Unikátní snímky budoucího císaře Karla z cesty Českem

05.03. 00:15 | Autor: Ivan Motýl

Arcivévoda Karel na náměstí v Ústí nad Orlicí.

5. březen 1912: Jeho Císařská a královská Výsost, nejjasnější arcivévoda Karel František Josef v Chrudimi, Rozhovicích, Ústí nad Orlicí a dalších místech.

Arcivévoda Karel František Josef, poslední rakouský císař (vládl v letech 1916 až 1918), sice patřil k nejvznešenějším členům habsburské císařské rodiny, nicméně musel být i poslušným vojákem.

Z Brandýse do Kolomyje za 49 dnů

Arcivévoda Karel na blátivé cestě v Rozhovicích na úpatí Železných hor (Chrudimsko). V březnu 1912 sloužil Karel František Josef u dragounů v českém městečku Brandýs nad Labem a s novomanželkou arcikněžnou Zitou obýval část místního zámku. "Arcivévodští novomanželé vedli v Brandýse od listopadu 1911 šťastný a docela obyčejný život, nechávali se vidět ve společnosti a zajisté se velice milovali," říká dnešní správce brandýského zámku Milan Novák, nadšený životopisec císaře Karla I.

Poklidné dny uprostřed civilizovaných Čech skončily na počátku března 1912, když arcivévoda dostal z Vídně rozkaz přesunout dragounský pluk č. 7 do městečka Kolomyje na Haliči. Kolomyje dnes náleží k Ukrajině, před sto lety však šlo o město na pomezí Rakouska-Uherska a Ruska.

Arcivévoda vyrazil na cestu 2. března 1912, samozřejmě koňmo a v čele vojska. Cesta do Kolomyje trvala neuvěřitelných 49 dnů (!). Vojsko nespěchalo, Karel totiž proměnil přesun v inspekční cestu po českých zemích, části Slezska a po Haliči.

Arcikněžna Zita se bláta nebála

Arcikněžna Zita čeká na svého chotě v Chrudimi. Přesun armády pozorně sledoval veškerý tisk a například v časopise Český svět vyšla unikátní fotoreportáž z prvních dnů cesty, která vedla přes Týnec nad Labem, Rozhovice, Chrudim a Ústí nad Orlicí.

Fotodokument dostal od editora časopisu vznešený název "Paní arcikněžna Zita doprovází svého chotě arciknížete Karla Františka Josefa na jeho vojenské cestě z Čech do Polska". V doprovodném textu byla blahořečena především kněžna Zita, která v blátivém březnu neváhala doprovázet svého manžela, byť si trasu zkracovala dvorním vlakem.

"Je to bez odporu roztomilá ukázka něžného vztahu mezi oběma mladými manželi arciknížecími. Paní arcikněžna nelekajíc se nepohodlí takového cestování po kraji, kde nejsou připraveny nádherné zámky pro vzácné hosty, v roční době nepříliš lákavé, sleduje mladistvého chotě svého celou dlouhou cestu z Čech do Polska. Tak dochází k neobvyklým projevům srdečné sympatie obyvatelstva měst a vsí v Čechách a na venkově," popisoval Český svět spanilou jízdu budoucího císařského páru.

Asi nejslavnější hosté Kostelní Lhoty

Arcivévoda Karel s manželkou Zitou v Chrudimi. A takto vypadalo uvítání v Kostelní Lhotě mezi Sadskou a Poděbrady. Zápis se dochoval v místní kronice, včetně podpisu vznešeného hosta. "Arcikníže Karel František Josef přijel dne 2. března 1912 do tiché vísky naší se staroboleslavskou škadronou dragounského pluku č. 7. Příjezd ustanoven byl na dobu polední. Jelikož ale od rána pršelo, objevil se arcikníže v čele své škadrony již o 11. hodině dopolední, kdy teprve občanstvo k uvítání se scházelo ve středu obce, jejíž domy ozdobeny byly prapory. Tam byl pan arcivévoda Karel uvítán místním důstojným panem farářem Fr. Wolfem."

V neděli 3. března dorazila škadrona do Labské Týnice, což byl dobový název pro dnešní Týnec nad Labem. Uvítání arcivévody bylo zase nadšeně vylíčeno v reportáží oblíbeného pražského deníku Národní politika: "Konečně krátce po poledni zarachotily rány z hmoždířů a již blížila se škadrona brandýských dragounů a v jejím čele pan arcikníže."

Kněžna Zita po blátě ve střevíčkách

Arcivévoda v Ústí nad Orlicí před hotelem Slavik (vlevo v uniformě). Arcivévodu uvítal krátkým českým proslovem starosta Týnce Ferdinand Tomášek, načež host rovněž česky poděkoval. "Projeviv radost nad milým uvítáním. Na to provolalo obecenstvo arciknížeti slávu a tento stále salutuje odebral se do svých komnat ve vile zdejšího továrníka a majitele mlýnů Ferdinanda Pernera. Ale již o půl 2. s poledne viděli jsme pana arciknížete spěchati na nádraží týnecké 20 minut vzdálené, kamž přibyl krátce nato zvláštní dvorní vlak s arcikněžnou Zitou."

Reportér vyslaný do Týnce si všímal i oděvu, v jakém se význační hosté procházeli městem. "Arcikněžna byla oděna prostým elegantním tmavošedým kostýmem a bez ohledu na bláto v hnědých střevíčkách následovala arciknížete po celém městě. Obecenstvo vznešené hosty uctivě pozdravovalo. Arcikníže odejel koňmo v čele své škadrony v pondělí o půl 8. ráno k Přelouči, arcikněžna pak odcestovala dvorním vagonem o 10. hodině k osobnímu vlaku připojeným."

Přes Ústí nad Orlicí, Litovel, Nový Jičín a Frýdek následně arcivévoda i se svými dragouny dorazil 13. března do slezského Těšína, který dnes tvoří hranici Česka s Polskem. Tehdy armáda přešla přes Olzu, aniž opustila habsburské soustátí, a velkou říší táhla ještě více než měsíc, než dosáhla Kolomyje.

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl