Kapr i krocan, Ježíšek i Santa

Necelé dva týdny před volbou prezidenta má Jan Švejnar (55) připraven plán pro případ, že by jeho výhra položila Topolánkovu vládu. Ačkoli by za své zvolení vděčil ČSSD, cestu k moci by jí za to neotevřel. Vládnutím by pověřil opět občanské demokraty, lidovce a zelené.

Před minulou prezidentskou volbou se rojily kompromitující informace o kandidátech. Jste si jist, že se na vás nějaký škraloup ještě nemůže objevit?

Jsem si jist, že v mém životě v objektivním slova smyslu není nic, co by mohlo ohrozit mou volbu. Ale jsem si též jist, že bude snaha vytáhnout něco, co by se dalo takto interpretovat.

Máte konkrétní informace, že na vás druhý tábor něco shání?

To ne, jen očekávám, že se mě pokusí nějak očernit. Ale jsem na to připraven a jsem si jist, že to nebude žádný problém.

Ukazuje se, že první volba může být jen cvičná. Víte už dnes jistě, že půjdete i do případných dalších?

Jsem odhodlán zůstat až do konce a věřím, že podpora, kterou mám dnes od poslaneckých i senátorských klubů, mi vydrží.

Vaše manželka dokonce tvrdí, že se chcete natolik stát českým prezidentem, že i když nyní neuspějete, půjdete do toho za pět let znovu. Je to pravda?

O tom já teď neuvažuji, protože je potřeba se absolutně koncentrovat na tuto volbu. Já ani můj tým se nerozptylujeme myšlenkami, co bude po skončení těchto voleb.

Lze ale říci, že Jan Švejnar vstoupil do české politiky, a i když se nestane prezidentem, najde si v ní jinou roli?

Ne, protože já jsem byl v české politice do určité míry od počátku. Jako poradce některých ministrů nebo prezidenta Havla v oblasti hospodářské a sociální politiky. Samozřejmě nejde nic vyloučit, ale momentálně o jakémkoli angažmá neuvažuji. O tom se můžeme a pobavit později.

Všichni ti, jimž kdy Václav Klaus šlápl na kuří oko, vás ale už dnes málem považují za nového spasitele.

Já tak sám sebe nevidím, protiklausovství nepovažuji za svůj cíl. Dva kandidáti se tu ucházejí o funkci prezidenta, ale to ze mě ještě nedělá lídra nějakého protiklausovského tábora. Já jsem Jan Švejnar, mám konzistentní názory a podle nich bych měl být také hodnocen.

Co vás vůbec tak láká na funkci, jejíž reálná váha je poměrně malá? A jen upozorňuji, že Češi na rozdíl od Američanů moc nevěří na slova o službě vlasti...

I když to může znít divně, ten hlavní motiv je opravdu služba. Možná se do toho promítá duch americké kultury, ale já jsem velkou část života skutečně obětoval veřejné službě. A stejně bych se snažil prospět i ve funkci prezidenta. Portugalsko a Irsko začínaly před lety na stejné úrovni, pak Irsko postoupilo rychle dopředu a Portugalsko je jednou ze slabších zemí EU. Člověk s mými zkušenostmi by mohl pomoci tomu, aby se Česká republika vydala spíše irskou cestou.

Ale český prezident nerozhoduje o ekonomických strategiích, ten spíše přestřihuje pásky a nechává se vítat chlebem a solí.

Jsem si vědom toho, že ta funkce má silný ceremoniální aspekt. Ale jsem zvyklý se prosazovat ne silou úřadu, nýbrž logikou svého uvažování. A budu tedy snad schopen přispět do diskuse jak na domácí politické scéně, tak na mezinárodní úrovni.
Václav Klaus před pěti lety sliboval, jak omezí prezidentské fanfáry a milosti – a ne vše splnil. Jak byste naložil vy s těmito monarchistickými prvky prezidentského úřadu?
Jsem možná trochu méně formální než někteří jiní prezidenti nebo kandidáti na prezidenta. Ale zase chápu, že tyto prvky patří k ceremoniálnímu aspektu prezidentské funkce. Postupoval bych rozumně, sám jsem se tím ale zatím příliš nezabýval, takže bych si v této oblasti nechal poradit.

Jako případný nový prezident můžete kvůli nezvolení Václava Klause už den po inauguraci řešit vážnou vládní krizi, možná přímo rozpad vlády. Máte dopředu připraveno řešení?

