Jak je to s "šíleným" Phelpsem a dopingem

Sportu se nevěří. Je to logické, ale z druhé strany taky moc špatné. Výrazněji vyčníváš? Zobeš, sypeš, podvádíš. Jinak bys nemohl být tak dobrý.

Poté, co "šílený" americký plavec Michael Phelps získal na olympiádě šestou zlatou medaili, jeden z novinářů se ho na tiskové konferenci zeptal, co říká na názory, že "jeho výkony jsou příliš dobré na to, aby to byla pravda."

Plavec se rozlítil, naštval, oponoval. "Vím, že jsem čistý. Mám výsledky, které to dokazují."

Phelps je známý tím, že se ochotně a rád podrobuje dopingovým zkouškám. Je součástí projektu americké antidopingové federace - společně s dalšími špičkovými sportovci odevzdává víc vzorků než ostatní.

Někdo může namítnout, že prohnaní vědci už mohli vytvořit šmelinářskou látku, která je zatím nerozpoznatelná. Vždyť takové hnusné EPO, oblíbený doplněk cyklistické přípravy, bylo před lety také naprosto neznámé.

Ale ne! Michael takový není. Já mu věřím. On je opravdu jedinečný. Míchá v sobě zázračné ingredience v podobě impozantní muskulatury, stavby těla, chuti, disciplíny, víry a vůle. Jako hyperaktivní dítě navíc v bazénu žil, protože všude jinde byl takříkajíc "na zabití". Jen tam se vybil - plaval, dokud neusnul. Je to prostě sportovec jako blázen. Sportovec sportovců.

Jeho pekingská story má všechny atributy bestselleru. V amerických televizích předbíhá v hlavních vysílacích časech všechny ty akční seriály, dobrodružné filmy, různorodě přiblblé reality show či přenosy baseballové ligy. Osmdesát milionů Američanů se pravidelně dívá na bazén a v něm na toho človíčka, co má snad žábry, nebo co.

Teď si všude přečtou titulky typu: "Jsem čistý, brání se Phelps". Vznikne divná bublina, která se bude zakládat na různorodých teoriích rázu "já říkal, že zobe", které nakonec dokážou, že média, lačná po senzacích a co nejvyšší čtenosti, jsou nenápadným aplikátorem presumpce viny (ostatně, proč jste právě vy klikli na tento článek? Klíčová slova "doping" a "Phelps" tuze lákají.)

Sportu se prostě nevěří. Už ne. Není se čemu divit. Dopují nejlepší cyklisté, světoví rekordmani v atletice, kteří ještě nedávno byli respektovanými vzory. Doping prolézá sporty, je hnusný.

Je strašně nefér, že si neoblíbený sršeň dopingového podezření sedl i na frajera, vedle nějž se fotbalová hvězda Ronaldinho mění v nezajímavého kopáče.

Tenhle kluk, tenhle Phelps, má prostě jenom naddimenzované schopnosti. Plave si, ani neví jak. Dělá rekordy, baví se. Nedopuje. Já mu věřím. Strčil bych za něj ruku do ohně.

Snad jednoho dne nebudu mít popáleniny.

Foto: AP

Čtěte dále

další zprávy