V obchodě neznám bratra (ani vlastního)

Z drahé ropy má Ferid Nasr větší strach než z teroristických útoků. Tuniský majitel cestovní kanceláře Exim Tours jezdíval v mládí na brigády do Francie, vystudoval však v komunistické Praze. Obhajuje arabské smlouvání a miluje české hospody čtvrté cenové kategorie.

Proč Poláci necestují? Už dlouho tam máte pobočku, ale zdaleka se vám nedaří tak jako v Česku.

To je jednoduché. Když jedete v létě po Čechách, lidé venku grilují, jezdí na kole, užívají volna. Ovšem v Polsku vidíte sehnutá záda na zahradách, lidi visí na domech při nekonečných opravách. Poláci prostě nejsou zvyklí tolik odpočívat jako Češi. Vypadá to, že jim stačí jedna dovolená za dva tři roky. Český trh je úplně jiný. Pokud nejedete jednou za rok k moři a ještě jednou na lyže, máte pocit, že vám něco chybí.

Znamená to, že Češi jsou línější?

To bych netvrdil. Jsou spíš hodně podobní Němcům, oba trhy jsou v tomto směru téměř totožné. Český zápal pro turismus ze zemí bývalého východního bloku naprosto vybočuje. Dokonce i Slováci mají úplně jiné cestovatelské chování, pravidelná dovolená jim tolik nechybí. Sice je brzdí slabá koruna, ale myslím, že by nejezdili, ani kdyby zbohatli.
Na Slovensku jste otevřel první zahraniční pobočku. Dal jste jí jméno Kartago Tours, pod kterým již na tamním trhu operovala rakouská cestovní kancelář. To nebylo příliš čisté.
Byl to férový obchodní boj. Rakušané příliš dlouho váhali, zda na slovenský trh vstoupí přímo. Byl jsem prostě rychlejší. V obchodě nesmíte váhat.

Vždyť jste ale použil jejich jméno.

Jenomže jsme podnikali každý na jiném trhu. Ještě štěstí, že na Slovensko nešli, protože za tři roky zkrachovali. Většina lidí ovšem právě kvůli názvu věřila, že jsem skončil já.

Takže se vám to trochu vymstilo.

Trvalo mi tři měsíce, než jsem lidi přesvědčil, že s rakouskou společností nemám nic společného. (smích)

Jak je to vlastně s pověstným arabským smlouváním?

Nikdy se ho nenaučíte ve škole. Buď máte smlouvání v sobě a jste obchodník, nebo vám nic nepomůže. V České republice mě trápí, že je tady hrozně málo dobrých obchodníků. Na smlouvání přitom není nic špatného. Vidím to u sebe ve firmě. Měl jsem hodně schopných a poctivých českých spolupracovníků, které jsem chtěl naučit obchodovat, ale nepovedlo se. Už vím, že pokud někdo nemá obchodního ducha, je zbytečné s ním ztrácet čas.

Oproti obchodníkům z Evropy zřejmě máte v Africe výhodu, že jste Tunisan.

Nesouhlasím. Když jsem na počátku devadesátých let začínal, nikdo se nade mnou v Tunisku nerozplýval. Důležité je, kolik objednáte pokojů, na váš původ nikdo nehledí. Velkou výhodou je samozřejmě znalost jazyků. Domluvím se francouzsky, anglicky, arabsky a tunisky, což je směs arabštiny a francouzštiny.

Chodil jste do francouzských škol?

Ano. Arabštinu, kterou používám v Egyptě, jsme měli až jako druhý jazyk na gymnáziu. Jinak veškerá výuka v Tunisku probíhala ve francouzštině. Tunisky se mluví doma.

V jednotlivých letoviscích jednáte přímo s majiteli hotelů?

Pokud pronajímáme půl hotelu na sezonu, jednáme přímo s majitelem. Pro menší kontrakty využíváme zprostředkovatele. Ti umějí zařídit celodenní jednání, při kterém přede mnou po půl hodinách defilují místní podnikatelé, s nimiž domlouvám obchodní podmínky. Tak to jde třeba tři dny v kuse.

