. Jedna říká, že by ve Spojených státech zdanění slazených limonád pěti korunami na litr snížilo jejich konzumaci o čtvrtinu. Druhá zas, že by zdanění slaného, sladkého a tučného v Británii ušetřilo ročně 3200 životů. Dánsko čekalo, že mu nová daň, odvozená z podílu nasycených tuků v konkrétních potravinách, vynese přes miliardu českých korun ročně. A navíc po deseti letech v platnosti prodlouží průměrnou délku dožití v zemi o pět a půl roku.

Skoro aby tedy John vlezl pod stůl a vytáhl návrh zpátky nahoru. Nebo ne?

Jak se daní vepř

Jestli se ekonomický odhad Dánů trefil, to zatím nevědí ani oni sami. Na příkladu severské země si však můžeme ukázat, jak těžké je se pokoušet zkrotit žrouty. Když totiž podražila chuť sádla, poohlížejí se po levných náhražkách. "Přechod spotřebitelů od nasycených k nenasyceným tukům jsme mohli čekat, jenže to nemusí nutně být přínosné pro zdraví. V některých potravinách s nenasycenými tuky se vytvoří při zahřátí víc škodlivých látek," cituje web FoodNavigator tiskové prohlášení Dánské obchodní komory. "Také to může znamenat více dochucovadel, což nemusí být dobré pro zdraví lidí ani kvalitu potravin."

Jednoduše řečeno: lidé, kteří doteď kupovali středně drahá nezdravá jídla, přecházejí kvůli dani ne na jídla zdravá, ale na ještě levnější nezdravá jídla.

Další problém? Čuník. Od rypáčku po ocásek se celé prase daní stejně, ať už si koupíte libovou kotletu, nebo bůček. Dá se to pochopit, řezník vám asi nebude na účtenku dopisovat daň "tak ještě deset procent, ta kotleta je taková prorostlá, paninko". Zároveň tím však opatření ztrácí částečně smysl.

Stejně tak by důsledný zákon musel obsahovat třeba zákaz slánek na stole v restauracích anebo zavést jejich půjčování třeba za pětikorunu na strávníka. Soli, cukry a tuky zkrátka nejsou cigarety – přicházejí v nejrůznějších formách a z těch počtů rozbolí hlava.

Piráti s chlívkem

Daň na sladké, tučné a slané má ještě několik háčků:

Dopadne to na chudé. Stovka dvě měsíčně vás s průměrnou mzdou zas tak nezabolí. S trojnásobkem průměrné mzdy si tučná jatýrka foie gras taky neodřeknete. Když ale živíte tři děti s patnáctkou měsíčně, buď to můžete řešit jako Dánové nakupováním ještě jedovatějších jídel, nebo prostě začnete sušit hubu. Úplně vidím scénu jak z britského sociálního filmového dramatu: Zahrada. Oheň. Kolem něj běhají děti v roztrhaném oblečení. "Dědečku, dědečku, budeme si zase péct špekáčky?" – "Děti, podražily a nemáme už na ně peníze. Ale díky té ropné havárii teď byli sledě v akci za 9,90!" Děti se zastaví. Detail tváře předškoláka, po které se kutálí slza. Záběr proti slunci. Dědečkovi zaskakuje sledí kost v krku a umírá. Stmívačka.

Samozásobitelství. Domácí chov vepřů u nás sice v posledních třech letech klesl o třetinu (věnuje se tomu celá studie), ale stačí z chlívku vyparkovat motorku a zase si tam bude na pomejích šmakovat zdroj nasycených tuků. Můžete sice pohrozit, že bude hrdelním trestem stižen řezník, který před porážkou čuně nezváží a nevyplní růžový formulář pro finanční úřad. Jak ale tohle úřednické bububu na venkově funguje, to vám nad domácí slivovicí vysvětlí každý pěstitel a palič.

Co všechno zdanit? Na tom, že je lepší vypít k jídlu vodu z kohoutku než dvoulitr žluté limonády za Kč 4,90, se asi shodnou všichni doktoři. Co ale sádlo? Moje lékařka přísahá na to, že je v rozumném množství nezbytné ke zdravé výživě. Plus osobní postřeh: když jsem vysadil základ všech potravinových pyramid, tedy pečivo, těstoviny a mléko, a nahradil je právě tuky, zlepšila se mi řada zdravotních problémů. Každé tělo potřebuje něco jiného.

Návrhu na zdanění tučného, sladkého a slaného je na té kupě nesmyslů pod vládním stolem dobře. Teď už jen zbývá doufat, že ho při každotýdenní losovačce daňových změn zase někdo nevytáhne nahoru.

Česká prasata

Těžkotonážního protivníka mají zřejmě příznivci zdanění bůčku v Ivanu Fuksovi, českém ministru zemědělství, zažraném bojovníkovi za české prase a českého zemědělce, staviteli prasečích mostů.

Když jsme se ministerstva zemědělství ptali, kolik peněz stála tato propagační perla, nedostalo se nám přímé odpovědi. Ministerstvo prý vyhlásilo soutěž na PR agenturu, která za své služby dostává roční paušál – cenu za natočení šotu tedy mluvčí ministerstva nezná.

Autorem článku, který vznikl ve spolupráci se serverem investicniweb, je Michal Kašpárek.