Bolestné zrání zelených

Jsou zelení stále tou „dobrou partou“, která po volbách přitáhla s harmonikou do sněmovny? Nezdá se. Předseda Martin Bursík ujišťuje o opaku. Hádá se s kdekým, sám ale tvrdí, že ve straně má kopec kamarádů. A samozřejmě Kateřinu Jacques, u níž obdivuje, jak se politicky vypracovala.

Před rokem a půl jste nám řekl: „Strana zelených byla ve strašném stavu a mezilidské vztahy v ní byly příšerné. Dnes už jsme úplně jinde.“ Kde jste tedy dnes?

To je nesrovnatelné. Kdybyste to tehdy zažili, tak by vás vůbec to spojení, které se snažíte naznačit, nenapadlo.

Pokud to tak klape, proč potřebuje předseda strany zřizovat funkci mediátora, aby se dohodl s Olgou Zubovou, jedním ze svých šesti poslanců?

To bylo špatně pochopeno. Pokud jde o tu slavnou „krávu“, tak to je věc, která je vyřešena. Už dříve jsem se dohodl s Olgou Zubovou, že až se vykurýruje a přijede do Prahy, sejdeme se a promluvíme si. Už jsem se jí omluvil. Čili my nepotřebujeme mediátora na to, aby se Bursík dokázal omluvit za e-mail, kterým se ukliknul. Druhým tématem je ale prezidentská volba a to už není problém jen mezi Bursíkem a Zubovou.

Na veřejnosti dnes ale rozhodně nepůsobíte jako ta dobrá parta, která rozjásaně vstupovala do parlamentu.

Já myslím, že když se podíváte na ty jiné party...

Takže jste se už stali stejnou partou?

Nejsme stejní v tom, s jakou ochotou tyhle věci pouštíme do médií. Křesťanští demokraté se teď uvnitř řežou jako psi, ale venku nevíte nic. To je dáno tradicí, kulturou boje o moc ve stranách. Proto jsem taky uvítal, když Dana Kuchtová oznámila, že chce kandidovat na předsedkyni. Taková soutěž je správná, konečně někdo otevřeně řekl, že je hlavou stranické opozice. Extra dramaticky to nevnímám. Vadí mi ale, že úniky informací poškozují komunikaci ve straně – na každém jednání si musíte dávat pozor na jazyk. A tím nemám na mysli žádné sprosťárny, protože tuhle potřebu nemám, tak mě politika ještě neohnula.

Mluvíme-li o sprosťárnách, proč jste nepřiznal, že onen e-mail s „krávou“ byl o Zubové? Věděl to celý národ a viděl, že jste nejen vulgární, ale ještě lžete v přímém přenosu do kamery.

Víte, to je nepříjemná situace. Já jsem se uklikl, pár minut poté jsem to zjistil a hned jsem napsal Olze tento e-mail: „Ahoj, Olgo, e-mail o jedné řádce nebyl určený tobě a ani se tebe netýkal. Prosím, neber ho v úvahu a smaž. Díky a brzké uzdravení, Martin Bursík.“ Já jsem se jí jen nechtěl dotknout.

Jde o to, že ani prezidentu Clintonovi se tolik nevyčítala nevěra s Monikou Lewinskou, jako to, že o ní veřejně lhal.

Pár minut po ukliknutí jsem ještě netušil, že to pojede do médií a že se za to budu muset desetkrát omlouvat. Moje máma tomu říká milosrdná lež; to je jediná lež, která je přípustná. Že jsem napsal „kráva“ a že to bylo vztaženo k Olze Zubové, to prostě věděl každý. Na druhou stranu kvůli tomu mezikroku, v němž jsem Olze napsal, že e-mail nebyl o ní, jsem se pak nechtěl přiznat ani na veřejnosti. Rozumíte?

Ke vztahům uvnitř strany určitě patří i váš poměr s Kateřinou Jacques. Je udržitelný onen trochu byzantský model, kdy dvě nejvýznamnější funkce ve straně zastávají dva partneři?

V politice vám ze života zůstane málo, proto si vyhrazuji věci, které si nechávám jen pro sebe. Ptáte-li se, zda se můj vztah promítá do mé profese, pak říkám, že ne. Sledoval jsem celý růst Kateřiny. Do strany přišla zrovna v období, kdy mě zvolili předsedou. Tam měla poprvé funkci, byla členkou volební komise. Předtím jsem s ní měl jen pár obecných rozhovorů. Pak jsme se oba ocitli na kandidátce do sněmovních voleb a hodně spolupracovali. Kateřina si všechno poctivě vyšlapala.

Ten vztah je ale přece jen jiný než Mirka Topolánka a Lucie Talmanové. Vy dva spolu můžete ovládat celou stranu.

Náš tandem fungoval na čistě profesionální úrovni už dlouho. Uznávám, může to být určitá síla uvnitř strany. Nezaznamenal jsem ale, že by měl někdo nutkání to zpochybňovat, ani po zprávách v bulvárním tisku. Je třeba striktně oddělovat privátní život od profesního – a to my děláme. Mohu ujistit čtenáře TÝDNE, že demokracie ve straně není ohrožena a žádné byzantské praktiky se v ní neodehrávají.

Takže funkce předsedy zelených nebude časem dědičná?

Jiří Dienstbier říkává, že nejlepší uspořádání je monarchie. Ale za předpokladu, že on je králem. Ne, opravdu, stranu s Kateřinou nijak neovládáme.

Celý rozhovor přináší pondělní vydání časopisu Týden. 

Foto: Lucie Pařízková

Čtěte dále

další zprávy