Dva stupně Celsia: o co jde na klimatické konferenci v Paříži?

02.12. 17:25 | Autor: Radek John

Jak na tom bude naše planeta na konci století?

Hlavní město Francie hostí přes čtyřicet tisíc odborníků a politiků. Jednají o oteplování naší planety, respektive o způsobu, jak ho zastavit. Nejdůležitější cíl je udržet teplotu zeměkoule do dvou stupňů nad průměrem z časů před průmyslovou revolucí.

Od roku 1880 se teplota zeměkoule zvedla přibližně o jeden stupeň. Z toho 0,6 stupně připadá na poslední tři desetiletí. O příčině změny není podle odborníků pochyb. Může za ně člověk vypouštějící do atmosféry skleníkové plyny, zejména oxid uhličitý. Oteplování má spoustu prokázaných nepříjemných následků. Nejdůležitější je vzestup hladiny světového oceánu. Od roku 1870 stoupla o 195 milimetrů. Nejvíc to ohrožuje obyvatele pobřežních oblastí a mořských ostrovů.

"Naše přežití závisí na rozhodnutích, které přijmeme zde v Paříži," prohlásil na webu BBC premiér ostrovního státu Tuvalu Enele Sopoaga. Nepříjemných dopadů oteplování je ale daleko víc. Nutno podotknout, že nepříjemným změnám se věnuje víc pozornosti než příjemným. Taková už je však asi lidská přirozenost. Globální oteplování způsobuje častější výskyt extrémního počasí.

Negativní emise

Kvůli ohřívání planety se šíří pouště a zhoršuje dostupnost pitné vody. Tropické nemoci jako malárie dobývají nová území. Přibývá extrémních meteorologických jevů: hurikánů, povodní, a tak podobně. Pozemské klima totiž začíná být méně stabilní. Právě se stabilitou nejvíc souvisí hlavní cíl pařížské konference. Je jím udržení růstu teploty během jednadvacátého století do dvou stupňů nad úrovní z časů před průmyslovou revolucí.

Do dvou stupňů nárůstu by se počasí mohlo ještě chovat snesitelně. Ne každý ovšem s tímto cílem souhlasí. Chudším a ohroženějším státům by se víc líbil místo dvou stupňů jeden a půl. Velcí hráči jako jsou USA nebo Čína na něj ale nepřistoupí.

I kdyby však přistoupili, není jisté, nakolik by byl ještě reálný. Není to ostatně jisté ani u cíle dvou stupňů Celsia. Možná jsme už překročili bod, v němž jsem ho ještě mohli zvládnout. Plány na dosažení dvoustupňového během našeho století počítají s technologiemi produkujícími tzv. negativní emise. Povodeň (ilustrační foto).

Fantazie a irelevance

Lze si třeba představit elektrárnu, která by spalovala dřevo a uvolněný oxid uhličitý by místo vypouštění do vzduchu odváděla do geologického podloží. Koncept přestavby na zdroj negativních emisí existuje například pro uhelnou elektrárnu v anglickém Draxu. Nakolik je ale něco takového realizovatelného v masovém měřítku, zůstává ve hvězdách. Najdou se i kritikové dvoustupňového cíle jako takového.

Letos v říjnu ho v časopise Nature napadli David Victor a Charles Kennel z kalifornské univerzity. Považují ho za nejen za nerealistický, ale i za nesmyslný. "Je to kombinace fantazie a irelevance," řekl Victor magazínu National Geogrphic.

Vytyčování nedosažitelných cílů podle Victora a Kennela škodí celé snaze o zpomalení globálního oteplování. Průměrná teplota na úrovni hladiny moře podle nich klimatické změny dostatečně nevystihuje. Na druhou stranu je to ale snadno uchopitelné číslo použitelné během politických jednání.

Foto: NASA, ČTK/DPA/Armin Weigel

Autor: Radek John