TÝDEN.CZ na Ringu: jak vznikla legenda

02.10. 08:00 | Autor: Jan Stacha

V „zeleném pekle“ se vždy jezdilo jak o život. Nürburgring. Král všech závodních okruhů, se kterým se žádný jiný nemůže srovnávat. Už v době svého vzniku nevídaně velkolepý projekt, jehož existence je dodnes zázrakem. Právě tady se rodily a také umíraly největší talenty automobilových závodů.

Šampion Formule 1 Jackie Stewart jednou o Nürburgingu prohlásil, že je nejlepším a nejnáročnějším okruhem světa. Pak z něj vypadlo: „zelené peklo“. Tato výstižná přezdívka se rychle ujala a severní smyčce okruhu, takzvané Nordschleife, tak většina lidí říká dodnes. Samotný okruh je však o nějaké čtyři dekády starší než Stewartova kariéra v F1.

Přezdívku „zelené peklo“ dal okruhu Jackie Stewart, na snímku v monopostu BRM P261. Mohl by být ještě starší, kdyby první světová válka nezmařila vážné úvahy tehdy expandujících německých automobilek o postavení testovací trati právě v kopcovitém pohoří Eifel, asi 70 kilometrů jižně od Kolína nad Rýnem. Němci totiž na rozdíl od Britů žádný závodní okruh až do dvacátých let neměli. Již před válkou začali stavět Avus poblíž Berlína, jenže to byl vlastně jen kus rovné dálnice na obou stranách spojený zatáčkami, kvůli všelijakým problémům dokončený až v roce 1921. Do té doby se v Německu závodilo jen na veřejných silnicích. Nakonec je asi dobře, že původní záměry nedopadly. Je totiž jen malá pravděpodobnost, že by se tenkrát podařilo uskutečnit něco tak velkolepého jako Nürburgring.

První Velká cena Německa se na Nürburgringu jela v roce 1927. Zvítězil Mercedes. Nápad postavit obrovský řidičsky náročný okruh v pohoří Eifel dostal člen okresní rady Dr. Otto Creuz. Trať měla měřit skoro třicet kilometrů a skládat se z velkého a malého okruhu, které by byly propojeny, ale také je mělo jít podle potřeby oddělit. Start/cíl měl být společný, poblíž něj se plánovala tribuna pro 2500 diváků, paddock se sedmdesátkou garáží, bohaté zázemí včetně měřící věže, a dokonce hotelu. Velmi odvážná myšlenka, i když ne zase tak naivní. V pohoří Eifel se na veřejných silnicích čile závodilo již počátkem dvacátých let, nicméně to bylo pro závodníky dost nebezpečné. Nový okruh navíc neměl jen zvýšit šance jezdců na přežití, ale také dát vzkvétajícím německým automobilkám místo pro testování nových vozů a hlavně zlepšit situaci chudého kraje trpícího nezaměstnaností, do něhož by přilákal peníze automobilek i turistů. Od počátku byl totiž Nürburgring projektován jako trať dostupná i pro veřejnost. Jinými slovy zpoplatněná jednosměrka, bez omezení rychlosti. Zkrátka vychytralý plán...

Od roku 1934 opanovaly ring takzvané „stříbrné šípy“, nacisty podporované závodní vozy značek Auto-Union a Mercedes-Benz. Creuzovi se pro velkolepou ideu podařilo získat podporu německého autoklubu ADAC a hlavně automobilového nadšence Konráda Adenauera, tehdejšího starosty Kolína nad Rýnem (a také budoucího německého kancléře). Právě Adenauer přesvědčil německou vládu, aby investovala do tak monstrózního projektu nevídaných 14,1 milionu říšských marek. V roce 1925 začalo asi 2500 dělníků stavět budoucí nejslavnější okruh světa. S 84 pravotočivými a 88 levotočivými zatáčkami, které byly vypočítány tak, aby trať nabídla snad všechny možné kombinace jejich poloměrů, klenutí a také sklonů samotné dráhy s převýšením kolem tří set metrů. Trať měla na šířku 6,7 metru, jen ve startovně-cílové rovince se rozšířila na 20 m. Okruh obklopil čtyři vesnice a využil část již postavených silnic, zbytkem nových protnul převážně lesnatý terén.

