V tradici rudého hraběte

Má bujný knír, smysl pro humor, v češtině lehký přízvuk a spoustu energie. Hrabě Ernest (Arnošt) Kolowrat žije v USA, ale do Česka přijíždí po roce 1989 pravidelně. S Týdnem mluvil o otci, emigraci, o tom, proč jej nevzala do svých služeb CIA a jak se mu na zasněžené pláni v Massachusetts dostalo mystického životního poučení.

Žijete v USA, co vás přivádí do Česka?

Je to moje rodná země a musím přiznat, že se vracím s emocí, která mi často i zamlží oči. V první polovině 90. let, dokud byl ještě naživu můj tatínek a mladší bratr Tomáš, jsem se vracel do Čech několikrát za rok. Měl jsem také hodně práce s vydáváním tří knih, ve kterých jsem se zevrubně vyzpovídal ze svých životních hříchů – někteří kritikové mají za to, že až příliš zevrubně. Nyní do Čech už tak často nepřijíždím, nicméně jednou za rok, vždy na několik týdnů, sem zavítám. Mám zde mnoho přátel a taky příbuzné.

Měli jste po návratu problém získat zpátky občanství a majetek?
Tatínek a Tomáš museli jenom najít rodné listy, to bylo vše. Stejně tak nebyl problém získat zpátky majetek. Bylo to v roce 1991, lidé byli velice ochotní, protože tatínek měl velmi dobrou pověst, a to z několika důvodů. Před válkou se mu říkalo „rudý hrabě“, protože byl sociálně citlivý a staral se o to, aby se mnoho lidí, které takzvaná lepší společnost mezi sebe nebrala, do ní dostalo. Věřil, že se zaměstnanci se má dobře zacházet. Proto byl také každý hrdý na to, když u něho mohl pracovat. Za války byl tatínek velice protinacistický. A později v Americe měl zase příliš mnoho práce s dojením krav a prodáváním sportovního nářadí, než aby se angažoval v celé té emigrantské politice. Znáte to (zde EK přeskočí do češtiny a zpět) – hádají se vod rána do večera a každej si myslí, they‘ll be in the top ranks when they return (že se po návratu dostane na vysokou pozici).

Slyšel jsem, že odmítl podpořit Henleina.

Henlein chtěl, aby tatínek vystoupil v Sudetech na jeho podporu. A tatínek z toho byl zoufalý. Když tam jel autem, říkal si, jak se můžu objevit na jednom pódiu s tím gaunerem? Válka jednou skončí a jak se já budu zodpovídat dějinám? Ale také věděl, že kdyby Henleinovi řekl, že s ním na podiu mluvit nebude, skončil by pravděpodobně v koncentračním táboře. Byl v beznadějné situaci a nevěděl, jak se z toho dostat. A vtom proti němu vyjel náklaďák a on tím směrem strhl volant.

Zbytek rozhovoru si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Týden.

Autor: Daniel Deyl
Fofo: Jan Zatorsky

Čtěte dále

další zprávy