Digitální věk nás nezničí, říká šéf Copy General

22.02. 15:01 | Autor: Pavlína Nešněrová

Před pětadvaceti lety začínali jako copy shop, dnes má firma Copy General roční obrat šest set milionů korun. Jenže kopírování má v digitální době na kahánku. "Je jasné, že postupně zanikne úplně. Budeme už jen tisknout a stále více se věnovat digitální správě dokumentů," říká Roman Petr, generální ředitel společnosti.

Dobu papírovou postupně nahrazuje ta digitální. Je dnes ještě možné dělat byznys s kopírováním a tiskařinou?

Určitě je, jen nesmíte zůstat stát na místě a dělat to, co před dvaceti lety. Je třeba hledat nové cesty a přizpůsobovat se současnému světu. Tiskařina se dá dělit na tu klasickou, která zahrnuje faktury, výpisy, dokumenty, ale i tištěná média. Tady je pokles poptávky výrazný. Na druhou stranu "hezká tiskovina" zažívá renesanci. Fotoknihy, fotoobrazy, plakáty... V těchto případech se lidé k tisku vracejí. Doba digitálním tiskařům vlastně nahrává - v mobilu a počítači máte tisíce krásných fotografií a některé z nich chcete zhmotnit - od toho jsme tady my.

Co pro to, abyste nestáli na místě, děláte vy?

Například jsme začali spolupracovat s architekty a tiskneme jim projekty. Firmám zase distribuujeme velkoformátové tiskové technologie. Také se snažíme pronikat do digitálního světa. Tvoříme a spravujeme bankám či pojišťovnám klientskou korespondenci. To znamená, že sjednocujeme jejich dopisy napříč firmou, dáváme jim podobu, personalizujeme je a rozposíláme klientům, ať už papírovou, či elektronickou formou.

Pořád ale tisknete. O co je největší zájem?

Když jsme v roce 1992 začínali, pouze se kopírovalo. Dnes se kopírování pohybuje v nízkých desítkách procent našeho obratu a postupně zanikne úplně. Budeme už jen tisknout. Populární jsou velkoformátové obrazy, tapety či reklamní bannery. V posledních letech je také žádaný tisk na netradiční materiály, jako je sklo, kov či dřevo. Nedávno jsme měli jednoho zákazníka - truhláře. Ten si dal potisknout dřevěné dýhy a bude z toho vyrábět moc pěkný nábytek. S dnešními moderními tiskárnami můžeme potisknout v podstatě cokoli.

Kolik taková tiskárna stojí?

Do tiskáren jsme teď investovali hodně. Ta, která umí tisknout na všechno, stojí skoro deset milionů korun. Tu máme zatím jen jednu.

Vaše společnost je na trhu pětadvacet let. Jak těžké je reagovat na nové trendy?

S oblibou říkám, že se nezastavujeme, ale nejsme ani rychlíci. Pomalu se valíme a sbíráme zkušenosti. Pořád se ale věnujeme tiskařině, papír je to, co nás primárně živí, i když poměry činností se mění. Pekař se také ze dne na den nestane řezníkem. Může zkusit dělat párky v rohlíku nebo přičichnout k cukrařině, ale maso už je mimo jeho obor. Takže se snažíme rozšiřovat, ale zase ne tak moc, abychom opustili známé vody.

Jaký je roční obrat firmy? Kolik procent z toho tvoří kopírování a tisk?

Loni jsme utržili přes šest set milionů korun, z vlastních služeb to bylo tři sta padesát milionů. Z toho dvacet procent tvoří kopírování a tisk v copy shopech, patnáct jsou projektové plány, necelých dvacet je klasická tiskařina a zbytek tvoří produkce a správa klientské korespondence.

Jaké služby budete nabízet za dalších pětadvacet let?

Budeme se stále více věnovat digitální správě dokumentů. Ty papírové jako faktury a výpisy postupně zaniknou. Copy shopům ale věřím. Přežijí ne díky tisku, ale zásluhou poradenských služeb, které poskytujeme už dnes. Kopírku a tiskárnu má skoro každý. My navíc nabízíme pomoc konzultantů a grafiků. Jednoduše se snažíme přicházet s takovými službami, které lidé nejsou schopni doma nebo v kanceláři zajistit. V budoucnu se staneme partnery bytových designérů, stavitelů i celých firem a nabídneme jim ucelená řešení nejen v rámci tisku, ale i komunikačních kanálů a technologií.

Roman Petr (47)

Českou pobočku americké firmy vede od roku 1992. Pomáhal ji rozjíždět ještě jako student Vysoké školy ekonomické a z toho důvodu nedostudoval. Šéfuje Copy General v Česku, Polsku a Rusku. Dohromady zaměstnává přes 450 lidí. Miluje víno, hory, sport a koně. Dokonce závodí s koňským spřežením.

Foto: Radek Cihla

Autor: Pavlína Nešněrová