Příběh ledového grálu. KHL pozná dalšího vítěze

17.04. 17:30 | Autor: - red -

Historie Gagarinova poháru je sice krátká, ale zajímavá.

Je vyroben ze stříbra se zlatými prvky, nese hrdé jméno prvního člověka na oběžné dráze a váží o dva a půl kilogramu více než slavný Stanley Cup. Ve Spojených státech s nadsázkou rádi říkají, že je to kvůli odposlouchávacímu zařízení KGB, ale ať už Gagarinův pohár obsahuje cokoli, váže se k němu mnoho vzpomínek a oslnivá, ač krátká hokejová historie.

Poprvé byla trofej postavena na piedestal v očekávání svého prvního majitele v roce 2009. Inaugurační sezona nově vzniklé soutěže nabídla jedno z nejzajímavějších play-off ve své krátké historii. Velká očekávání, megalomanský projekt, velké peníze a do značné míry i naivita snoubící se s ruským sebevědomím ruku v ruce poskytly prostředí pro špičkový hokej. Ohromná motivace hnala kupředu tradiční ruské hokejové bašty, které se ovšem oblékly do hávu moderních bojovníků o prestiž na poli "studené války" s NHL.

Soutěž sice vznikla na zelené louce, ale s životadárným černým zlatem v podloží nic nebyl problém, a ještě než se v létě zamrazily ledové plochy, v Rusku se hlásili první přeběhlíci z NHL. Nový projekt a vidina zajímavého výdělku přilákaly taková esa, jako jsou Jaromír Jágr, Alexandr Radulov, Ray Emery či Sergej Brylin. Bylo hned jasné, že spojí-li se tradiční kvalitní ruská hokejová škola s hvězdami ze zámoří, sportovní kvalita bude zřejmá. A jakkoli mnohdy pokulhává KHL za svou zámořskou sestrou na poli organizační či finanční politiky, hokej se zde hraje parádní a v play-off to platí dvojnásob.

Tatarstánská perla

První play-off nabídlo řadu příběhů. Český elitní útok Magnitogorsku ve složení Marek, Kudrna, Rolinek vyřadil ve čtvrtfinále Atlant s nejproduktivnějším hráčem základní části Sergejem Mozjakinem. Ano, přesně s tím Mozjakinem, který dnes právě v dresu Magnitogorsku předvádí, že umět hrát hokej je darem od boha, Jan Marek s Jaromírem Jágrem za Uralem vyučovali krásu a účelnost české hokejové školy, nicméně triumfální radost si oblékla zelené šaty. Na peloton klubů KHL lze nahlížet různorodou optikou, můžeme se bavit o tradici, sportovních ambicích, politice či obchodu, aglomeračních a geografických aspektech. Ve finále ale stejně zjistíme, že opravdu silných hráčů na trhu je jen pár. Jedná se o kluby, které stavějí své pilíře na ekonomicky silném partnerovi, budované tradici a zázemí velkého bohatého města.

Ak Bars Kazaň byl k úspěchu předurčen již od začátku. Do ligy vstoupil jako jeden z nejbohatších klubů a tuto doménu si drží dodnes. Klub daleko přesahuje pouhé sportovní poselství obyvatel jednoho z největších ruských měst. Ak Bars je symbolem raketového rozvoje celé oblasti Tatarstánu. V roce 2008, kdy KHL spatřila světlo světa, činil hrubý domácí produkt státu 930 bilionů rublů, oblast disponuje nejrychleji se rozvíjející ekonomikou v celém Rusku, vyrábějí zde dopravní letadla, topí se v enormní ropné produkci a hýčkají si svůj chemický průmysl. Přesně dle tatarského motta "Bez Buldırabız!" (my můžeme), se i místní ikonický hokejový klub vydal za úspěchy. V prvním ročníku si poradil ve finále s rozjetým Lokomotivem v dechberoucím thrilleru 4:3 na zápasy a do dějin vstoupila jména jako Danis Zaripov, Ilja Nikulin či Alexej Morozov. V následujícím ročníku se Kazaň znovu opřela o svou přímočarost, kvalitní obranu pod taktovkou někdejšího lídra sborné komandy Zinetuly Biljaletdinova či skvělé výkony finského dua Kapanen-Vehanen a svůj premiérový titul obhájila.