Nejčastěji vozíte turisty do Tuniska. Kdo jsou tamní majitelé hotelů?

Místní podnikatelé jsou oproti zahraničním společnostem jasně v převaze. S výstavbou turistických center se tam začalo s pomocí vlády na konci šedesátých let, byla to sázka do loterie. Nakonec se vyplatila celé ekonomice a pro Evropany se Tunisko stalo díky relativní blízkosti první africkou masovou destinací. Další vládní pobídka přišla o dvě dekády později. Banky podporovaly hoteliéry, těm stačilo pokrýt investici jen deseti procenty vlastního kapitálu, v devadesátých letech se tento podíl zvýšil na třicet procent. Úroky se pohybovaly kolem patnácti procent.

Na jak dlouho kontrakty uzavíráte?

Na jeden až tři roky, ale hlavně vycházejí z tradice. S většinou hoteliérů pracuji déle než deset let a nemusíme si nic vysvětlovat. Když je problém, prostě zvednu telefon a domluvíme se na jiných podmínkách. V obchodě se nevyplácí koukat jenom na peníze.

Jakým způsobem dojednáváte leteckou dopravu v ČSA? Jednal jste přímo s Jaroslavem Tvrdíkem?

Ano. Máme uzavřenou tříletou smlouvu a spolupracujeme lépe, než jsem předpokládal. Vycházíme si vstříc a obchodní podmínky měníme v případě teroristických útoků nebo podle situace na trhu s ropou.

Za charterový let platíte podle obsazenosti letadla, nebo si musíte najmout celý stroj?

Zda letadlo startuje prázdné nebo plné, je úplně jedno. Prostě ho máme například na šest hodin najaté. Stejné je to v hotelích, ve kterých máme přes sezonu zaplacené pokoje a záleží jen na nás, jak je dokážeme vytížit.

Kolik stojí u ČSA hodina letu boeingu?

Kvůli konkurenci to nemohu říct.

Jsou teroristické útoky největší hrozbou turistického průmyslu?

Nejsou. Minulý rok se ukázalo, že terorismus lidé již berou jako samozřejmost, se kterou se smířili. Útok přece může přijít kdykoli a kdekoli, zákazníci tedy necítí důvod se jej přehnaně obávat zrovna v turistických oblastech. Více mě děsí ceny ropy, které nezvratně stoupají a mají přímý vliv na cenu zájezdů. Pro rodinu znamená palivová přirážka přibližně tři tisíce korun navíc, a to jen u krátkých letů. U delších je přirážka ještě vyšší. Drahá ropa je pro turistiku větším nebezpečím než teroristé.

Po loňských útocích v Egyptě krátce klesly ceny zájezdů. Kdo zlevnil?

Dohodli jsme se. Nemůžete chtít po místních, aby veškeré náklady nesli sami. Zpočátku jsem předpokládal, že se poptávka obnoví nejdříve za půl roku. Stačily k tomu přesně čtyři týdny. Jsem rád, že se lidé nezalekli. Teroristům tím ukázali, že jsou jejich akce v podstatě zbytečné.

Hodně se hovoří o vašich námluvách s německou cestovní kanceláří TUI. Kdy svůj podíl prodáte?

Jednání probíhají, podrobnosti nechci komentovat. Exim Tours ale rozhodně není na prodej. Nemám to zapotřebí, společnost není zadlužená, slušně vydělává. Je to moje dítě a z branže ani z firmy rozhodně neodejdu. Vždyť ani nic jiného neumím. Případný partner by musel přinést velkou přidanou hodnotu.

Kolik chcete za svůj podíl inkasovat?

Opakuji, že TUI nebude Exim Tours kupovat. Chce kapitálově vstoupit do firmy jako partner, který nám může přinést výhody, na něž bychom sami nedosáhli. TUI má vlastní letadla, hotely, lodě a autopůjčovny, téměř veškeré služby spojené s turistikou. Náš obrat a zisk tak mohou růst ještě rychlejším tempem, než doposud.

