Bolševika se už nebojím

Moravský katolík v čele proletářské strany Bohuslav Sobotka prý už odhodil předsudky. Nevadí mu registrované partnerství ani komunisté. Uznává, že staré volební sliby ČSSD byly nereálné a populistické, ale tvrdí, že ty nové už jeho strana určitě splní.

Tento týden se rozhodne o registrovaném partnerství. Proč je tak nutné, aby poslanci ČSSD hlasovali pro jako jeden muž?

Zaprvé jsme to měli ve volebním programu. A zadruhé je v Evropě obvyklé, že sociálnědemokratické strany takový zákon podporují. ČSSD vždy byla pokroková strana, která bourá tabu.

Podle záznamů ve sněmovně jste ale i vy hlasoval dříve proti tomuto zákonu.

Přiznám, že jsem v tomto bodě hledal svou pozici a nebyl nadšeným stoupencem. Vyrostl jsem na jižní Moravě, kde je zejména venkov hodně katolický. Pokud ale zjistíte, že vaše názory jsou formovány předsudky, je dobré se jich zbavit.

Hlásíte se ke katolicismu, přesto jste tlačil na věřící poslance ČSSD, že nebyli zvoleni za církev, ale za stranu. I premiér Paroubek vás musel brzdit, že přece nejste žádní rudí komisaři.

Jsem úřadující předseda strany a ten má bohužel i smutnou roli, že musí prosazovat plnění programu. Ručím za to, aby strana nevystupovala jako parta dobrodruhů, která není schopna prosadit, co slíbila. Souhlasím ale, že pro jednotlivé poslance to může být věc složitá. Proto také zákon o toleranci nebudeme prosazovat netolerantními prostředky. Budouli proti jeden či dva naši poslanci, bude to dobrý výsledek.

Jde vážně o tu jednu větu v programu? Není to víc boj s Klausem?

Prezident vše velmi vyhrotil, protože zákon vrátil do sněmovny. Čili ano, je to také boj s názory, které on reprezentuje. 

Jak šéf proletářské strany prožívá katolickou víru a jak to ovlivňuje jeho politické názory?

Byl jsem v katolicismu vychován. Jsem biřmován, pokládám se za věřícího člověka, ale nejsem dnes kdovíjak aktivní věřící. S určitými předsudky, jimiž je toto prostředí zatíženo, jsem se vyrovnal. Existují ale jistě témata, která jsou pro mě citlivější než pro kolegy ateisty. Snažím se ČSSD prezentovat jako stranu moderní, ovšem se stejným důrazem bojuji s představou z minulosti, že je stranou antiklerikální.

Je pravda, že vás rodiče chtěli dát studovat na kněze?

Rodiče ne, ale jedna z mých babiček.

Jak s funkcemi prvního muže ČSSD a dvojky ve vládě stíháte tradiční křesťanskou výchovu svého dvouletého syna?

Hlavní tíhu výchovy nese samozřejmě manželka. Ale od narození syna jsem si upravil pracovní program tak, aby mě neznal jen o víkendu nebo z televize. Ráno pracuji od šesti hodin (také tento rozhovor začínal v sedm ráno, pozn. red.) a večer končím tak, abych mohl syna vykoupat nebo mu přečíst pohádku na dobrou noc.

Býval jste pravidelně vídán s kočárkem v pražských Malešicích, kde kolují legendy o prý nadstandardním bytě Sobotkových.

Nic takového. Muselo to být v době, kdy jsem bydlel v nedalekých Strašnicích a můj akční rádius při procházkách byl hodně široký. Tehdy jsme měli pronajatý byt 2 + kk, teď bydlíme v pronajatém 3 + 1 se standardní výměrou v podkroví staršího rodinného domu na Praze 9. Na vlastní byt teprve šetříme, nerad se zadlužuji.

Říkal jste, že ČSSD není parta dobrodruhů, která neplní sliby. Neměli jste ale stejně důrazně jako registrované partnerství plnit i ekonomické sliby? Kde jsou plošné přídavky na děti nebo 50 tisíc korun pro každého novorozence?

Souhlasím, že jsme nesplnili vše, co jsme měli v programu. Ale byli jsme koaliční vláda - už o ní mluvím v minulém čase, ale ono to tak fakticky je - a její program byl průsečíkem priorit všech tří stran. Kromě toho bylo nezbytné z ekonomických důvodů cíle přehodnotit a některé fiskálně náročné akce se odložily. 

Vy sám jste už rok po volbách přiznal, že ekonomické sliby ČSSD stály na nereálných základech. Co byla největší iluze?

