Dojde i na expremiéra Čalfu?

V dobách vlád ČSSD "utekl" historik a bývalý novinář PAVEL ŽÁČEK bádat o estébácích na Slovensko. Teď v Praze připravuje vznik Ústavu paměti národa, o němž minulý pátek hlasovala sněmovna. Archivy vydají nová svědectví, snad i o spolupráci bývalého federálního premiéra Mariána Čalfy s komunistickou Státní bezpečností v dobách listopadové revoluce.

Policejní prezidium, ministerstvo, jednání v parlamentu, archiv v Kobylisích, setkání s politiky, samý telefonát... Asi máme štěstí, že jsme vás vůbec zastihli.

To nic není. Když noviny zveřejnily informace o bývalém premiérovi Tošovském a StB, pomalu jsem celé dny mluvil do obou mobilů současně. Říkal jsem si, že teď jsem placen z daní, a že novináři mají právo se mě zeptat. Pak už jsem začal české novináře odmítat, jenže vysvětlujte to Slovákům. Tak jsem jim na jednu z otázek odpověděl, že jde o věc, která je někde mezi ministrem a Bohem. Nechtěl jsem urážet něčí víru, zchytal jsem to pak ale v různých komentářích. Přece jenom jsem teď úředník a musím si dávat větší pozor.

Platí rčení, podle něhož vládne státu ten, kdo má pod sebou archivy StB?

Já se tím zabývám dlouhou dobu. Už v roce 1990 jsem se seznámil s disidenty, kteří vstoupili na tehdejší Úřad pro ochranu ústavy a demokracie, potom jsem od roku 1993 pracoval v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Už jsem si prodělal všechny ty katarze a přestal vidět StB za každým rohem. Státní bezpečnost je zajímavá proto, že horizontálně protínala celou společnost. Sbírala informace o sociálních změnách, státních orgánech a ministerstvech. Plošně sledovala úplně všechno včetně některých osob z nomenklatury. Dnes jsme tomu ale dostatečně vzdáleni i díky lustračnímu zákonu, který se nám z dnešního pohledu může jevit jako nedůsledný. Do značné míry nám ale umožnil očistit státní správu.

V jakém momentu vás opustil paranoidní pocit, že StB je všude?

Před nástupem do ÚDV. Když bylo zřejmé, že některé materiály chybějí a nedostanu se k nim, a zároveň jsem začal poznávat, jak jsou jejich dokumenty navzájem provázané, jak StB někdy zamlžuje zdroj svých informací. Prostě jsem tou katarzí prošel, když jsem začal poznávat systém jejich práce.

Třeba jednou ještě podrobněji popíšete, jakou roli sehrála StB při listopadovém převratu.

Nemáme zatím důkazy, ale věřím, že komunikace s politickou policií tehdy čile běžela. Je zřejmé, že spolupracoval místopředseda vlády Hromádka i v době, kdy StB už ukončila operativní činnost. Informace ale stále potřebovala. Ti lidé by měli promluvit, sednout si za kulatý stůl. Já si zatím jen interpretuji například pozici pozdějšího federálního premiéra Mariána Čalfy, třeba způsob, jak se snažil paralyzovat studentské hnutí půlnočními schůzkami v temných zákoutích Klementina. Že šlo o akce, které mu připravila Státní bezpečnost, je pravděpodobné i z prvních setkání s představiteli Občanského fóra. Dá se říct, že mu politická policie dávala ochranu a poskytovala informace, aby věděl, co je v určitou chvíli vhodné říct. Celý systém měl totiž velkou setrvačnost. StB se až někdy kolem patnáctého prosince 1989 odvrátila od komunistické strany a začala sledovat Husáka a Biľaka.

Celý rozhovor v časopise Týden č. 12/2007.

Foto: Robert Zlatohlávek

Čtěte dále

další zprávy