Práce v srdci chudoby: velké prohry, malá vítězství

17.03. 09:00 | Autor: - red -

Terénní pracovníci musejí mít často hroší kůži. Práce se sociálně vyloučenými není žádný med.

Do terénu vyrážejí vyzbrojeni očkováním proti žloutence typu A a B. "Zaměstnancům ho platíme hned po nástupu," říká Radka Kunešová, koordinátorka programů Člověka v tísni v Ústí nad Labem. Proti frustraci a beznaději, která by je semlela, kdyby si svou práci pustili moc blízko k tělu, však očkování neexistuje. Obrana je jediná: nedávat si velké cíle.

"Kolegyně často chytá od dětí svých klientů vši. Nedávno jsme jednomu dítěti museli přechodně zakázat vstup do nízkoprahového klubu, protože se u nich v rodině objevil svrab," zmiňuje Radka. Na "práci v nevyhovujících hygienických podmínkách" si tady ale nikdo nestěžuje.

Základním principem jejich služby je nízký práh: musí být dostupná všem, i lidem na samém dně společnosti. V praxi to znamená scházet se s klienty i v plesnivých ubytovnách, zbořeništích, bytech plných štěnic a oslovovat je na ulici.

Minulý týden Radka zahájila pracovní den v polstrované židli, uprostřed kuchyně klientky. "Po pár vteřinách mi bylo jasné, že jsem si měla vybrat židli vedle." Ta její byla nasáklá močí. "Přede mnou tam nejspíš sedělo dítě," dodává Radka s nadhledem. Směje, se když vypráví, že čas od času si některá z kolegyň přinese domů v kabelce štěnici. "Možná jsme tím deformovaní, ale ne výjimeční," říká Radka.

Silva v Matiční ulici

S paní Silvou se setkávám v jedné z poboček Člověka v tísni - ve slavné Matiční ulici. Stejně jako ostatní ústecké pobočky se nachází přímo v centru sociálně vyloučené lokality, uprostřed problematické čtvrti, v samém srdci ghetta. Silva není Romka. Klientek Člověka v tísni jsem ten den viděla už nespočet. Silva jako první není Romka.

Životní příběh Silvy je pozoruhodnou ilustrací toho, že cesta na okraj, cesta do sociálního vyloučení, může být překvapivě příkrá. "Měla jsem tři děti, nejmladší holčička byla postižená," začíná vyprávět žena kolem padesátky; má zrzavé vlasy pečlivě sčesané do drdůlku, modré džínsy úhledně nasoukané do černých kozaček.

Kdo je "sociálně vyloučený člověk"

"Zkrátka člověk, který je na okraji společnosti a vlastními silami se do ní nedokáže dostat. Potýká se s určitými potížemi a nedovede je sám řešit. Nemá práci, špatně bydlí, je předlužený, jeho děti chodí do praktické školy, má špatnou jazykovou výbavu nebo je nemocný. Aby ale byl ohrožen sociálním vyloučením, musí se u něj těch trablů nakumulovat víc. Bez práce může být nějaký čas každý z nás a neznamená to, že je ohrožený sociálním vyloučením," vysvětluje Vít Kučera, ředitel pobočky Člověka v tísni v Ústí nad Labem. Přesná čísla o počtech sociálně vyloučených lidí v téměř stotisícovém Ústí nad Labem nikdo nemá. "Odhadem je to kolem osmi deseti tisíc. Což se vlastně překrývá s počtem Romů, i když my se klientů neptáme na národnost. A všichni naši klienti Romové nejsou," doplňuje Vít Kučera.

Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s www.finmag.cz a jehož autorkou je Petra Dlouhá, čtěte ZDE.

Foto: ČTK

Autor: - red -