Že to ale trvalo

28.10. 05:05 | Autor: Jaromír Slomek

První (1947), předposlední (1997) a poslední (2016) svazek Souboru díla F. X. Šaldy.

Zvláštní pohnutí zažili v minulých dnech ctitelé literárního odkazu velkého českého intelektuála, od jehož smrti (nikoli však od aktuálnosti jeho kritických soudů) nás dělí téměř osm dekád. Vydáním svazku č. 4 byl konečně uzavřen Soubor díla F. X. Šaldy. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ty spisy nevycházely už od roku 1947!

Tehdy se Společnost F. X. Šaldy (později poúnorovou diktaturou rozehnaná, k čemu taky spolek, jenž chtěl pěstovat něco tak neslučitelného s komunistickou praxí jako kritické myšlení) pustila do smělého projektu. Šestnáctistránková brožura, volně nabízená v knihkupectvích, ohlásila úmysl vydat "asi 30 svazků". V nich mělo být - až na korespondenci - vše, co kdy vyšlo z Šaldova pera. Jan Mukařovský ujistil čtenáře, že je "Šalda stále živý", Felix Vodička předložil "plán souboru díla F. X. Š.", vysvětlil, proč editoři při přípravě "Šaldova díla kritického" dali "přednost hledisku historickému před tematickým", a slíbil i vydání (tedy reedici) Šaldova zápisníku, devíti ročníků časopisu, jaký v našich dějinách nemá obdoby:

"Právě proto, že tento Šaldův zápisník byl tak osobitým projevem Šaldovy pracovní a vydavatelské techniky, hodláme vydati tento Zápisník i v Souboru v celistvé podobě, pouze beletrii přeřadíme do souborných knih beletristických. Ale obdobně jako v Zápisníku působil Šalda již dříve, i když neměl vždy tu nezávislost a ty publikační možnosti jako ve svém vlastním časopise. Hodláme proto metodu Šaldova zápisníku prodloužit zpětně do minulosti a budeme v jednotlivých svazcích historické řady Šaldových spisů zachycovati Šaldovo publicistické působení podle jednotlivých roků, přičemž jednotlivé svazky zahrnou podle množství materiálu popřípadě i let několik."

Historie vydávání Šaldových spisů je dobově příznačná. Roku 1947 vyšel svazek č. 2. Čtenáři se dověděli, že edici "vydává Společnost F. X. Šaldy v nakladatelství Melantrich za redakce Jana Mukařovského, Václava Černého, Felixe Vodičky a Jiřího Pistoria". Roku 1948 vyšly svazky č. 1 a 9, v roce následujícím (svazky č. 3 a 10) zmizela z tiráže jména editorů, v roce 1950 vyšly další dva svazky. Kdo byl pozorný, všiml si, že z tiráže zmizelo další nepohodlné jméno, informace "Typografickou úpravu navrhl Karel Teige" už se ve svazcích č. 11 a 12 neobjevila. Ani v dalších. Rok 1951 přinesl dokonce tři svazky (č. 13, 14 a 15), to už se nikdy neopakovalo. V roce 1952 nevyšlo nic, v roce 1953 svazek č. 16. A další změna: z tiráže - protože i ze světa - zmizela Společnost F. X. Šaldy, nakladatelskou péči převzal Čs. spisovatel (možná nejhloupější název v dějinách českých a slovenských nakladatelství) a akademické pracoviště: "Vychází prací Ústavu pro českou literaturu ČSAV."

Nakonec se do roku 1963 objevilo ještě devět svazků - a konec. V tom posledním (č. 22) už zase směl být uveden zavržený tvůrce: "Obálku navrhl K. Teige." Ty spisy sice nebyly nekompromisně sebrané, spíše rafinovaně vybrané, stále však scházely dva svazky, aby řada 1-22 byla kompletní: č. 4 a 7. Po dlouhých 34 letech (v šaldovském roce 1997) se náhle objevil svazek č. 7, kupodivu typograficky vzorně navazoval na ty předchozí, tehdy ještě poměrně dobře dostupné po antikvariátech. Teige však byl zase zamlčen: "Sazbu připravilo MU typografické studio."

A dnes, po dalších 19 letech, je tu svazek č. 4, román Loutky i dělníci boží (kdysi vyprovokoval k rozsáhlé recenzi prezidenta Masaryka); Šaldovy spisy jsou konečně uzavřeny! Sluší se poděkovat Institutu pro studium literatury a Společnosti F. X. Šaldy (počátkem 90. let oživené). Grafická úprava a obálka je prý "volně navazující na původní řešení Karla Teiga", ale to je eufemismus pro zmrzačení. Editoři Jiří Flaišman a Michal Kosák neměli takovou vulgarizaci dopustit.

Avšak teprve až vyjde i ohlášený svazek Kritické projevy 14 / Dodatky z let 1898-1937, bude Soubor díla FXŠ završen. Vlastně ne, stranou pořád zůstane Zápisník, který by si zasloužil kritickou edici. Jako si F. X. Šalda zaslouží nové čtenáře. Pořád má co říct. Třeba: "Máš-li malý talent, nemusíš ještě nad sebou zoufat. Pílí, vytrvalostí, neustávajícím tréninkem můžeš jej zesílit, můžeš jej zhutnit a obohatit; může ti po letech narůst do značných rozměrů. Máš-li však malý talent a jsi-li přitom líný, zeptej se, příteli, ihned strážníka na nejbližší cestu k Vltavě."

"Nic není tak skličující jako úplná vydání úplně zapomenutých autorů," napsal Nabokov. Případ FXŠ to snad nebude.

Foto: archiv

Autor: Jaromír Slomek