Méně práce za stejné peníze. Může to fungovat?

30.09. 18:15 | Autor: Jakub Křešnička

Tuzemští odboráři bojují za zkrácení pracovní doby o půl hodiny denně. V zahraničí jdou dále a mluví se o čtyřdenním pracovním týdnu. Ač k tomu některé firmy přistupují, podle ekonomů na plošná řešení není vhodná doba.

Boj za kratší pracovní dobu vyhlásila Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) na svém zářijovém shromáždění. Předák Josef Středula řekl, že Česko uvázlo v sedmdesátých letech minulého století. Rozvinuté země tehdy měly stejnou pracovní dobu, jakou mají tuzemští zaměstnanci dnes, kvůli tomu nyní "odmakáme" v průměru přibližně o 400 hodin více než například Němci. Tam totiž podle ČMKOS v průměru stráví v práci 1363 hodin za rok, zatímco Češi kolem 1770 hodin. Srovná-li se celková průměrná denní docházka, vychází se z toho, že Němec v zaměstnání pobývá necelých sedm hodin, zatímco Čech osm.

"Čeští zaměstnanci proti těm německým za čtyřicet let kariéry odpracují o devět let více, proti dánským a nizozemským o osm, proti francouzským o šest a belgickým o pět let více," uvedl Středula. Odbory proto chtějí prosazovat zkrácení týdenní pracovní doby zhruba ze 40 na 37,5 hodiny, tedy o půl hodiny denně. Výše mezd a platů by přitom měla zůstat stejná. Takového výsledku by rádi dosáhli během tří až pěti let.

Podle informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dosáhla loni průměrná mzda v soukromém sektoru 30 930 korun a meziročně rostla o 6,8 procenta, ale jen polovina pracovníků vydělávala nad 26 037 korun. "Náš cíl je jasný - kratší pracovní doba a lépe ohodnocená práce. Nikomu to neublíží," dodal Středula.

Muselo by se nabírat

Ačkoli se odborníci kloní k názoru, že kratší čas v zaměstnání může mít pozitivní efekt, sporný je Středulův výrok, podle něhož by to nikomu neublížilo. Problémy by mohly nastat například ve výrobních firmách s nepřetržitým provozem. Kdyby všem svým lidem zkrátily úvazek, musely by hledat další pracovníky, kteří by tuto dobu vykryli. Na současném trhu práce je zaměstnanců nedostatek. "Kde takové lidi vezmou? Jelikož je v Česku nenajdou, budou stěhovat své haly, stroje a kanceláře do jiných zemí," varoval Tomáš Surka z personálněporadenské společnosti Devire.

Podle většiny expertů není vhodná doba na to, aby se podobné kroky zaváděly plošně, navíc zákonem, jak si to představují odboráři. Podle nich je vhodnější nechat to na firmách samých. Ty ve snaze nalákat zaměstnance častěji přistupují k benefitům, jako je flexibilní pracovní doba.

"Dnes řada tuzemských podniků kratší pracovní dobu nabízí sama od sebe. Plošné zkrácení za současné situace nepovažuji za úplně dobrý nápad. Zatím v Česku nezaznamenáváme tak rychlý nárůst produktivity práce, který by to umožnil," uvedl již dříve Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR.

Zkrácené úvazky

Na druhou stranu je pravda, že tlak odborů v některých případech pomáhá. Podle průzkumu společnosti Trexima si v podnicích s vyjednanou kolektivní smlouvou lidé mezi lety 2014 a 2017 vydělali ročně v průměru o 137 347 korun více a odpracovali o 166 hodin méně než ve společnostech bez kolektivní smlouvy.

Analytici také upozorňují na nebezpečí porovnávání průměrné pracovní doby, již může zkreslovat využívání částečných úvazků vedle hlavního pracovního poměru. Stačí to ukázat na zmiňovaném příkladu Německa, kde v celkovém průměru stráví v práci o 5,3 hodiny týdně méně. Rozdíl zvyšuje právě fakt, že v Německu na částečný úvazek pracuje skoro 27 procent zaměstnanců, dělají v průměru 19,2 hodiny týdně. V Česku je ale podobných lidí jen šest procent s pracovní dobou 21,3 hodiny.

Kdyby se srovnával pouze "hlavní pracovní poměr", jsou Němci v práci za týden jen o 0,7 hodiny kratší dobu než Češi. Pokud bychom takto seřadili údaje ze všech zemí EU, vyjde nám, že kratší pracovní doba je v zemích, kde je více lidí na částečný úvazek. Zvláště je to vidět na příkladu Nizozemska, kde je podíl těchto pracovníků nejvyšší (viz Průměr odpracovaných hodin týdně).

Mnozí ekonomové upozorňují, že cesta častějších zkrácených úvazků by pro Česko byla lepší než plošné změny pracovní doby. Jenže tuzemské společnosti takovou praxi nemají zrovna ve zvyku a situace se mění jen pozvolna. "Při pohledu na pracovní nabídky sice vnímáme růst flexibility, ovšem spíše v rovině tolerance rozložení klasické pracovní doby v rámci dne," uvedla Alžběta Honsová, marketingová manažerka české pobočky společnosti Randstad.

Delší dovolená

Vedle úpravy délky času tráveného v práci odboráři zamýšlejí prosadit další věci, jako jsou zvýšení minimální mzdy na 13 700 korun od začátku příštího roku, růst platů o sedm až devět procent nebo uzákonění pětitýdenní dovolené. Ta ostatně patří v Česku mezi nejžádanější benefity, což ukázal průzkum agentury Grafton Recruitment mezi 1485 respondenty ze všech krajů ČR. V první desítce jsou i požadavky na flexibilní pracovní dobu, její individuální přizpůsobení nebo takzvaný home office.

Průzkum poradenské společnosti Up ČR o požadavcích na benefity ukázal, že lidé by ocenili i pětihodinovou pracovní dobu. Loni ji experimentálně zavedla německá společnost Rheingans Digital Enabler a podle jejího ředitele bylo cílem umožnit lidem větší soustředění bez rozptylování přestávkami, odvedení stejného množství práce za stejnou mzdu i více volného času. Experiment prý dopadl tak úspěšně, že ho místo plánovaného ukončení letos v únoru firma prodloužila na neurčito.

Více produktivity

K ještě radikálnějšímu pokusu přistoupila novozélandská společnost Perpetual Guardian, jež podniká v oblasti svěřenských fondů a územního plánování. Během letošního března a dubna zavedla čtyřdenní pracovní dobu a experiment monitorovali odborníci z Aucklandské technologické univerzity. Test zkráceného provozu ukázal, že se snížil podíl lidí trpících stresem (o sedm procentních bodů na 38 procent) a výrazně se zvýšil podíl lidí schopných vytvořit si rovnováhu mezi pracovním a osobním životem (z 54 procent na 78 procent). Zvýšila se též motivace i angažovanost zaměstnanců.

"Sami zaměstnanci přišli s řadou iniciativ, které jim umožnily produktivnější práci - od automatizace procesů až po omezení či úplné vynechání aktivit na internetu nesouvisejících s prací," stojí v závěrečné zprávě výzkumníků.

Podobný systém se ale nehodí pro každého. V kancelářích se přece jen pracuje trochu jinak než třeba ve výrobních halách strojírenských závodů.

Foto: ČTK

Autor: Jakub Křešnička