Faktor Radulov

Kazaň ovšem svůj střelný prach na dlouhou dobu vyplýtvala. Zlatý hattrick už se nekonal a v dalších letech se historie nekompromisně opakovala. Dvojnásobný mistr bez problémů vyhrával svoji konferenci, ale v play-off nečekaně ztroskotal. Po neúspěchu už mnohokrát zasedli ke kulatému stolu šéfové Kazanorgsintezu, TatNeftu, Gazpromu a vytvořili projekt obměny. Klub opustila již celá plejáda opor v čele s Morozovem, Zaripovem, Žerděvem, padáka dostali Finové Immonen a Kapanen nebo Lotyš Darzinš. Ak Bars dostává rok co rok novou tvář, ale další úspěch se zatím nedostavil.

Třetí play-off KHL ovládla jiná královna halící se v zelený šat. V rámci Ruské federace nalezneme řadu velmi svébytných a sebevědomých oblastí. Zpravidla se jedná o lokality předem určené přírodními zdroji, nerostným bohatstvím či centralizací průmyslu do adekvátních aglomeračních podmínek. Co se týká bohatství, hrubého domácího produktu a schopnosti prosadit se na poli zajišťovaní solidní úrovně pro život vlastních obyvatel, řadí se mezi ty nejefektivnější vedle Moskevské oblasti či Tatarstánu také Baškortostán, bašta ruského chemického průmyslu. Národ, nesoucí v sobě výrazné známky hrdosti na pozadí odkazu historického národního hrdiny Salavata Julajeva, chce být úspěšný na všech frontách. I ve sportu, především v hokeji.

Ufa patří jednoznačně mezi nejlepší kluby KHL, v roce 2008 vstupovala do ligy jako mistr Ruska a právě v roce 2011, tedy ve třetím play-off, získala Gagarinův pohár i díky skvělé 80bodové jízdě Alexandra Radulova. Tento hokejista se stal do značné míry tváří ligy. S gólovými akcemi si poradí stejně brilantně, jako si svého času poradil s panáky v nočním klubu v Nashvillu při play-off NHL, která na něj kvůli tomu do značné míry na nějaký čas zapomněla. Udělala chybu. Radulov je jedním z nejlepších křídel na světě a Ufa získala pohár především díky němu.

Moskevská dominance

Napodruhé to ovšem nevyšlo, a i přesto, že božský Alexandr vyhrál bodování ligy i napřesrok, kazaňský double Ufě dopřán nebyl a úspěchy se přesunuly na západ. Zatímco si východní bašty v prvních třech sezonách užívaly, v Moskvě se rodila vládnoucí dynastie. Do čela se postavil Oleg Znarok, bývalý útočník německého Freiburgu a lotyšské reprezentace, který se v roce 1996 zapsal do dějin, když jeho památný gól proti Švýcarsku v B divizi poslal Lotyše do elitní skupiny, ve které jsou dodnes. Jeho nekompromisní styl a důraz na týmovost přinesly své ovoce. Ostatně byl to Znarok, který se nebál projevit nezájem o účast Alexandra Ovečkina v týmu při výluce NHL se slovy "my tu žádné hvězdy nepotřebujeme". Následně si ovšem uvědomil, kdo tahá v Dynamu za nitky, a Ovieho se ujal.

