Ekologové městům škodí. I Praze, tvrdí profesor z Harvardu

Města v Evropě jsou zakonzervovaná, což brání jejich ekonomickému rozvoji. "I v Praze je řada míst, která nemusejí být historicky chráněna," řekl v rozhovoru pro TÝDEN profesor Harvardovy univerzity Edward Glaeser, který se zabývá ekonomií města.

Studoval jste ekonomii města po celou svou dosavadní vědeckou kariéru. Co vás za tu dobu překvapilo nejvíce?

Tou největší událostí pro mě byla pozoruhodná proměna amerických měst. Když jsem byl dítě, byla to upadající místa prorostlá zločinem a strachem, zatímco dnes jsou mnohem úspěšnější a aktivnější. Myslím, že moje fascinace městy pramení z pozorování tohoto dynamického procesu. A nemohu nezmínit beznaděj, která v sedmdesátých letech pronikala New Yorkem. Město tehdy stálo na pokraji bankrotu. Jako malý jsem se neustále ohlížel, když jsem byl venku.

Co bylo motorem změny amerických měst?

Začněme v prvé řadě tím, proč města vypadala tak beznadějně. Praha v jistém smyslu tuto etapu přeskočila, protože se vynořila přímo do svobody. V devatenáctém století byla industriálním městem, šlo o motor Rakousko-Uherska. A během období, kdy průmyslová města zažila úpadek, panovala v Česku komunistická nadvláda. Nechci vůbec tvrdit, že to nebyly těžké roky, ale pokud byste se lidí zeptali, co bylo v Praze v roce 1977 špatně, odpověděli by zřejmě, že komunisté, nikoli industrializace.

V New Yorku za úpadkem komunisté nestáli...

V New Yorku nebyl problém se špatnou vládou. Nicméně strach byl zřejmý a bylo jasné, že se město hroutí a ztrácí důvod k existenci. Ekonomickým problémem bylo, že New York - stejně jako všechna původní americká města na východním pobřeží - byl průmyslový a postavený u přístavu a železniční cesty. S tím, jak se snižovaly dopravní náklady, přestalo dávat smysl stavět další továrny na místě původních dopravních uzlů. V padesátých letech minulého století byl New York největším průmyslovým uskupením ve Spojených státech.

Funkce města jako dopravního uzlu bylo tehdy to nejsilnější, co drželo lidi pohromadě na jednom místě?

V devatenáctém století byla postavena všechna z dvacítky největších měst ve Spojených státech na hlavní vodní trase. Pokud vyrábíte zboží, dává to smysl tam, kde je nejlevnější ho přepravovat. Není proto nic překvapivého, že před sto padesáti lety se továrny shlukovaly kolem železničních tratí. Během dvacátého století ale tyto výhody zanikly, protože máme levnou kamionovou dopravu, náklady se snížily. Výrobní závody se tak z přístavů přesunuly do levnějších destinací, kde jsou nižší mzdy.

Například do Asie, kde začaly vyrábět automobilky...

Ano. Týkalo se to hodně automobilového průmyslu. Mnohem výrazněji a rychleji však tento přesun postihl v šedesátých letech oděvní průmysl v New Yorku. Za deset let tehdy zanikly desítky až stovky tisíc pracovních míst. Industrializaci doprovázely sociální nepokoje, výrazný nárůst kriminality. Tato kombinace nižší ekonomické síly a bujících sociálních problémů znamenala, že městský úřad už neměl na zaplacení účtů.

Kdy se to pak obrátilo?

Zlepšení přišlo částečně díky lepšímu potírání zločinu. V širším kontextu za obratem stál ekonomický restart. Abychom tomu správně porozuměli, je třeba události zasadit do širšího kontextu toho, co přinesla globalizace a nové technologie. Ty nejprve snížily roli města jako továrny a současně zvýšily příjmy města jako centra informací. Vyzdvihly přednosti města.

Takže automobily či další produkty se již ve Spojených státech nevyráběly, ale byly tam vymýšleny?

Když jsem prováděl výzkum pro svou knihu Kočování indickými slumy, stále na mě dotíravě útočila reklama na film Avatar Jamese Camerona. Viděl jsem ji všude, kam jsem přišel. Film byl vymyšlen v Los Angeles, ale prodává se všude. Jde o velmi konkrétní příklad města založeného na nápadech. Pokud chcete jiný příklad něčeho hmatatelnějšího, lze uvést různé produkty společnosti Apple: iPady, iPhony apod., které byly vymyšleny v americkém Silicon Valley. V zásadě se stalo to, že všechny nové technologie zvýšily ve věku globalizace příjmy z nových myšlenek, z inovací, jelikož je možné prodat je po celém světě. Lidé jsou sociální druh, který se stává chytřejší, když je v kontaktu s jinými chytrými lidmi. To je nejdůležitější věc, která drží města pohromadě. Města lidem umožňují, aby se učili od ostatních, tvoří řetězce aktivní spolupráce.