O tom problému vím. Po minulé prezidentské volbě si ČSSD také prošla katarzí, ale nenastalo to okamžitě, takže bych ani nyní neočekával nějaký velký třesk. A já udělám všechno pro to, aby k němu nedošlo. Není to v ničím zájmu; na podzim jsou krajské volby a pro žádnou stranu není výhodné jít do nich vnitřně nestabilní.

Kdyby vláda přesto padla, snažil byste se ČSSD z vděčnosti za zvolení začlenit do nové vládní konstelace?

Ne. Jsem nezávislý kandidát a chci být nadstranickým prezidentem. V tom je moje atraktivita a strany to ocení. Prvním krokem by bylo dát třem dnešním vládním stranám možnost, aby dál pokračovaly v koalici. Opak nenahrává žádné z nich: začaly tu určité reformy a je v zájmu všech, aby byly dokončeny.

Druhou otázkou, kterou můžete řešit jako prezident, je návrat Jiřího Čunka do vlády. Budete tomu nějak bránit?

Snažil bych se pochopit důvody, proč se to má stát. A pokud by tam nedocházelo k nějakým velkým defektům v oblasti etické, pak bych se nepokoušel do toho příliš zasahovat.

Překvapilo vás, že se vedení KDU-ČSL vyslovilo pro Klause?

Nebyla to pro nás pozitivní zpráva. Ale jsme už delší dobu v jednání s některými voliteli KDU-ČSL. Tato individuální jednání rozhodnou, ne doporučení špiček strany.

Jak to vidíte vy – jsou to hlasy prodané za podporu ODS pro církevní restituce?

Uvnitř KDU-ČSL jistě u některých lidí převládá názor, že zvolení Václava Klause jim zajistí s větší pravděpodobností zákon o narovnání mezi státem a církvemi. Tato potřebná věc by se ale neměla stát součástí prezidentské volby už proto, aby za pět, deset, dvacet let nezačal někdo podmínky vyrovnání mezi státem a církvemi zpochybňovat.

Vaším neúspěchem jsou asi také vzkazy Miloše Zemana z Vysočiny, v nichž radí volit Klause. Prý jste se chtěl se Zemanem také sejít; hodlal jste ho získat na svou stranu?

Ten vzkaz z Vysočiny není tak jednoznačný a určitě nebude tak důležitý jako jasné stanovisko vedení ČSSD na mou podporu. S Milošem Zemanem jsme loni před Vánocemi mluvili po telefonu a dohodli se, že bychom se případně někdy sešli. Je možné, že k tomu ještě dojde, ale přesně to zatím určeno nebylo.

Nelitoval jste zatím – nebo nepřemýšlel –, jestli jste měl vůbec zapotřebí zkoumat, zač lidovci prodají hlasy, co vzkáže Miloš Zeman a hlavně jak se nejlépe nabízet komunistům?

Zatím ničeho nelituji, šel jsem do toho s jasným odhodláním a rozmyslem. Já totiž nikomu nenadbíhám, nepodlézám, jen chodím na kluby, setkávám se s jednotlivci a vysvětluji své názory, aby viděli konzistentní obrázek toho, jak smýšlím.

Z vašeho tábora oficiálně vypadla KDU-ČSL a zůstali socialisté, zelení a možná komunisti. Nestal jste se, vy, liberál, až příliš tváří české levice?

Absolutně ne, nevidím v tom problém. Moje podpora jde od senátních klubů KOD, SNK přes část KDU-ČSL, zelené až k ČSSD.

Kdybyste měl do jedné ze stran vstoupit, která by to podle blízkosti názorů byla?

Lidé se na mě i na svět dívají příliš pravolevě. Já se snažím při řešení konkrétních věcí využívat pravých i levých elementů a vytvořit nový přístup, pestřejší, ne tak rigidní, černobílý.

Náš politický systém ale stojí na soupeření stran. Je tak obtížné říci – mám blíže k ODS anebo k ČSSD?

V některých aspektech mám blíže k té straně, v jiných k jiné. A v některých se třeba odlišuji od všech. To je právě důvod, proč je moje kandidatura podpořena celým spektrem stran. A v tom mám výhodu proti svému oponentovi, který má zatím pevnou podporu jen z jedné strany.

Účastnil jste se někdy v Česku voleb? A koho jste volil, když máte v něčem blízko k té straně a v něčem k jiné?

Některých voleb jsem se účastnil, ale většinou jsem zde nebyl. Ale sympatie, které jsem v minulosti měl, bych nerad vyjevoval, protože kandidát na prezidenta má být nadstranický.

Do jaké míry má podle vás prezident ctít veřejné mínění?