Každopádně premiérový ročník na lavičce Dynama mu vyšel. Mužstvo do play-off postoupilo z druhého místa Boborovovy divize, hned za Petrohradem, a nezastavilo se ani v neuvěřitelné finálové sérii s Omskem, kdy se za stavu 3:3 na zápasy šlo do sedmého rozhodujícího duelu. Na scéně se objevil jeden z nejúžasnějších soubojů v historii ligy. Navíc proti sobě stanuli čeští reprezentační útočníci Jakub Klepiš a Roman Červenka. Králem se stal Klepiš, který dokonce vstřelil vítězný gól celé série. Společně s Filipem Novákem pak prožili nefalšovanou moskevskou winner party. V pátém ročníku se stalo Dynamo Moskva po Kazani druhým týmem, který dokázal Gagarina obhájit.

Magnitogorský koktejl úspěchu

Rok se s rokem sešel a kyvadlo úspěchu se opět přesunulo na východ. Metallurg Magnitogorsk vstupoval do KHL s vizitkou špičkového ruského klubu a od začátku trpělivě čekal na svou šanci. V základní části byl vždy účelný, nekompromisní, ale v play-off výraznější úspěch ne a ne prožít. Ale v šestém ročníku mělo být všechno jinak. Přitom už před sezonou vyvstaly otázky, je-li vůbec možné uspět, když se to nepovedlo v minulé sezoně, kdy klub táhl neuvěřitelný "hokejový Messi" Malkin. Kdy měl klub nejlepší útok základní části, jehož bezprecedentní bodový zisk a pověst nezastavitelného soukolí drtily defenzivy soupeřů. Odpověď zněla ano. Stačilo namíchat ofenzivní koktejl smrti.

Základem této pochutiny je Sergej Mozjakin. Jeho jméno sice nezdobí ochranná známka NHL, ale je to s podivem, málokterý útočník si drží takovou produktivitu tak dlouho jako on, jeho čísla se pravidelně pohybují na hodnotách NHL s tím rozdílem, že v KHL se hraje o třicet zápasů méně. Přidáme ingredienci jménem Danis Zaripov, ostřílený mazák, jehož hokejové schopnosti kultivovali na fakultě gólových přihrávek na hokejové univerzitě v Kazani, a jako finální ochucovadlo zde máme to správné české koření. Jan Kovář, mladík z Písku, který takhle jednou v neděli vyhrál titul s Plzní a stal se nejproduktivnějším hráčem play-off, ve čtvrtek se dohodl na přestupu do Magnitogorsku a v sobotu zahájil v utkání se Švédskem svůj boj o místo v nominaci na mistrovství světa. Nyní je mezi nejproduktivnějšími hráči KHL.

Šéfkuchařem je pak člověk, jehož jméno stačí vyslovit, a mnoha hvězdám NHL klesne sebevědomí, mezi jehož hlavní povahové rysy patří sklony k despotickému jednání. Nicméně na strategické uplatnění svých hokejových znalostí by mohl mít zbrojní pas a rozhodně se je nebojí použít. Magnitka pod Mikem Keenanem dokráčela do finále, kde svedla zřejmě nejvyspělejší sérii v historii ligy proti pražskému Lvu. Po vytouženém petrohradském úspěchu v roce 2015 přišla druhá radost Magnitogorsku. Sedmizápasové finále 2016 s CSKA Moskva poukázalo na fakt, že parta kolem Sergeje Mozjakina posouvá moderní hokej do další dimenze. Vyvstala tedy další otázka.

Je vůbec možné v moderním hokeji vidět víc? Ano, vždycky je kam růst. V roce 2017 získal Petrohrad své druhé vítězství, kdy se ke Kovalčukovi přidal také hvězdný Pavel Dacjuk. V těchto dnech se rozhoduje o tom, zda poprvé v historii jeden tým KHL završí hattrick v případě Kazaně, nebo se konečně do rodiny úspěšných přidá slavný klub CSKA Moskva.

Autorem je Ondřej Voršilka, komentátor televizní stanice Sport 1, která Kontinentální hokejovou ligu vysílá.

Foto: ČTK/Doležal Michal

Autor: - red -