Obchodování s emisemi zkrachovalo. Co bude dál?

24.04. 06:40 | Autor:

Současný trh s povolenkami na vypouštění oxidu uhličitého je už téměř rok v kolapsu. Celý systém měl přitom motivovat český průmysl k šetrnějším technologiím. Povolenek ale bylo vydáno příliš mnoho a ani jejich rozdělení nebylo transparentní. Nyní vláda stojí před úkolem, jak rozdělit nový, mnohem tenčí balík povolenek a nepodlehnout lobby jednotlivých odvětví. Pokud se jí to nepodaří včas, čekají Česko sankce z Bruselu. Do nového obchodovacího období, které může přinést změnu, zbývá necelých devět měsíců.

V dosud trvajícím, prvním obchodovacím období 2005 až 2007 směl český průmysl vypustit do ovzduší přes 97 milionů tun ročně. Zaváděním ekologicky úspornější výroby měli průmyslníci ušetřit povolenky na oxid uhličitý a na jejich prodeji vydělat. Naopak výroba, která produkovala emisí více, by si musela potřebné povolenky koupit. Přesně před rokem však ztratil celý tržní mechanismus smysl.

Pád odstartovaly informace z Česka

Prudký pád cen povolenek v úterý 25. dubna minulého roku na evropských trzích odstartovaly informace z České republiky. "V médiích se objevilo sdělení, že je povolenek moc a prakticky přes noc klesla maximální cena ze třiceti eur za jednu tunu oxidu uhličitého na polovinu. Poté po několika cenových výkyvech a postupném pádu se cena povolenky na podzim ustálila v podstatě na nulové hodnotě," popsal neslavný konec společného projektu členských zemí Evropské unie poradce a obchodník Jan Pravda, jednatel společnosti Pravda Capital, která s emisemi obchoduje.

A v čem tkví příčina? V roce 2004 stál Brusel před úkolem stanovit limity vypouštění CO2 pro jednotlivé země včetně těch nových. Vycházel ale z Kjótského protokolu, který praví, že každá země musí emise oxidu uhličitého snižovat oproti stavu z roku 1990. Tehdy byl ovšem hlavní doménou Československa těžký průmysl.

Charakter českého průmyslu se však po revoluci výrazně změnil. Podniky dokázaly v roce 2005 vypustit do ovzduší jen 82 a v roce 2006 zhruba 84 milionů tun CO2. Z povolenek na emise oxidu uhličitého se tak v Česku stal dobrý byznys.

Od ledna 2005 tedy šlo šlo o to, kdo se na trhu rychleji zorientuje a prodá své přebývající povolenky co nejrychleji. Například povolený limit CO2 pro ČEZ, který se podílí na trhu s enegetikou zhruba ze semdesáti procent, překračoval jeho produkci v roce 2005 o 4,1 milionu a v roce 2006 o 2,5 milionu tun CO2. Za rok 2005 tak dosáhl čistého zisku jedné miliardy.

Evropská komise tentokrát nevstřícná

Přes faktický propad trhu s povolenkami Česko požádalo na roky 2008–2012 o ještě větší množství povolenek, a to o téměř 102 milionů tun CO2, Brusel však návrhu nevyhověl a množství povoleného oxidu uhličitého pro český průmysl podstatně snížil. "Teď konečně víme, na čem jsme. 86,8 milionu tun CO2 už je číslo, se kterým se dá reálně pracovat a už to může fungovat jako nástroj pro modernizaci elektráren," uvítal obrat ministr životního prostředí Martin Bursík.

"Jestli se trh rozhýbe, teď záleží na tom, jak se vláda postaví k sumě CO2, kterou od komise dostala," řekl obchodník Pravda. Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman na cifru 86,8 milionu tun od Evropské komise reagoval s tím, že podá na Brusel žalobu. Návrh však na zasedání české vlády nezazněl. "Chystáme nejdříve studii o dopadu snížení povolenek na český průmysl, měla by být hotová za dva měsíce a pak to půjde do vlády," vysvětlil mluvčí jeho ministerstva Tomáš Bartovský.

