Planeta záhadných fotbalových rasistů a dopujících lhářů

07.02. 07:50 | Autor: Jakub Kvasnička

Některé zdroje tvrdí, že člověk lže až tisíckrát za den, přičemž si polovinu nepravd ani neuvědomí. Jiné teorie jsou mírnější, mluví o tom, že lež vypustíme z úst průměrně dvěstěkrát za čtyřiadvacet hodin. Lžeme všichni. Nový týden začal dokumentací skutečnosti, že svět je lež a lež je svět. Aktuálně to má sportovní prvky.

Alberto Contador, Pavel Pergl, Léonard Kweuke. Všichni by vás přesvědčili o vlastní pravdě a lásce. Dva z těchto tří lžou. Začněme Contadorem. Ten to má jasné. V cyklistice už se čeká jen na to, kdy začne dopovat sám bicykl, takže výmluvy španělské superstar, dvojnásobného vítěze Tour de France, že zakázaný clenbuterol měl při slavném závodě ve zkaženém mase, vyznívají asi podobně, jako když v osmdesátých letech dopující čtvrtkař Burt Reynolds na všechny strany tvrdil: "To není můj vzorek, patřil východoněmecké ženě!"

Cyklistika žádá roboty, lidé na zvyšující se požadavky už stačit nemohou. Proto si cyklisté alespoň k humánní mechanizaci pomáhají zakázanými prostředky, které ředí krev, snižují únavu, zvyšují šlapání... Contador dlouhé měsíce odolával, odvolával se, pořád mluvil o tom zkaženém mase, přičemž jeho teorie postupně vyvraceli všichni, kdo zkaženému masu alespoň trochu rozumějí.

Sportovní arbitráž CAS dala lháři, který doping nikdy nepřiznal, dvouletý trest. Contador už není král. Zařadil se po bok vinných. Vinokurov, Basso, Petacchi, Kohl, Ullrich, Landis, Rasmussen... To je ale hvězdný zobající peloton!

Avšak Contadorově lhaní je třeba rozumět. Logicky. Musí vyjít se ctí. Se svojí pravdou. Se slzami v očích. Být středem nespravedlivého vesmíru. Někdo mu to možná sežere. Navíc, díky průtahům, už stojí skoro rok a půl, takže v srpnu zase skočí na sedlo a hurá! Jsem tady. Blbý maso. Hlavně zachovat tvář.

Alberto Contador. Stejně jako Pavel Pergl. Ten buď umí "zachovat tvář" opravdu skvěle, nebo je zde druhá, rudá strana, která lže. V přáteláku mezi Spartou a Bellinzonou prý Pergl řval rasisticky na Kweukeho, který ho napadl - Pergl xenofobii odmítá. Pak Afričan po (předčasně ukončeném) zápase šokovaně dlouho seděl na trávníku - to Pergl také odmítá s tím, že Kweuke neseděl, že je to komedie, lži, prý šel s ostatními hned trénovat (více ZDE).

Nikdo nezainteresovaný ten incident detailně neviděl, neslyšel, je to názor proti názoru, dvě strany - Kweuke, klidný a v soukromí plachý kamerunský obr, který "zničehonic" vyjel na českého protihráče, proti Perglovi, jenž se hájí tím, že jen "normálně nadával kamerunskému bláznovi", a přísahá tak, až mu to skoro věříte a pořád nevíte, jakou stranu si objektivně vybrat.

Je to takový poker, ale spíš věřím Kweukemu. Takovou sebeponižující věc, jako jsou hnusné rasistické urážky, by si přece jen tak nevymyslel, aby měl alibi na rupnutí v bedně. I když - nikdy nevíte. Kweuke překvapil blikancem třeba minulý rok v zimě, kdy při halovém turnaji v O2 areně gestem ukazoval slávistickým fanouškům, že je "podřeže"...

Odhalme lež! Kdo si sedne s Contadorem k talíři imaginárního zkaženého masa? Nejde to. Čistou pravdu se asi nikdy nedozvíme.

Lhaní je důležité jako dýchání. Usnadňuje, zjemňuje, vytváří lepší charaktery. Sport je show lhaní. Společně s politikou se v něm lže nejvíce - protože je nejvíce vidět. Ale přiznejme si: být v kůži Contadora, lžeme. Být v kůži Pergla, lžeme. Být v kůži Kweukeho, asi... lžeme. Většina z nás určitě. Je to nepochopitelně pochopitelné, prvoplánová lidská obrana, pohodlná ulita. Celebrita necelebrita.

V životě to potká každého. A tak buďme natěšení třeba na vysvětlení mediálně zatím mlčícího Davida Bystroně, dopujícího stopera Plzně, kterému před časem našli v těle amfetamin, čili pervitin nebo extázi.

Tak kdo z vás mu to hodil do pití, co?

Foto: Robert Sedmík, ČTK/AP

Autor: Jakub Kvasnička