Naše populace stárne a blíží se okamžik, kdy bude potřeba jasně říci, co udělat s důchodovým systémem, aby se dal ufinancovat. "Imigrace ho nezachrání," říká v rozhovoru pro časopis TÝDEN Eva Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady. Podle ní musíme radikálně změnit i sociální péči, zdravotnictví a školství. Bez kvalitní výuky se Česká republika nezbaví nálepky montovny.
Národní rozpočtová rada nedávno rozvířila veřejný prostor varováním, že pokud nedojde k úpravám penzijního systému, do padesáti let může stoupnout veřejný dluh České republiky na dvě stě třicet procent hrubého domácího produktu. Jak jste k takovému číslu dospěli?
Vycházeli jsme z demografické projekce, kterou vypracoval Český statistický úřad. Vzali jsme v potaz tu variantu, kterou považujeme za nejpravděpodobnější. Ta nám ukazuje, jaká bude v příštích desetiletích věková struktura obyvatelstva, jaký bude podíl lidí v produktivním věku, dětí a seniorů. Klíčový je poměr mezi počtem lidí v produktivním a postproduktivním věku, protože to vám řekne, s jak velkým objemem peněz je potřeba počítat na výplatu starobních důchodů. A když se podíváme na strom života naší populace, brzy bude připomínat spíše urnu než strom.
Není to trochu strašení? Vždyť o nutnosti penzijní reformy se hovoří už pětadvacet let, ale systém pořád funguje.
To rozhodně není. Doposud se víceméně spoléhalo na to, že ekonomika roste a v produktivním věku jsou silné ročníky, což tlak na penzijní systém snižuje. Na to ale nelze spoléhat donekonečna. Ne proto, že by hospodářství přestalo růst, ale právě proto, že se bude snižovat počet pracujících na jednoho seniora. Jestliže se nepodniknou žádné kroky, budeme mít problémy, před kterými varujeme, už mnohem dříve než za padesát let. Situace začne být opravdu vážná už za necelé dvě dekády, až začne do důchodu odcházet generace takzvaných Husákových dětí.
Které kroky by se podle vás měly učinit jako první?
V první řadě je třeba si jasně přiznat, že aktuálně nastavený penzijní systém není dlouhodobě udržitelný. Pak se bude muset vést vážná politická debata o tom, jak ho změnit. Politici si budou muset odpovědět na otázky, zda chtějí prodlužovat věk odchodu do důchodu, snížit poměr mezi vyplácenými penzemi a průměrnými pracovními příjmy, nebo zda se mají zvýšit odvody na důchodový účet, či do něho přisypat peníze získané zvýšením ostatních daní. My tu de facto nejsme od toho, abychom řekli, co mají politici udělat. My jim pouze můžeme pomoci vyhodnotit různé varianty, spočítat, jaký dopad by mohly mít. Konečné slovo ale bude na nich, protože jde o politické rozhodnutí.
Máme na onu debatu ještě vůbec čas? Znovu připomínám, že o reformě penzijního systému se diskutovalo mnoho let, vzniklo a zaniklo mnoho komisí...
Z našich predikcí vyplývá, že máme ještě zhruba patnáct let na to, abychom dokázali důchodový systém přestavět tak, aby nedošlo k explozivnímu nárůstu veřejného dluhu. Důležité přitom je, aby se pro tu změnu, reformu, našla široká politická shoda. Jinak totiž hrozí, že jedna vládní garnitura něco schválí a ta další to změní, jako se to ostatně stalo vládě Petra Nečase. Jestli se nepletu, tak ta prosadila důchodovou reformu většinou pouhého jednoho hlasu a nedopadlo to dobře.
Jakou penzijní reformu preferujete vy? Spíše upravit parametry stávajícího průběžného systému, nebo instalovat systém fondový, v němž by si každý na důchod spořil sám?
S ohledem na to, jaké za sebou máme zkušenosti s fondovým systémem, se nedomnívám, že by to pro nás byl ten správný model. Samozřejmě že by si lidé měli sami odkládat peníze na stáří, pokud mohou, ale na celospolečenské úrovni se vzhledem k oněm historickým zkušenostem budeme muset zabývat především reformou současného průběžně financovaného systému. Jak už jsem říkala, je třeba si vyjasnit, jestli do něj chceme odvádět vyšší daně včetně odvodů zaměstnanců a zaměstnavatelů, snížit poměr mezi důchodem a mzdou, nebo lidem říci, že do důchodu budou odcházet v pozdějším věku, respektive jak tato opatření zkombinovat.
Myslíte, že někoho zajímá, co bude za patnáct, nebo dokonce za padesát let?
Rozhodně by nás to mělo zajímat. Že se stále tváříme jakoby nic, je tím největším rizikem. Tím spíše musíme stále připomínat a zdůrazňovat, že nejdůležitější, co můžeme pro své děti a vnoučata udělat, je zanechat jim stabilní penzijní systém. Nemůžeme se chovat jako někdo, kdo se dívá na předpověď počasí, kde hlásí přívalové lijáky, a začít hledat pytle s pískem až v momentě, kdy začnou padat první kapky.