Ekologové: Rozdělování ovládl lobbing

Jenže přesycený trh s povolenkami nebyl jedinou komplikací. Zatímco bývalý ministr průmyslu a obchodu Milan Urban tvrdí, že rozdělení emisí CO2 mezi český průmysl bylo naprosto průhledné, ekologové a poradce Pravda upozorňují na opak. "Bylo patrné, že v prvním období rozhodovala při rozdělování silnější lobby průmyslníků. Neúměrně byl zásoben povolenkami zejména chemický průmysl," řekl Jan Pravda. V této oblasti podnikají zejména skupiny Unipetrol a Agrofert Holding. Ekologové svá tvrzení dokládají nápadným rozdílem mezi variantami pro obchodovací období 2005 až 2007, jak rozdělit sumu 97,6 milionu tun emisí na rok mezi podniky.

Varianta, kterou schválila vláda, přisoudila rafinériím o sedmatřicet procent povolenek na oxid uhličitý více, než byly schopny vyprodukovat. Také chemickému odvětví se dostalo o devatenáct procent povolenek více, než spotřebovalo. V obou odvětvích podnikal Unipetrol, o jehož nákupu ve stejné době jednal PKN Orlen. Ekologové poukazují na nápadnou shodu. "V době, kdy vláda rozhodovala o přidělení emisí jednotlivým odvětvím, PKN Orlen vyhrožoval státu mezinárodní arbitráží, šlo o jasný nátlak, kterému se vyšlo vstříc," říká Klára Suttlovičová z Centra pro dopravu a energetiku.

Bývalý šéf resortu průmyslu Milan Urban se však brání. "O tom, jak byly rozděleny povolenky na období 2005 až 2007, jsme rozhodli po jednání se svazem obchodu a průmyslu a dopravy, a celou věc odsouhlasila vláda. Takže nevidím žádný důvod, proč by mělo být rozhodnutí zmanipulované," řekl na adresu kritiky procesu rozhodování bývalý ministr. "Kdybychom rozhodli jinak, ozvaly by se stížnosti zase z jiného odvětví," dodal.

Současné ministerstvo životního prostředí tlaky průmyslnické lobby opět očekává. Chce se jim však bránit novými kritérii. "Pro ministerstvo životního prostředí je teď velmi důležité zachovat objektivitu a lobbistickým tlakům se ubránit," řekl Martin Bursík. "Základem pro rozdělení emisí mezi české podniky zůstane pouze průměr reálných emisí podniků za roky 2005 a 2006, kdy máme čísla přesně zjištěná," přiblížil nový plán Bursík. Také současné ministerstvo průmyslu a obchodu připouští, že znalost reálných emisí ze dvou minulých let poskytuje nezávislé hledisko pro další rozhodování.

Podle ekologů i makléřů by ideálním řešením, jak balík emisních povolenek mezi průmysl v Česku rozdělit, byla zcela transparentní aukce, tedy veřejné vydražení každé povolenky. O tom zatím české ministerstvo životního prostředí neuvažuje. "To by bylo nejčistší řešení, ale takhle daleko nejsme a nemáme moc času," konstatoval Bursík. Metodu částečné dražby použili například v Maďarsku, Slovensku, Dánsku či Irsku, kde přebytek povolenek stát veřejně vydražil.

***

Rozdělení povolenek na obchodovací období 2005 - 2007 v porovnání se skutečnými emisemi jednotlivých odvětví:

Sektor	Emise CO2 za rok 2005	Přidělené množství povolenek CO2	Rozdíl mezi přidělenými povolenkami a skutečnými emisemi CO2
Veřejná energetika	55 962 324	63485493	13%
Výroba a zpracování kovů	12 225 291	15 455 479	26%
Chemická výroba	4 684 701	5 574 288	19%
Podniková energetika	2 527 031	3 766 771	49%
Cement	2 553 038	3 047 260	19%
Vápenky	1 008 137	1 341 085	33%
Rafinérie	996 971	1 370 498	37%

Porovnání variant pro rozdělení přidělého limitu emisí 97,6 tun CO2 na rok v obchodovací období 2005 - 2007 pro jednotlivá odvětví:

Sektor	Emise v roce 2004	Navrhováná alternativa rozdělení povolenek	Schválená varianta pro přidělení povolenek
Veřejná energetika	60 153 561	64 022 409	63 323 133
Výroba a zpracování kovů	14 653 062	15 685 028	15 818 099
Chemická výroba	4 767 849	5 184 428	5 451 805
Podniková energetika	3 184 459	3 801 228	3 727 634
Cement	2 661 805	3 069 877	3 076 957
Vápenky	1 213 887	1 230 699	1 369 987
Rafinérie	991 611	1 032 660	1 232 609