Některé sliby se narodily, aniž o nich v ČSSD někdo rozhodl. Často vznikly až během volební kampaně a byly nám jako straně přisouzeny. Třeba léky pro lidi nad sedmdesát let zdarma. Tento slogan nikdo neschválil, objevil se tak nějak sám o sobě...

Sám o sobě? Přišel s ním přece místopředseda Zdeněk Škromach a slib se pak objevil i v brožuře s volebním programem!

Ano a také okamžitě vzbudil rozpaky odborníků. Je to příklad slibu, který nebyl zasazen do reality. Ani to nešlo, volební programy ČSSD i ODS mohly jedině střílet od boku. Když jsem v roce 2002 přišel na ministerstvo financí, zjistil jsem, že neexistuje žádný dlouhodobý rozpočtový výhled. To se změnilo, dnes už není důvod chovat se iracionálně. A já jsem rád, že nikoli ČSSD, ale ODS v této volební kampani nese vlajku rozpočtového populismu.

Když ale Vladimír Špidla založil kampaň na známém sloganu „Zdroje jsou“, byl jste už šest let členem rozpočtového výboru. Musel jste tušit, co unese česká ekonomika. Proč jste se neozval?

Nebyl jsem v exekutivě; poslanec, byť člen rozpočtového výboru, nemá úplné informace, jaké má ministr financí. Jestliže Špidlova vláda priority přehodnotila, zachovala se rozumně. Nelze jí přece vyčítat, že se nedržela ekonomicky nerozumného programu.

Se slibem plošných přídavků na děti jdete letos do voleb znovu. Jak vám máme věřit, že to není zase jen Škromachův úlet?

Ne, tato věc je pevnou součástí volebního programu. Plošné přídavky osvobodí rodiny od nutnosti vykazovat permanentně příjmy, což je navíc administrativně velmi náročné. Je to slib realistický. Zatímco ODS by zavedením rovné daně přišla o 200 miliard korun ročně a neměla by prostředky na vládní politiku, my jsme schopni při zachování hospodářského růstu kolem pěti procent ročně potřebné prostředky generovat.

Za Špidly se vláda snažila alespoň o nějaké reformy, za Paroubka zcela ustaly. Nemrzí vás to jako strážce státní kasy?

Z pohledu ministra financí mohu být spokojen, protože se mi podařilo prosadit asi osmdesát procent záměrů v oblasti rozpočtové a sociální politiky. Mrzí mě ale jiná věc. Už když jsme připravovali reformu veřejných rozpočtů, navrhoval jsem, aby její součástí byly i změny ve zdravotnictví. Kdyby to tehdy ministryně Součková neodmítla, mohli jsme si ušetřit složité procesy, které absolvujeme nyní. A samozřejmě nejsem spokojen ani s tím, že se nám nepodařilo dohodnout na zásadách penzijní reformy.

Jaké to je - provádět úsporné reformy v dresu strany, která střídmost nemá v erbu?

Není to vůbec jednoduché. Když jsem začínal jako ministr financí, neměla ČSSD příliš realistické představy, co rozpočet unese. Byl to dvojí boj, pro každý krok obtížně získat podporu nejen koaličních partnerů, ale i vlastní strany. Dnes už je situace lepší, zlom asi nastal, když jsem se před rokem stal prvním místopředsedou ČSSD.

Kdo je dnes ekonomickým mozkem ČSSD? Vy, vicepremiér pro ekonomiku Jiří Havel, ministr zemědělství Jan Mládek, nebo snad premiérův poradce Valtr Komárek?

S Havlem a Mládkem máme názory téměř totožné. Mohu tedy říci, že hospodářskou politiku ČSSD určuje toto naše trio ekonomů plus samozřejmě premiér Paroubek. Valtr Komárek se diskusí účastní a říká k nim svá stanoviska...

...která jsou těm vašim blízká asi jako Modrá šance ODS, jenomže z druhé strany.

Je pravda, že se s ním ne ve všem shodnu, zejména ne v daňové politice. Ale jsou i věci, v nichž si rozumíme; zčásti podobné názory máme třeba na rozpočtové úspory.

Máte pověst slušného člověka, který si dává pozor na pletky s byznysem. Za jedinou vaši slabinu je považována ČSOB. Myslíte, že vaše vztahy s ní jsou zcela standardní?

Ano, jako s každou jinou bankou. Následkem toho, že Zemanova vláda v roce 2000 prodala IPB právě ČSOB, však musím bohužel ještě dnes řešit problémy s touto transakcí. Kdyby tehdy vláda prodala IPB třeba Komerční bance, byl bych dnes obviňován z příliš častých kontaktů s ní. Rozhodně si ale s nikým v ČSOB netykám, s nikým neudržuji přátelské vztahy, s nikým se nescházím jinde než na půdě ministerstva.