Proč lidé po roce 1975 zvolili právě New York? Proč ne třeba Detroit nebo jiné město?

New York měl od začátku velkou výhodu, protože byl dominantním americkým městem dvě stě let. Měl rozsáhlou zásobu bydlení, která drží lidi na místě. Nejdůležitější však je, že po roce 1975 začalo v New Yorku dominovat nové odvětví - finance. A neexistuje snad obor, kde by výhoda být trochu chytřejší než ostatní byla lukrativnější než ve financích. Podobný příběh má za sebou Seattle. V roce 1977 dva vtipálci postavili na dálnici směrem ze Seattlu billboard, na němž žádali posledního člověka, který pojede z města, aby zhasl světla. Lidé tehdy opouštěli město kvůli masivnímu propouštění v Boeingu a nikdo si tehdy nedokázal představit Seattle s menší továrnou Boeingu.

V Česku je to v současnosti tak, že mnoho lidí preferuje bydlení na venkově, a potom každý den dojíždějí do města jen za prací. Vypovídá to něco o Česku?

Příměstské osídlení nemusí být hned to největší zlo. Lidé si prostě vybírají různé způsoby života. Když se nám před osmi lety narodily děti, přestěhovali jsme se se ženou také na předměstí Bostonu. Je třeba se ale zajistit, aby státní politika lidi ven z města nevytlačovala. Týká se to třeba podpory výstavby dálnic, které přimějí lidi, aby více jezdili. Lidi vytlačuje i podpora vlastnického bydlení na úkor bydlení nájemního. Spojené státy tyto věci dělají a není to zdravé. Největší prokletí však je, že lidé se v USA stěhují na předměstí, aby se dostali do okrsků, kde jsou lepší školy.

Co vlastně nejvíce trápí americká města, jako je New York? Je to třeba zmíněný problém se školami?

V New Yorku jsou v současnosti dva dost vážné problémy. Jedním z nich je školství, což velmi úzce souvisí s nerovností ve společnosti. Soukromé školy jsou velmi drahé a u státních škol je to různé; často ovšem jsou velmi slabé. Americká města s tím však bojují, například starosta New Yorku Michael Bloomberg na tom velmi tvrdě zapracoval. Pokud jde o vzdělávací systém, je nemožné nezávidět České republice, jak dobře si vede v mezinárodních srovnáních. Je to něco, na co byste měli být velmi pyšní.

Co je ten další problém?

Dostupné bydlení. Normálně jsou města a přilehlé oblasti mnohem levnější. V mnoha oblastech jsou Spojené státy skvělé, pokud jde o poskytování levného bydlení. Města v Sun Belt (oblast na jihu Spojených států, pozn. red.) vynikají v produkci levného bydlení pro široké vrstvy obyvatel. Jinde, třeba v New Yorku, je to horší. Nicméně na světové poměry si Američané vedou stále velmi dobře. Pětina nejchudších Američanů žije v průměru na dvakrát větším prostoru na hlavu než průměrná francouzská, německá či britská rodina.

V Evropě není tolik místa a jsou zde stavební omezení...

Místa je tu dost. Nestaví se zde kvůli stavebním omezením. New York je neustále se měnící město, a přesto nemá potřebné množství bydlení. S určitou nelibostí se dívám na Staré Město v Praze. Je nádherné tak jako snad žádné místo na světě a patří do světového dědictví. Otázka je, kde lze v Praze tolerovat hustší zástavbu, aby byla stále v dostupné vzdálenosti od centra. Praha to musí rozhodnout sama, o tom nemohou rozhodovat cizinci, ale v určité míře bych argumentoval - podobně jako v New Yorku -, že je v Praze stále řada míst, která nemusejí být historicky chráněna.

Mnoho evropských měst připomíná spíše muzea než obyvatelná místa. To přece ohrožuje také jejich ekonomický rozvoj, ne?