Pomohla by úbytku obyvatel v produktivním věku zabránit migrace? Nemůže nás spasit právě ta?
To si právě vůbec nemyslím, na rozdíl třeba od odborářského ekonoma Martina Fassmanna. Podle mého názoru k nám budou chodit ti, kteří zaplní nízko placené pozice, na nichž už Češi nebudou chtít pracovat. Imigranti tedy nebudou vytvářet dostatečně vysokou přidanou hodnotu, a tedy ani jejich odvody do důchodového systému nebudou stačit na pokrytí jeho výdajů.
Kdybyste měla pojmenovat tři největší hrozby pro české veřejné finance, které by to byly?
Vedle důchodového systému je to podle mě sociální péče, zdravotnictví a školství. Přesně v tomto pořadí. Ale důchody převažují nad vším ostatním dohromady.
Jak to myslíte? Vždyť pokud naše populace bude stárnout, lze očekávat, že do podobných finančních problémů se dostane i zdravotnický systém.
My jsme dělali několik projekcí a u jedné z nich jsme penzijní systém odebrali. Vyšlo nám, že v takovém případě by za padesát let dosáhl veřejný dluh jen šedesáti procent HDP. Z toho je jasně vidět, že penze jsou tou největší hrozbou, které budou naše veřejné finance čelit.
Pojďme ke krátkodobějším věcem. Ministerstvo financí snížilo navrhovaný schodek státního rozpočtu na příští rok z původních padesáti na čtyřicet miliard korun. Není to málo? Nebylo by v době konjunktury vhodnější vytvářet rezervy a utrácet naopak v době recese, aby se tím ekonomika rychleji rozjela?
V tom s vámi naprosto souhlasím. Fiskální politika je u nás už řadu let zcela opačného charakteru, než by měla být. Navíc si moc nejsem jista, jestli snížení schodku o deset miliard lze považovat za nějaké šetření, když mandatorní výdaje státu mají meziročně opět vzrůst.
Jak hodnotíte zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, který uvedl, že vláda do konce prvního pololetí vyčerpala jen asi třetinu plánovaných výdajů na investice? Není to známka toho, že stát dává přednost zvyšování svých výdajů provozních?
V obecné rovině platí, že investice jsou vždy lepší než pouhé projídání veřejných prostředků. V tomto konkrétním případě bych ale čerpání výdajů hodnotila až na konci roku, protože údaje za pololetí nemusejí ještě nic znamenat. Rozpočtové příjmy ani výdaje se během roku nevyvíjejí rovnoměrně a druhých šest měsíců bývá takřka vždy z hlediska investic silnější. Počkejme si tedy na konečný účet, to je podle mě férové.
Zmínila jste vzdělávací systém. Stále slyšíme, že je nutné ho změnit, ale nikdo se k tomu nemá. Politici mají pocit, že problémy vyřeší tím, že školám přidají peníze. Stačí to?
Rozhodně ne. Nesouhlasím s tím, že problémy českého školství jsou pouze problémem nedostatku peněžních prostředků. Je to především otázka systému, který ubíjí talentované děti namísto toho, aby je podporoval. Důraz je stále kladen hlavně na memorování faktů místo toho, abychom děti a studenty učili myslet v souvislostech a řešit komplexní problémy. Podívejte se, co se děti ve škole například také učí: třeba to, jak se pěstují brambory, přitom v zemědělství pracují asi dvě procenta populace. To znamená, že devadesát osm procent z nás nepotřebuje k životu vědět, jak vypěstovat brambory nebo jinou zemědělskou plodinu. A pokud se bavíme o penězích ve školství, pak tedy výrazně přidejme ředitelům a dejme jim větší pravomoc v tom, jak jednotlivé učitele odměňovat. Za to se moc přimlouvám.
Dá se to paušalizovat? Mé děti momentálně chodí na základní školu a mám dobrý pocit z toho, co a jak se tam učí.
Jistěže existují ostrůvky pozitivní deviace, ale jde o systém jako celek. V něm podle mě stále převládá formalismus. Chceme po dětech, aby měly dobré známky, protože jinak se ze základní školy nedostanou třeba na gymnázium a z něho pak na vysokou školu. Naše školství stále preferuje žáka či studenta, který bude vzorně sedět, poslouchat, memorovat, opakovat a nosit domů jedničky. V tu chvíli rodiče po dětech také chtějí hlavně ty hezké známky, protože vědí, že jinak se jejich potomkům dveře dalšího vzdělávání zavřou. Jenže my bychom naopak měli u dětí rozvíjet jejich talent, to, v čem jsou dobré, a neklást takový důraz na to, že jim něco nejde. Pak se totiž stane jediná věc: dítě ztratí motivaci a těší se pouze na to, až ze školy vypadne a konečně začne normální život.
Vlastně tím říkáte, že dokud se nezmění vzdělávací systém, nemáme šanci vymanit se z pozice pouhé montovny. O tom ostatně svědčí i rozhodnutí koncernu Volkswagen, který oznámil, že do Česka přesune výrobu passatů, zatímco doma v Německu bude vyvíjet elektromobily, a tedy i špičkové technologie.
