17. karmapa: Kráčím po tenkém ledě

Naše ego je nebezpečnější než střet civilizací, říká sedmnáctý karmapa Trinlej Thaje Dordže (24), jeden z nejvyšších představitelů tibetského buddhismu, který v polovině června navštívil Prahu.

K tématu: Osvícení ve sportovní hale

Jak vás máme oslovovat? Vaše Svatosti?

Gjalwa karmapa bude stačit. 

V jedenácti jste byl oficiálně jmenován 17. karmapou a oddělen od své rodiny. Jak se s tím srovnávali vaši rodiče?

Samozřejmě to pro ně bylo těžké, když opouštěli své dítě. Ale vědomí, že jdu dělat něco užitečného pro ostatní, má v tibetském prostředí velký význam a pomohlo jim se s danou situací vyrovnat. Navíc nejde o úplnou izolaci, někdy se vídáme.

Jaký pocit ve vás vaše role nejvíce vzbuzuje? Odpovědnost? Radost? Stres?

Když jsem byl dítě, bylo toho na mě moc. Když jsem byl starší, začal jsem to vnímat jako příležitost, ze které mohu mít prospěch já i ostatní.

Znáte vůbec něco jako osobní život?

Ale ano, samozřejmě. Mívám pauzy v programu, které trávím doma v Indii. Ale upřímně řečeno, cestování mi připadá zajímavější. V době volna si zase více odpočinu, snažím se tolik nepřemýšlet.

Jaký vztah máte třeba ke sportu?

Mezi buddhistickými duchovními se těší velké oblibě... Záleží na tom, kde žijete. V Indii, kde nyní žiji, je nejpopulárnější kriket, což pro většinu zemí neplatí. Je to upřímně řečeno dost velká nuda. Jeden zápas trvá snad pět dní, a když máte štěstí, někdo dokonce vyhraje.

Váš návrat z Indie do Tibetu nevypadá kvůli čínské nadvládě příliš reálně.

Podle mého názoru hraje největší roli, zda buddhistické učení přežije a bude moci pokračovat. Pokud ano, budu více než šťastný. Naše aktivity se rozšířily mimo hranice Tibetu prakticky do celého světa a my do nich musíme vkládat energii bez ohledu na místo. Pokud se jednoho dne objeví možnost působit v Tibetu, bude to skvělé.

Jak moc je důležité, aby veřejnost uznala jako karmapu vás, a ne vašeho konkurenta?

Pro mě je skutečně podstatné jen to, abych svou pozici dokázal co nejlépe využít ku prospěchu sebe i ostatních. Veškeré kontroverze či problémy jsou přechodné, přicházejí a odcházejí a je nutné přistupovat k nim pozitivním způsobem – buddhistickým způsobem.

Máte představu, o čem byste s druhým karmapou – svým konkurentem – hovořil, kdybyste se potkali?

To je dobrá otázka... Záleží na tom, za jakých okolností by k setkání došlo. V každém případě bychom mluvili o dharmě (správném způsobu života, pozn. red.), to by byla ta nejzajímavější část diskuse. Zatím však příležitost k setkání nepřišla.

O politice by řeč nebyla?

Politika je něco, čemu se snažím vyhnout. Když se buddhismus, vlastně jakékoli náboženství, míchá s politikou, nemívá to dobré konce. Pokud má duchovní učení přinést co největší prospěch, je nutné je s ničím nemíchat.

Na vaši akci v Praze nejspíše dorazí řada lidí jen ze zvědavosti. Mohou z vašeho působení mít prospěch i ti, pro něž buddhismus neznamená více než módní trend?

Pokud bych nebyl buddhistou, také bych přišel jen ze zvědavosti. Ze zvědavosti pak pramení otázky, a pokud na ně dokážete objevit odpovědi, které jste do té doby marně hledali, dokážete se otevřít novým myšlenkám.

Buddhismus je spíše filozofie než náboženství. Může se tedy křesťan stát buddhistou, aniž opustí své křesťanské kořeny?

Buddhismus stojí mezi náboženstvím a filozofií. Jde o způsob, jak porozumět své mysli. Je to životní styl. Proto dle mého názoru může kdokoli bez rozdílu vyznání aplikovat různé metody buddhismu a použít je ke svému užitku. Avšak pokud chce někdo dosáhnout stavu osvícení, dává podle mého názoru větší smysl vybrat si jedinou cestu a po ní jít. Můžeme najít buddhistickou cestu nebo jinou, ale téměř všichni hledáme způsob, jak rozvíjet mír v duši.

Co si myslíte o globalizaci? Je to spíše hrozba, nebo šance?

V první řadě se díky ní svět zmenšil, což je v mnoha směrech skvělé. Například můžete získat více přátel. Zároveň s tím souvisí řada problémů a překážek. Řešení vidím v zachování jedinečných kvalit každé kultury a zároveň přizpůsobování se změnám. Volba je vždycky na lidech. Kultury existují díky tomu, že se mění.

Souhlasíte s tezí Samuela Huntingtona o „střetu civilizací“ založeném na kulturních rozdílech?

Domnívám se, že ten skutečný střet, který nás provází odjakživa a zřejmě bude i v budoucnu, je střet eg. Pokud v nás bude soucit a laskavost, můžeme se tomu vyhnout.

Může se buddhismus rozšířit po světě bez použití hrubé síly jako křesťanství nebo islám?

Již od samého začátku nenásledujeme Buddhu kvůli příkazům nebo jinému nátlaku, ale z vlastní vůle a kvůli sobě samým. Proto jsem říkal, že není radno směšovat buddhismus s politikou.

To pro vás musí být dost těžké, když jste sám prominentním příkladem toho, jak se buddhismus míchá s politikou.

Kráčím po tenkém ledě, já vím. Ale jde to ustát.

Foto: Jan Schejbal

Čtěte dále

další zprávy