Japonci se diví, kde se ve Sněžném vzala japonská zahrada

12.04. 13:41 | Autor: ČTK

Při toulkách po Žďárských vrších se lidé mohou dostat i do japonské kamenné zahrady. U svého domu ve Sněžném ji řadu let buduje učitel Pavel Šimon. Mezi stovkami balvanů, z nichž některé váží přes osm tun, rostou tvarované stromky a bonsaje.

Jižní okraj členitého pozemku s kopci a údolíčky lemují ostnatá těla dvou kamenných draků. Exotický kout ročně přiláká několik tisíc obdivovatelů. Zahrada je volně přístupná.

ČTĚTE TAKÉ: Muzeum mušlí...jako futuristická mušle

Pavel Šimon buduje japonskou kamennou zahradu už léta. "Zatím máme rekord 10 tisíc lidí za sezonu. Jsem rád, když přijdou. Myslím, že kontakt, přátelství a taková ta otevřenost mezi lidmi docela chybí. Ne že já bych chtěl spasit svět, ale je to životní styl, kterým bych se chtěl řídit - neuzavírat se do sebe a být vstřícný," řekl ČTK Šimon.

Zahrada vzniká od roku 1996, zabírá přes půl hektaru pozemků. Na původní louku bylo postupně navršeno 220 nákladních aut hlíny a kamení - místní svratecké ruly - a práce nekončí.

"Ještě budeme navážet, ale už to nebude tolik, protože jsme omezeni prostorově," poznamenal Šimon.

Různě velkých balvanů jsou v zahradě zřejmě stovky - ten největší váží 12 tun. Vzhled skalisek dotváří plochy sestavené z tisíců drobných plochých kamenů, které byly kolmo nahusto zatlučeny do půdy.

Japonští návštěvníci zahrady se diví, kde se V zahradě stále přibývají nové výseče - Šimon se svými pomocníky dokončuje zenový kout, následovat bude vodní zákoutí. "Během dvou let bychom rádi postavili bonsarium a čajovnu," doplnil výčet. Prosklenou místnost s bonsajemi chce zařídit na střeše domu. Zahradu si tak lidé budou moci prohlížet i v zimě, kdy pěšiny pokrývá sníh.

Japonský styl zvolil Šimon pro svou vysněnou zahradu proto, že mu je blízký šintoismus. "Což je otevřené náboženství, které vychází z přírody," řekl. V zahradě tento přístup připomíná třeba brána pokory - je tak nízká, že jí lze prolézt jen po kolenou. Vysoká červená brána je zase určena ptákům - poslům od bohů - k odpočinku. Atmosféru dotvářejí štíhlé japonské lampy a vstupní brána ve tvaru samurajských mečů.

ČTĚTE TAKÉ: Liberecká galerie se přestěhuje do historických lázní

Zahrada vzniká od roku 1996, zabírá přes půl hektaru pozemků. Zahrada je budována tak, aby se nedala přehlédnout z jednoho místa, je rozdělena na suchou a vodní část. "Japonci říkají - na každém kroku překvapení," podotkl Šimon.

Jeden úhel pohledu například nabízí symbolické zobrazení krajiny České republiky. Seskupení rostlin a kamenů připomíná nížiny, Pálavu, kopcovitou Vysočinu a za ní skalnaté Krkonoše.

Úprava pozemku se sice nese v japonském duchu, ale Šimon používá místní kámen a převážně středoevropské rostliny, protože ty se dokážou vyrovnat s drsnějším podnebím 700 metrů nad mořem položeného Sněžného.

Převažují jehličnany: borovice, modříny, jalovce a smrky. Najít tam lze třeba i vrby, vřesy a exotičtější červené javory a sakury.

Asi stovku stromů a keřů rostoucích ve volné půdě doplňuje zhruba dvojnásobný počet bonsají v miskách; nejstarší z nich jsou staré 25 let. Pravidelné tvarování se však týká všech rostlin v zahradě. U vitálnějších listnáčů se provádí několikrát za rok. "U jehličnanů, až na modříny, to většinou stačí jednou až dvakrát za sezonu," upřesnil Šimon.

Pavla Šimona zájem těší. Zahradu ve Sněžném už navštívili i Japonci; prý se divili, kde se tam vzala. Šimon se ale do země, jejíž tradice ho léta inspirují, ještě nedostal.

"Já vždycky říkám, že jsem chudý českomoravský učitel a že tam na mě čekají, až budu v důchodu. Ale aspoň se mám na co těšit. A těším se," uzavřel s úsměvem.