Ano, my jsme v minulosti vsadili na strukturu ekonomiky, v níž budeme někde uprostřed výrobního řetězce. Z této situace se budeme velice těžko dostávat, a proto potřebujeme produkovat mozky, ale to jsme zpět u vzdělávacího systému.
Myslíte, že produkovat mozky stačí? Neměli bychom jim také vytvářet podmínky, aby u nás zůstaly?
Samozřejmě, bez toho se z pozice montovny nevymaníme. I zde je to však komplexní problém. Je třeba se ptát, za jakých podmínek u nás zůstanou. Najdou u nás mladí lidé dostupné bydlení? Nepůjdou náhodou tam, kde budou odvádět nižší daně? Budou u nás mít perspektivu pro svoje děti? Jednoduché řešení neexistuje.
V posledních letech se stále hovoří o příchodu takzvané čtvrté průmyslové revoluce, nástupu digitalizace a robotů. Jsme na to dobře připraveni, případně dělá podle vás český stát dost pro to, abychom se připravili?
Jako klasický liberál musím říct, že do tohoto procesu se stát vůbec nemá plést. Podle mě jsou všechny ty strategie, vize a programy zcela zbytečné, soukromý sektor si s tím poradí sám. Stát udělá nejlépe, když tomuto procesu bude co nejméně překážet a zaměří se jen na to, aby firmám vytvořil vhodné prostředí v podobě efektivní a štíhlé státní správy. A jestli jsme na to připraveni? To nedokážu posoudit, to ukáže čas. Neučme děti pěstovat brambory a nechme je pracovat s digitálními technologiemi. Znovu opakuji, tou nejlepší přípravou, jakou jim můžeme dát, je kvalitní vzdělání.
Doc. Ing. Eva Zamrazilová, CSc. (57) Od ledna letošního roku předsedá Národní rozpočtové radě. Předtím čtyři roky působila jako hlavní ekonomka České bankovní asociace. V letech 2008 až 2014 zasedala v bankovní radě České národní banky. Svou vědeckou dráhu spojila s Vysokou školou ekonomickou v Praze a Ekonomickým ústavem Československé akademie věd. V roce 2015 se habilitovala na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze v oboru hospodářská politika. V devadesátých letech pracovala na makroekonomických analýzách a prognózách v týmu hlavního ekonoma Komerční banky. |
Velkoobchod s potravinami Alimpex Food, který na český trh dodává i vlastní značky jako Dr. Halíř, Krajanka, Eiskaffee, Milkin...
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) zrušil elektronickou aukci pražského zámku Veleslavín, žádný ze zájemců...
Americký dolar dnes oslabuje. Reaguje tak na nejnovější statistiku z USA. Investoři jsou také opatrní ohledně slibů nově...
Denně aktualizovaný a odborný obsah, videoškolení či online podpora nejlepších českých odborníků v oblastech daní, mezd,...
Ticketingová platforma smsticket, známá svými moderními technologiemi, přichází s inovacemi, které mají za cíl usnadnit...
Skupina My Value Officer a poradenská skupina Talers oznamují uzavření strategického obchodního partnerství, jehož cílem je...
Projekt Saturnin, vyvinutý českou společností Beneva, zaznamenal významný úspěch na veletrhu EuroBlech 2024, který proběhl od 22....
Vyhazovu nemusí předcházet kritika od vedoucího ani vytýkací dopis. Signály mívají někdy naopak podobu uznání či odměny. "S...
S fiaskem, které provází elektronické zpracování stavebního řízení, klesá v očích české veřejnosti důvěra v digitalizaci. Její...
Nedávno jsme informovali o plánovaných změnách v oblasti dohod o provedení práce účinných od 1. ledna 2025. Konkrétně,...
Úspěch v podnikání je jen začátek. První generace podnikatelů nyní čelí nové výzvě – jak smysluplně spravovat své bohatství a...
Sladký svět plný cukrářského umění a zážitků přichází do Prahy, první ročník Prague Sweet Festivalu, největší cukrářskou a...
Čeští manažeři se cítí pod tlakem a zahlcení. V práci často "jedou na sebe", týmová práce nefunguje a frustrace se prohlubuje....
Začátek podzimu je v hospodaření firem významným milníkem. Pokud mají digitalizované, průběžně zpracované účetnictví, mohou díky...
Těžařský gigant Rio Tinto jedná o převzetí těžaře lithia Arcadium Lithium. Firma to dnes oznámila v tiskové zprávě. Finanční...
Influenceři, grafici, programátoři a IT testeři. I když je podnikání u nás stále jednoznačnou doménou dospělých, pomalu přibývá...
Lidi do call centra či na prodejnu může vybírat umělá inteligence dnes už z velká části sama. Výběr kvalifikovaných pozic a...
Mají kontakty na nejžádanější lidi z trhu práce, těší se jejich důvěře a jsou diskrétní. Lovci hlav čili headhunteři loví pro...
Obě metropole vypsaly veřejnou zakázku na dostavbu metra v roce 2020. Rakouské hlavní město metro pomalu dokončuje, v Praze se...