Takže vás půl miliardy korun, na niž jste ohodnotil polovinu společnosti, nijak neláká?

Vůbec. Současné podnikání mě dobře živí. Mám zájem pouze o partnera, který firmu může pozvednout. Je mi jedno, jestli to bude TUI nebo třeba Neckermann. Zcela určitě ale vím jedno: neprodal bych podíl společnosti, která se nezabývá cestovním ruchem.

Vzdal byste se majority v nově vytvořené firmě?

Nezáleží mi ani na tom, kdo ovládá v podniku minoritu nebo majoritu. Důležité je, že podnik budu řídit já. Rozhodně nestojím o žádnou válku o obchodní podíl. Z ní obvykle vycházejí poraženy obě strany.

Hrozí Exim Tours přejmenování na TUI?

To není zapotřebí. TUI je sice evropský gigant, ale kdo ho zná tady v České republice?

Podle obchodního rejstříku máte společníka se zajímavým jménem: Lilia Lili. Je to muž, nebo žena?

Je to Tunisanka, která v Česku žije od sedmdesátých let, kdy tady studovala. Zůstala a dnes je z ní už Češka. V roce 1993 jsme dali dohromady peníze na rozjezd firmy, ale ona se na jejím každodenním řízení nepodílí. Prostě se jednou za rok sejdeme, podíváme se na výsledky a na další plány. A vyrovnáme se.

Nikdy jste svou krajanku a společnici nechtěl vyplatit a ovládnout společnost stoprocentně?

Nemám k tomu žádný důvod. Chápu, že v Česku to někomu může připadat divné. Prakticky všichni partneři, o kterých vím, že začali podnikat v devadesátých letech, se již rozešli. My oba jsme se současným stavem spokojeni.

Kam jezdíte na dovolenou?

Poslední tři roky odjíždím v zimě nejraději na svou chalupu do Jizerských hor, protože za teplem do turistických letovisek jezdím obchodně celý rok. Dříve jsem se na dovolenou svezl klidně i s konkurenční cestovní kanceláří, zajímaly mě hlavně služby německých společností. Podíval jsem se třeba do Karibiku, tam to teprve rozjíždíme. Při takové cestě ale beztak většinou pracuji; dívám se po místních nabídkách a sbírám kontakty.

Roste v Česku obliba zimních zájezdů za sluncem?

Ano, hlavně o Vánocích. Dříve jsme měli problém vánoční svátky obsadit, dnes je o ně větší zájem než o Silvestra. Češi před Vánocemi utíkají. Musejí až do Afriky, v Evropě adventní atmosféře neuniknou.

A co vy? Slavíte Vánoce?

Slavím všechny svátky. Muslimské i křesťanské. Mám rád pohodu, manželka je Češka, takže se ničeho neodříkám. Když se slaví v Tunisku, snažím se tam odletět za rodiči.

Jako tuniský středoškolák jste jezdil do Francie na brigádu. Proč jste tam nešel studovat vysokou školu a vybral si komunistické Československo?

Tuniští studenti jezdí do Francie pracovat běžně. Pocházím z chudé rodiny a v červnu, když skončila škola, jsem vždy vyrazil lodí do Marseille. Uklízel jsem v obchodech, myl nádobí, samé těžké a nezajímavé práce. Tak začíná i skončí ve Francii hodně Tunisanů, a tomu jsem se chtěl vyhnout.

Pohrdají rodilí Francouzi takovými lidmi?

V žádném případě, ale trochu to připomíná dnešní situaci mezi Čechy a Ukrajinci. S tím rozdílem, že většina Tunisanů do Francie přichází naprosto bez vzdělání. Ani tedy nemohou dostat lepší práci.

Jak jste vnímal nedávné nepokoje na periferiích velkých francouzských měst?

Když vznikne přistěhovalecká komunita, je to špatně. Tím hůř, pokud žije bez vzdělání a práce čili v bídě. Když den co den ráno vstanete a všichni okolo jsou na tom stejně, tak se jednou zkrátka srotíte a vzbouříte. Vůbec nevím, co s tím Francie bude dělat, protože tito lidé jsou již rodilí Francouzi. Přesto někteří nemají ani dokončené základní vzdělání.

