O nejlepší olympiádě aneb Jak si Češi zamilovali biatlon

24.02. 09:14 | Autor: Lucie Folprechtová

Největší, nejdražší, ale také nejúspěšnější. Alespoň pro český sport. Takové byly olympijské hry v ruském Soči. Předcházela jim epochální myšlenka Vladimíra Putina o zimním království v téměř letních podmínkách, kritika předraženosti i obavy z terorismu. To vše, stejně jako pověstná rezavá voda, toulaví psi a podivuhodné záchody, brzy zaroste v zapomnění jako malá tříska pod nehtem. V hlavě zůstanou zejména obrázky kníraté Samkové, suverénní Sáblíkové a přešťastných, překvapených biatlonistů. Moravec, Soukup, Soukalová či Vítková probudili v Češích nový národní sport. I díky tomu se olympiáda v Soči prostě povedla. Všem prognózám navzdory.

"Musím říct, že to pro mě byla nejkrásnější olympiáda, které jsem se zúčastnil. Pokud jde o prostředí nebo o organizaci," napsal na svůj facebookový profil hokejista Jaromír Jágr, který startoval pod olympijskými kruhy již popáté. Nejkrásnější byla i pro mnoho dalších českých sportovců i fanoušků. Vždyť si z ní Češi přivezli rekordních osm medailí, o dvě více než před čtyřmi lety z Vancouveru.

Je však bláhové si myslet, že tato sklizeň bude v zajetém tempu pokračovat a z Koreje sprchne hned dvouciferný počet medailí. Buďme realisté a važme si toho, že se český zimní sport za poslední roky pohnul nějakým způsobem kupředu. Byť je to hlavně zásluha skvěle fungující biatlonové skupiny a pak individualit z kategorie dříčů a obětavců. O nějakém úžasně nastoleném systému práce s mládeží a výchovy budoucích olympioniků nemůže být řeč. To však český úspěch v Soči neshazuje.

Letošní medailová erupce vynikne o to víc, když si pamětníci vzpomenou na olympiádu v norském Lillehammeru v roce 1994. Tehdy Češi dorazili do Prahy bez medaile. Takovou situaci si zmlsaný tuzemský fanoušek nyní už ani neumí představit. Pro toho slovenského je to však skoro realita. Slováci získali v Soči jedinou medaili, o tu se navíc postarala biatlonistka ruského původu Kuzminová.

Národ biatlonových expertů

Biatlon zachránil Slováky před ostudou a Čechy před návratem do "třímedailových časů" v Naganu a Salt Lake City. Česká výprava získala v Soči dohromady pět biatlonových medailí (třikrát stříbro, dvakrát bronz). A Češi si tento sport oblíbili. Pochvalují si, jak je atraktivní, jak se v něm často mění pořadí... Klasické lyžování (bez střelby) je rázem strašná nuda.

Přitom ještě na olympiádě ve Vancouveru byl biatlon, co se týče české obliby, někde mezi skeletonem a short trackem. Nikoho moc extra netáhl. Většina Čechů věděla, že se v něm "běhá na lyžích a k tomu ještě něco". Pletli si to se skiatlonem či severskou kombinací. Nyní jsou titíž lidé téměř biatlonovými experty. Pečlivě počítají netrefené terče, hlídají ztráty soupeřů a vědí přesně, který závodník září více na "stojce" a komu to lépe střílí při "ležce". Vítejte v biatlonové republice.

Přes všechen boom kolem si nemyslím, že se budou nyní děti místo za míčem a za pukem honit běžně po ulicích na běžkách s flintou na zádech. Ani sněhové podmínky tomu u nás zrovna nenahrávají.

Dosud téměř neviditelné oddíly biatlonu ale čekají snad lepší (ne-li zlaté) časy. V plné polní budou jistě i pouťové střelnice, kde si děti i dospělí zahrají na Moravce či Soukalovou a s děsně důležitým výrazem budou mířit na kýčovité plyšáky a papírové růže. Každý nějak začíná... A pokud se díky biatlonovým hodům v Soči začne tomuto sportu věnovat alespoň jeden malý budoucí olympionik, měly tyto "hry bez (finančních) hranic" smysl.

Foto: ČTK/ITAR-TASS/Krasilnikov Stanislav

Autor: Lucie Folprechtová