Nejde samozřejmě o to, že máte u ČSOB účet, důležitější jsou personální vztahy. Kamarádíte se s právníkem ČSOB Radkem Pokorným, stýkáte se s ředitelem kajmanských fondů (sídlících v daňových rájích, pozn. red.) Karlem Březinou, z ČSOB přišla i šéfka vašich poradců Klára Malečková.

Ono je to složité. Paní Malečková pracovala v ČSOB, ale na nijak zvlášť vysoké pozici. Pana Pokorného znám od roku 1987. Chodil v Bučovicích na stejné gymnázium a nemohl jsem tušit, že bude jednou pracovat pro ČSOB. A Březinu znám od roku 1990 z Mladých sociálních demokratů, tehdy jsme ještě oba studovali vysokou školu. Stejně dobře se znám i s Pavlem Mertlíkem a neznamená to, že bych byl propojen s jeho Raiffeisenbank. A pro úplnost, účet nemám u ČSOB, ale u její Poštovní spořitelny, už od dob studií.

ČSSD musela za jedno volební období dvakrát vyměnit premiéra i předsedu strany. Je to důkaz její schopnosti a solidnosti?

Je to důkaz toho, že ČSSD reflektuje názory veřejnosti a že je schopna realisticky zhodnotit, za jakých podmínek může plnit své cíle. Málo se mluví o souvislostech změn v ČSSD s vývojem vládní koalice a se změnami v obou menších stranách. Když u lidovců a unionistů nastoupili do čela pragmatici Kalousek a Němec, zahájili na nás větší tlak. Velká část ČSSD proto očekávala, že i my přitvrdíme. Nestalo se a Špidla začal být vnímán víc jako předseda koaliční vlády než jako předseda ČSSD. To byl začátek jeho konce.

Po volbách připadají pro ČSSD v úvahu tři varianty vlády: většinová s malými stranami, velká koalice s ODS, menšinová vláda opřená o KSČM. Která je vám nejbližší?

Pro mě osobně je velmi dobře představitelná trojkoalice ČSSD, lidovců a zelených. Bude ale záležet na tom, zda se zelení dostanou do sněmovny a zda se budou chovat jako standardní zelená strana. Zatím mi některé názory, které prezentují, připadají víc pravicové než středové, což na mě dělá dojem experimentu typu ODA. A také nevím, zda by lidovci v této konstelaci nedali přednost spolupráci s ODS. Pokud by tato varianta padla, zbývají ony dvě další, které jste zmínil. Z nich si obtížněji dokážu představit velkou koalici s ODS; nemůžeme vládnout se stranou, která chce rovnou daň a má velmi antievropské postoje.

Zažil jste spolupráci se všemi čtyřmi sociálnědemokratickými premiéry. Ke kterému jste měl lidsky i odborně nejblíže?

Dobře jsem si rozuměl se Špidlou i s Paroubkem. S oběma jsem byl schopen spolupracovat, Paroubek však dokáže říkat věci zřetelněji a jednoznačněji než Špidla. Se Zemanem jsem přicházel do styku jako předseda poslaneckého klubu. Byl jsem jeho velkým stoupencem už od roku 1993, kdy jsem ho volil na hradeckém sjezdu za předsedu strany. Když se stal premiérem, byl jsem ale rozpačitý z některých lidí, jimiž se obklopil. Proto jsem se z jeho nejbližšího okolí vytratil.

Dnes vás Zeman označuje za krysu, kterou je třeba deratizovat.

Nemám vůči Zemanovi předsudky či averze, takže tento vnitrostranický folklor nenesu těžce. ČSSD prošla vleklou krizí a sám Zeman byl po prezidentské volbě v obtížné situaci. Z té doby nám prostě zbyly různé balíčky karet a seznamy nepřátel.

Z lidí, které má Zeman na mušce, už skončili Špidla, Gross, Buzková, Kraus. Z vyšších politiků zbýváte už jen vy a Lubomír Zaorálek. Víte o tom, že různí lidé z ČSSD jezdí na Vysočinu orodovat, aby vás dva Zeman ušetřil?

Slyšel jsem, že tam někteří lidé s tímto úmyslem jezdí. Ale já nevím, jestli jsem na mušce. Rozhodně nic neorganizuji.

Volil jste Zemana prezidentem?

Jistě, volil jsem všechny tři kandidáty ČSSD na prezidenta: Jaroslava Bureše, Miloše Zemana i Jana Sokola. 

A souhlasíte s Paroubkem, že je Zeman i dnes nejlepším kandidátem?