Neodpověděl jste, proč jste si vybral ke studiu totalitní stát.

O Československu jsem nic nevěděl. V Tunisku se jen vyprávělo, že jste na tom velmi špatně, že tady nemáte ani maso. Pro mě to byla výzva. Když jdou všichni jedním směrem, já si vždy vyberu ten opačný. Naštěstí jsem vsadil na správnou kartu.

Nemusel jste po nástupu na vysokou školu vstoupit alespoň do Socialistického svazu mládeže?

Vůbec. V tom měli zahraniční studenti velkou výhodu. Byl jsem hospodský typ studenta a o politiku jsem se ani v nejmenším nestaral. Dodnes mě láká posezení v mé oblíbené „čtyřce“. (smích) V politice se angažovali spíše studenti z Iráku, Sýrie nebo Jemenu.

Co jste dělal, když čeští spolužáci museli trávit jeden den v týdnu na takzvané vojenské katedře?

Asi jsem ležel v pokoji na strahovské koleji. Ostatní mi samozřejmě obrovsky záviděli. I když musím říct, že s domácími jsem se jinak hodně kamarádil. Naopak tuniské komunity jsem se spíš stranil. To praktikuji dodnes.

Říkal jste, že pocházíte z chudé rodiny. Jak ji dnes podporujete?

Podporuji rodiče, jak můžu. Ale jsou bohužel velmi konzervativní a ani jednou se za mnou nebyli v Česku podívat. Otec mi vždy tvrdí, že nepotřebuje cestovat. Bratři doma také úspěšně podnikají, i když nemají tak velký byznys. A pokud se chcete zeptat, tak nikoho z rodiny do práce zásadně netahám. V obchodě neznám bratra a bojím se, že bych je musel vyhazovat.

Tunisané vůbec necestují?

Pouze vyšší třída. Když vyjedou, tak buď do Francie, nebo do Itálie. Snažím se přesvědčovat známé, ať se jedou podívat do Prahy. Ti, kteří to zkusili, se už rádi vracejí. Proto uvažuji o otevření incomingové cestovní kanceláře. Většímu příjezdu tuniských turistů zatím stojí v cestě vízová povinnost a omezená směnitelnost tuniské měny. Lidé ji mohou vyměnit za devizy pouze v malém množství, podobně jako to v Česku fungovalo ještě na počátku devadesátých let. Tato nevýhoda by naštěstí od příštího roku měla zmizet.

Pociťují například vaši rodiče nějakou zášť vůči Francouzům kvůli koloniální minulosti?

Ani trochu. Tunisané měli vždy naprosto stejná práva jako Francouzi a rozpad kolonie byl velmi klidný. Tehdejší tuniský prezident měl za manželku Francouzku a studoval na Sorbonně. A země, kde studujete, vás obrovsky ovlivní na celý život.

Jak ovlivnila vás?

Kdyby nastala roztržka mezi Českem a Tunisem, opravdu nevím, na čí stranu se přidat.

* * *

Ferid Nasr (43)

Spolumajitel cestovní kanceláře Exim Tours, která o prvenství na trhu soupeří s Čedokem. Vyrůstal v Tunisku, do Prahy přijel v osmdesátých letech studovat. Po dokončení ČVUT pracoval na tuniském velvyslanectví, kde propagoval cestovní ruch. Firmu založil roce 1993 společně s krajankou Liliou Lili. Dceřiné společnosti má dnes na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a Rumunsku. Loni jeho cestovní kancelář dosáhla jen v Česku dvouapůlmiliardových tržeb, zisk Nasr odhaduje na sto milionů korun. Z tuniského studenta se postupem času stal český chalupář, který tráví dovolenou nejraději v Jizerských horách. Také se zde oženil s Českou, s níž má čtyři děti. Rád jezdí na běžkách a na kole, řídí Porsche Cayenne.

Foto: Lucie Pařízková

Čtěte dále

další zprávy