U kabátu se můžete o centimetr zmýlit, u podprsenky ne

02.02. 14:48 | Autor: ČTK

Stačí zmýlit se o milimetr, a konstrukce se zhroutí. Přitom nejde o luxusní hodinky ani o vesmírnou loď, nýbrž o dílo Anne-Marie Afflardové, specialistky na korzety a podprsenky. Nejen že perfektně ovládá geometrii, ale rozumí si také s krajkou i se šicím strojem.

"Nikdy se nenudím. Po skoro třiceti letech strávených v tomto oboru stále objevuji krajku coby mimořádně jemný a řídký materiál. Najít technické řešení je někdy hlavolam, ale právě o to je to zajímavější," říká padesátiletá blondýna. Je odpovědná za vývoj značky prádla Simone Pérèle a dělí svůj čas mezi dílnu v Clichy na severozápadě Paříže a vesnici v departementu Lot na jihozápadě Francie. Tam žijí její manžel a syn.

Vystudovala výrobu konfekce, ale v roce 1989 našla práci v oboru korzetu, která byla podle jejích slov "něco naprosto jiného, jemnějšího a kreativnějšího". Když se šije kabát, dá se chyba do centimetru a půl tolerovat, ale v prádle ne, tam se požaduje naprostá přesnost. Omyl jediného milimetru může posunout pas nahoru nebo dolů a podprsenka pak nepodpírá, vysvětluje Afflardová.

Zabývá se výhradně modelováním, při němž návrhy ve formátu 3D upravuje na jednotlivé velikosti. "Je to záležitost geometrie, máte-li přejít z velikosti A do košíčku velikosti F. Hodně jsem se naučila," říká návrhářka.

Prádlo je o soustředění

Pracovala i v oboru mužského prádla, ale po dvou letech ji to začalo nudit. Ženské prádlo vyžaduje neustálé soustředění. Za prvé je třeba zajistit tvary, jež jsou právě v módě. V 50. letech to byla špičatá prsa, teď se požadují kulatější a plošší. Co se týče spodní části prádla, tam jde především o pohodlí - člověk nemá mít pocit, že tam vůbec něco je.

S časem se klientela navíc mění. "Před 20 lety velikosti podprsenek končily na písmenu E, nyní jsou i velikosti F, G a H. V tomtéž modelu se musí cítit ženy s velikostí A stejně dobře jako ty s velikostí G," říká návrhářka. Upouští se od kostic, avšak očekává se, že budou podprsenky stále dobře držet.

V případě "neviditelného prádla" se nešije, ale lepí. "To je zcela jiná technika, materiál se roztahuje, když se dostane do kontaktu s tělesným teplem, takže je třeba zcela jiný postup," popisuje Afflardová.

Je prý těžké najít šikovný personál, pro Simone Pérèle ho sama školí, což trvá minimálně tři roky. "Jde mi o zručnost, dělnice musejí ovládat práci se šicím strojem, poslouchat motor i materiál. Nic se tady netrhá, materiál se netahá, ale respektuje," vysvětluje návrhářka.

Hnutí prosazující oblékání, v němž se podprsenky ze šatníku vynechávají, ji neznepokojuje. V 70. letech ženy podprsenky pálily, ale feminismus se podle ní nevyjadřuje vztahem ke spodnímu prádlu. Afflardová před 20 lety přijala práci daleko od domova, aby si vybudovala kariéru. "Zpočátku se mne s údivem ptali, proč odjíždím. Nerozuměli tomu, protože platilo, že z domu odchází za prací spíš muž, ne žena. Lidé změnili názor, viděli, že jsme dokázali vychovat syna a že jsem u to byla i já," říká matka jednadvacetiletého mladého muže. "Byla jsem průkopnicí, a to naprosto," dodává.

Foto: pixabay.com/Foundry

Autor: ČTK