Určitě ano. Je nasnadě, že Praha má výhodu v tom, že jsou tady taková nádherná místa, kam lidé chtějí přijíždět a být na nich fotografováni. Současně však většinou jde o neživotná místa. Je velmi drahé bydlet v centru města. Když se města zmrazí či zakonzervují, je obtížné dodat nový prostor, který by byl finančně dostupný. Otázka je, jak to vyvážit. Podívejte na francouzskou obchodní čtvrť La Défense. Tam si prostě řekli, že je to prostor vně Paříže, takže tam můžeme stavět jako diví. V jistém smyslu je to v pořádku: nechají Paříž netknutou, ale La Défense je velmi daleko. Šel jsem odtud pěšky až na Elysejská pole a je to túra. Osobně by mě potěšilo, kdyby se více zastavěla například oblast kolem Montparnasské věže.

Tvrdíte, že velkým nebezpečím pro životní prostředí jsou ekologové. Můžete to osvětlit?

Myslím, že životní prostředí je příliš důležité na to, abychom ho dali napospas ekologům (smích). Ekologové mají často tendenci myslet příliš lokálně. Dám vám příklad. Mnoho protestů proti hustšímu osídlení v nejbližších předměstích Bostonu je údajně vedeno snahou zlepšit životní prostředí. Nemůžeme stavět na řadě míst, protože to prý nějak škodí životnímu prostředí. Opak je pravdou, protože jde o oblasti, které jsou velmi blízko Bostonu. Když tam budeme moci stavět, lidé nebudou muset dojíždět do práce tak daleko.

Je to záležitost jen Bostonu, nebo se to týká i dalších měst v Americe?

Ještě drastičtějším příkladem je sdružení proti výstavbě v Sanfranciském zálivu. Pokud se pídíte po tom, která část Ameriky má nejnižší emise oxidu uhličitého, je to okolí San Franciska. Především je tam kvalitní systém městské dopravy. Důležitější je však mít na paměti, že Spojené státy tvoří země s velmi rozdílnými klimaty. A klima má obrovskou moc ovlivňovat množství oxidu uhličitého v ovzduší. Podnebí na pobřeží Kalifornie je velmi mírné. Je mnohem zelenější než třeba Detroit nebo Chicago, kde se během zimy musí ve velké míře topit. Ještě méně zelený je Houston, který vyžaduje enormně velké uměle vytvořené prostředí. Pokud skutečně ve Spojených státech chcete snížit emise oxidu uhličitého, musíte umožnit výstavbu v San Francisku. Protože čím méně budov bude stát v San Francisku, tím více jich bude stát na předměstí Houstonu. Ekologové znemožňují stavět v nejzelenějších oblastech Ameriky z domněle ekologických důvodů, ale globálně je tato jejich snaha hodně negativní.

Ekologové tedy životní prostředí poškozují?

Patrná je tendence nemyslet na efekty, které jejich jednání způsobí v systému. Na nejnižším stupni můžete mít problémy jako úsilí snížit emise budov na minimum. Pokud je ale obtížné postavit nízkoemisní budovy s výtahem, vede to k velmi nízké hustotě osídlení. Nastává problém, že lidé jsou nuceni více jezdit auty. Pokud jde o emise, byl bych mnohem radši, kdyby lidé jezdili spíše výtahy než automobily.

Jak se staví k ekologickým otázkám měst rozvíjející se země jako Čína? Budou se o emise starat teprve tehdy, až zbohatnou?

Čína na emise dbá už teď, ale hlavně proto, aby v budoucnu jednoduše nebyla terčem rozmarů dodavatelů ropy z jiných zemí. Jsem docela optimistický, protože až Čína zbohatne, bude se veřejně prezentovat podobně jako Evropa či Spojené státy. Země, která zasluhuje pozornost, je spíše Indie. Nevěřím příliš tomu, že tam budou schopni zavést nějaká pravidla. Je třeba si uvědomit, že jak bude Indie bohatnout, enormně se zvedne poptávka po klimatizacích. Z dlouhodobějšího hlediska bude větším problémem než Čína jednoznačně Indie.

Edward Glaeser (47). Profesor ekonomie na Fakultě umění a věd Harvardovy univerzity, kde učí od roku 1992. Je ředitelem Taubmanova centra pro státní a místní správu a ředitelem Rappaportova Institutu Velkého Bostonu. Doktorát získal na Chicagské univerzitě v roce 1992. Je autorem knihy Triumf města, ve které píše o tom, že život ve městě ovlivňuje náš vývoj a psychiku výrazněji, než jsme si kdy představovali. Ve své knize boří různé mýty a dokazuje, že města jsou ve skutečnosti zdravější, zelenější a v kulturním i ekonomickém smyslu bohatší místa k životu. Glaeser je ženatý a má tři malé děti.

 

Čtěte dále

další zprávy