Měl by ho respektovat, ale též být morálním a filozofickým vůdcem, který vidí věci v souvislostech a nastoluje i témata kontroverzní. Tedy může se od veřejného mínění i lišit.

V případě amerického radaru je veřejnost i vaši volitelé zřetelně proti. Jak moc to vezmete v úvahu?

Já se stále držím toho, že radar by byl pro nás prospěšný. Ale s vývojem během několika posledních měsíců je ta otázka mnohem komplexnější než na začátku. Pro nás je strategické, abychom pokračovali ve vyjednávání, a pakliže tu smlouvu dokončíme, aby to bylo v rámci NATO a abychom se zaměřili na technickou stránku. Protože se ukazuje, že funkčnost radaru je slabší, než jsme očekávali. Musíme si dát pozor, aby řešení skutečně bylo efektivní – a v tomto smyslu nejsme ještě ve fázi, kdy máme všechny informace. Takže bychom měli dále vyjednávat.

Překvapilo nebo zklamalo vás něco na české politice?

Překvapilo mě to bazírování na tom, zda tu člověk žil celou dobu. Ta nevraživost vůči lidem, kteří strávili část života v zahraničí. Ve většině jiných zemí by to bylo naopak považováno za pozitivum, za něco, co člověka činí pro prezidentskou kandidaturu zajímavějším.

Ano, ODS se předhání ve vtipech, jestli tu máte levnějšího zubaře, nebo si sem jezdíte zastřílet jako na safari. Ale ruku na srdce: měl by v USA šanci kandidát na prezidenta, který by přijížděl tu a tam a jeho žena mluvila lámanou angličtinou?

Vezměme si ne úřad prezidenta, protože v Americe musí být člověk narozen, aby mohl být prezidentem, ale třeba úřad guvernéra jednoho státu. A i u státu desetkrát většího než Česká republika zní odpověď ano. Schwarzenegger přišel z Rakouska, má v angličtině silný akcent, ale lidi v Kalifornii více zajímalo, co dokázal. Proč se nevezme v úvahu, co jsem tu dokázal já? Proč se místo toho jen počítá, kolik času člověk někde strávil, třeba i úplně neproduktivně?

S tímto emocionálním aspektem ale přece musíte počítat. Václav Klaus nikdy tak procítěně nelíčil, jak tradičně, česky, se u nich doma slaví Vánoce...

Já to považuji spíš za demagogii a nemyslím, že to bude hrát tak silnou roli. Naše rodina, když je s mou částí příbuzných, také slaví Vánoce přesně tak, jak je slavíme v České republice – tedy jí se kapr a dárky nosí Ježíšek. A když jsme s rodinou mé manželky, je to zase podle jejich zvyků. Takže já to spíše než jako ztrátu identity vidím jako věc schopnosti fungovat v otevřeném světě.

Takže vaše děti měly Ježíška i Santa Clause? A neměly v tom trochu zmatek?

Měly v tom trošku zmatek, ale je to podobné, jako když se děti učí v rodině dva jazyky najednou.

Už jste se rozhodl, zda se vzdáte amerického občanství, což jako stěžejní problém vidí hlavně komunisti?

Pečlivě to zvažuji. Když jsem se rozhodl kandidovat, nenapadlo mě, že bych se kvůli tomu musel vzdávat občanství. Ta otázka ale vyvstala a já o ní přemýšlím. Je to pro mě otázka silně emotivní, ale k nějakému závěru dojdu ještě před volbou.

A vaše žena by jako česká první dáma zůstala jen Američankou?

Velmi ráda by získala také české občanství. Snažila se o to už dříve, když jsem já získal zpět české občanství, ale tehdy to nebylo možné. Musím se informovat, zda by mohla dostat občanství jako první dáma, kdybych se já stal prezidentem.

Problém je, že vaše otálení s občanstvím, přiznáním majetku a ponecháváním si funkce předsedy dozorčí rady ČSOB vypadá, že je to kandidatura jen na zkoušku, po níž se zase vrátíte domů, do Michiganu.

Jestliže ve volbě neuspěji, je ale přece přirozené, že se vrátím ke svým studentům – v Michiganu, v Praze i jinde na světě, kde působím. Nepřirozené by bylo, kdyby člověk neuvažoval o tom, že bude pokračovat v započatých věcech.

Jak to máte vůbec na Michiganské uviverzitě domluveno? Dostal by český prezident neplacené volno?

Ano, je to předběžně dohodnuto, že po dobu, kdy bych byl prezidentem, bych byl na univerzitě v neaktivním stavu.

Foto: Karel Šanda

Čtěte dále

další zprávy