Zeman je nejpravděpodobnější kandidát na prezidenta v situaci, kdy budeme mít dostatek hlasů, abychom porazili Klause. Abychom se ale nezesměšnili, musíme vyhrát volby a posílit pozici v Senátu.

Při hodnocení premiérů jste vynechal Grosse. Právě on vás dočasně připravil o funkci vicepremiéra. Myslíte, že se cítil vámi ohrožen? Špidla předtím dával jasně najevo, že jeho koněm jste vy, a ne Gross.

Náš vztah s Grossem nebyl vždy úplně jednoduchý. Když jsem v ČSSD začínal, byl jsem stoupencem Zemana, zatímco Gross nepatřil mezi lidi, kteří ho podporovali. V té době naše vztahy nebyly ideální, ale pak se kontaktem ve sněmovně zlepšily a v poslední době byly už velmi dobré. Fakt, že si mě nevybral za místopředsedu vlády, mi vysvětlil složitou situací, do které se dostal. Chtěl vládu obměnit, ale koaliční partneři mu to příliš neusnadnili. Proto alespoň mě nahradil nestraníkem Martinem Jahnem. Já jsem toto řešení přijal.

Vy jste naopak Grosse loni podpořil na šéfa strany i po jeho aféře s bytem. Vážně jste věřil, že může vést ČSSD do voleb?

Neopouštím lidi, kteří se dostanou do problémů. Proto jsem odmítl nabídky, abych kandidoval sám. Po čase se vše hodnotí jinak, ale tehdy nebylo jasné, která cesta povede k přežití ČSSD.

Cestou k přežití se ukázal být Jiří Paroubek, který vás zastínil a nastolil vládu pevné ruky. Vám osobně tento styl vyhovuje?

Nemyslím, že jde o nějaké diktátorské poměry. Moderní strany silného lídra potřebují; podívejte se, jak dnes vypadá ODS. Situace, kdy jsem úřadující předseda strany a Paroubek premiér a volební lídr, vyžaduje naši spolupráci. Tomu musíme podřizovat naše názory, které se občas mohou lišit. Třeba k lustracím jsme se oba vyjádřili zcela opačně (Paroubek byl pro jejich zrušení, Sobotka proti, pozn. red.), protože tuto věc z pohledu své osobní zkušenosti a vidění světa vnímáme odlišně. Takto zřetelných diferencí ale není mnoho.

Jak se vám líbí posun ČSSD ve vztahu ke KSČM? Špidla se komunistů štítil, zato Paroubek si s nimi padá do náruče.

Špidla vylučoval vytvoření vlády s KSČM a nechtěl se dostat ani do situace, kdy by byla jeho vláda závislá na hlasech komunistů. Byl to jeho silný postoj, ale z pohledu názorů v ČSSD zdaleka ne většinový. Převažující hlas v ČSSD naopak umožňuje vytvořit po příštích volbách menšinovou vládu, která by se opírala i o hlasy poslanců KSČM. Je to tedy jedna z možných variant.

Vám osobně to nevadí? Jako student jste jezdil do Prahy proti bolševikovi demonstrovat - a teď mu pomáháte do sedla?

Bolševika se dnes nebojím, ten už se nevrátí. Považoval jsem se za antikomunistu v letech 1988 až 1990 a koneckonců jsem pomáhal zakládat ČSSD právě proto, aby na levici nebyli jen zdiskreditovaní komunisté. Dnes jsou v KSČM dvě křídla, reformní a stalinistické. Zatímco stalinisté mají poslední spojence na Kubě a v Severní Koreji, mezi reformátory je řada lidí s velmi rozumnými názory. Osobně už s KSČM nemám problém. Je to jiná doba a jiná komunistická strana.

* * *

Bohuslav Sobotka (34)

Pochází z jihomoravské Telnice. Už jako student gymnázia vstoupil v roce 1989 do ČSSD. Vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně a po civilní službě šel v roce 1996 rovnou do sněmovny. Ač právník, v parlamentu se věnoval hlavně ekonomii: byl členem rozpočtového výboru, šéfem podvýboru pro finanční trhy a komise pro penzijní reformu. Už v Zemanově éře stoupal také po partajní linii a od roku 2001 byl z titulu předsedy poslaneckého klubu členem nejužšího vedení ČSSD. V roce 2002 si ho Vladimír Špidla zvolil za ministra financí, nejmladšího v historii země, o rok později se stal také místopředsedou vlády, v Paroubkově vládě je dokonce 1. vicepremiérem. Loni postoupil i ve stranické hierarchii; na jaře se stal druhým mužem ČSSD a na podzim po Grossově rezignaci úřadujícím předsedou. Žije v Praze, je ženatý a má dvouletého syna Davida.

Foto: Robert Zlatohlávek

Čtěte dále

další zprávy