Hans Stuck na Velké ceně Německa 1938, poslední před válkou. Na jaře roku 1927 byl Nürburgring slavnostně otevřen. První automobilový závod zde vyhrál 19. června Němec Rudolf Caracciola řídící Mercedes a o měsíc později se zde jela Velká cena Německa. Okruh si získal hlavně ve třicátých letech obrovskou popularitu, začala se tu jezdit většina velkých závodů a návštěvnost radikálně vzrostla. Na Velkou cenu Německa 1938 přišlo přes 350 tisíc diváků. Úspěch okruhu se projevil i v kraji. Z hostinců poskytujících pokoje pro pocestné se staly hotely, postavilo se mnoho nových a přibyly také restaurace.

Porsche 935 ve snad nejznámější zatáčce okruhu, klopené Karusell. Jenže pak přišla druhá světová válka, během které byl Nürburgring v rukou armády. První poválečný závod se zde jel až v roce 1950. Pak se „ring“ stal součástí seriálu formule 1, jezdila se tu opět Velká cena Německa. Až do roku 1970, kdy byla přesunuta na okruh Hockenheim. Důvod? Bezpečnost. Kopcovitá dráha se zvlněnými zatáčkami, převýšením až 300 metrů, nepřehlednými horizonty, za nimž mohlo čekat cokoli, a hlavně lesem kolem většiny trati si vyžádala řadu obětí. První se stal hned v létě roku 1928 Čeněk Junek. Po jeho smrti přestala nejslavnější česká závodnice Eliška Junková závodit. Další trojici fatálních nehod přinesla padesátá i šedesátá léta. Mnohem více zabitých civilistů na veřejných jízdách nepočítaje... O Nürburgringu začalo stále více jezdců mluvit jako o nebezpečném okruhu. Navíc formule byly čím dál rychlejší - v roce 1969 zajel Jacky Ickx jako první čas pod 8 minut průměrnou rychlostí 177 km/h. Už o dva roky předtím byla do okruhu přidána šikana Hohenrein, aby se jezdci nepozabíjeli před cílem (který je na trati dále než start pro veřejné jízdy).

Na rozdíl od formulí cestovní auta z Nürburgringu nezmizela. Proto v roce 1970 prošel Nürburgring zásadní rekonstrukcí. Nejzákeřnější zatáčky byly pozměněny, boule zahlazeny a celou trať ovinula svodidla, zabraňující dřívějšímu snadnému výletu do lesa. Roku příštího se na něj Velká cena Německa opět vrátila, a aby jí to vydrželo, pracovalo se na dalších bezpečnostních úpravách. Jenže ani ty neodvrátily to, co jednou muselo přijít. Formule 1 na „zelené peklo“ zanevřela poté, co zde roku 1976 nejspíš kvůli závadě na zavěšení zadní nápravy svého Ferrari málem zahynul Niki Lauda. Kdyby ho z monopostu nevytáhli ostatní závodníci, uhořel by. Záchranáři to totiž k němu měli příliš daleko. Dalším důvodem k vyřazení Nürburgringu ze seriálu F1 byla čím dál větší nespokojenost televizních stanic, pro které se pořízení televizních přenosů z tak dlouhé trati stalo příliš nákladným. Po sezoně 1980 se s okruhem rozloučila i motocyklová Grand Prix.

Nürburgring je automobilkami stále hojně využíván k testování a ladění jejich nových aut. Každá z nich se tím ráda pochlubí. Dnes se na Nordschleife jezdí různé závody cestovních vozů, vrcholící každoroční čtyřiadvacetihodinovkou. To však ani náhodou neznamená, že by nejslavnější závodní trať světa živořila. Tak náročný okruh, který dokonale prověří vlastnosti auta, neexistuje. Proto automobilky ze všech částí světa na ringu pilně testují svoje novinky a čím dál více z nich světu prezentuje časy, které jejich díla zajela. Nejvíce živo je zde při veřejných jízdách, kdy se legendární Nordschleife otevírá každému, kdo má odvahu a zájem vyzkoušet schopnosti svoje i svého vozu na nejnáročnějším závodním okruhu světa. Skoro denně je ring volný.