Šlechtic a ministr zahraničí zemřel. Zámek Hrubá Skála pláče

17.02. 10:50 | Autor: Ivan Motýl

Ministr zahraničí Lexa z Aehrenthalu v rakvi.

17. únor 1912: "Rozloučil se se svou rodinou v plném vědomí, že nastává smrt," tak popisuje denní tisk poslední chvíle ministra zahraničí a českého šlechtice.

Je to den plný osudových událostí. Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu, český šlechtic a ministr zahraničí Rakouska-Uherska, leží na smrtelné posteli a celý císařský dvůr řeší komplikovanou situaci.

Poslední hodiny před smrtí

Ministr zahraničních záležitostí Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu. Píše se 17. únor 1912 a lékaři už vědí, že z téhle nemoci se hrabě Aehrenthal, rodák z Hrubé Skály v Českém ráji, jen tak nevyleží. Bylo to jasné i umírajícímu, který jen několik dnů předtím požádal císaře o uvolnění z úřadu.

"Podle zpráv ošetřujícího lékaře se stav ministra zahraničních záležitostí hraběte Aehrenthala podstatně zhoršil. Úpadek sil pokračuje, velice těžká záducha," popisuje lékař žalostný stav ministra 17. února 1912 brzy po ránu. Císař František Josef I. se proto záhy rozhoduje uvolnit Aehrenthala z funkce.

"Milý hrabě Aehrenthale! Vzhledem k okolnosti, že zřetel na Váš zdravotní stav Vás k Mému živému politování pohnul, abyste si vyžádal sproštění z úřadu ministra Mého domu a zahraničních záležitostí, svoluji v milosti k tomuto Vámi vyžádaném sproštění," přijímá monarcha Aehrenthalovu rezignaci. Zároveň smrtelně nemocného ještě vyznamenává: "Jako znamení Své trvalé oddanosti propůjčuji Vám brilianty k velkokříži Svého řádu svatého Štěpána."

Zrak mu úplně vyhasl

Zpráva o úmrtí v Národní politice. Postupem dne se ministrův stav stále zhoršuje a kolem poledne se u svého lože loučí s rodinou a přáteli. "Jak se sděluje, byla scéna tato neobyčejně dojímavá, rozčilující, přímo ohromující. Lékaři odešli od lože hr. Aehrenthala hluboce dojati," napsaly později pražské Národní listy. "Odpoledne o 4. hod. dostavil se tajemník nunciatury msgre. Rossi, aby udělil mu poslední pomazání. Aehrenthal mohl mluvit, leč neslyšel téměř nic a také zrak mu úplně vyhasl, takže se zdálo, jako by oslepl." Zanedlouho po odchodu papežského vyslance český šlechtic Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu zesnul.

Ještě večer 17. února pak císař František Josef I. navrhuje, aby se novým ministrem zahraničních záležitostí stal Leopold hrabě Berchtold, který mimochodem výborně ovládal češtinu. Šlo o nejdůležitější post ve vládě, neboť ministr zahraničí se snažil udržet v sousedském míru nesmírně obrovskou zemi. Vždyť k rakousko-uherské monarchii patřil dnešní přístav Terst, Chorvatsko i Bosna s Hercegovinou, Uhry, Čechy, Halič či dnešní ukrajinsko-rumunská Bukovina.

Zpráva o smrti hraběte Aehrenthala také těžce zasáhla jeho příbuzenstvo na zámku na Hrubé Skále v Českém ráji, kde se zesnulý ministr narodil. O sídlo se rod Aehrenthalů podnes marně soudí s českým státem, zámek se přitom paradoxně dostal do vlastnictví lidí údajně z okruhu "postsovětských mafií", konkrétně jde o Manka Ugrekhelidze z Gruzie a Tenziga Kharebava z Ruské federace.

Schwarzenbergův úřad o Aehrenthalovi

Ministr Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu. Podle informací, které o životě ministra Aehrenthala poskytuje dnešní ministerstvo zahraničí, mimochodem řízené dalším českým šlechticem Karlem Schwarzenbergem, se Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu narodil na zámku Hrubá Skála v dnešním okrese Semily 27. září 1854. Pocházel z rodu, který nepatřil k tradiční šlechtě. Jeho předkové byli českého původu a přinejmenším od 17. století žili jako rolníci na Příbramsku. Lexové se později stali pražskými měšťany, roku 1790 byli povýšeni do šlechtického stavu s přídomkem z Aehrenthalu a roku 1828 získali právo užívat baronský titul. Začali se hlásit k německé části české šlechty. Otec Aloyse Lexy Johann Baptist působil na politické scéně jako předák Strany ústavověrného velkostatku.

Aloys baron Lexa z Aehrenthalu studoval práva nejdříve v Bonnu a poté na Karlově univerzitě v Praze. Po dokončení studií působil jako atašé na rakousko-uherském velvyslanectví v Paříži. V letech 1878-1883 pokračoval ve své diplomatické kariéře na velvyslanectví v Petrohradě. V letech 1883-1888 pracoval na ministerstvu zahraničí ve Vídni, které tehdy vedl moravský šlechtic Gustav hrabě Kalnóky. Roku 1888 se Lexa z Aehrenthalu vrátil na velvyslanectví v Petrohradě v hodnosti legačního rady. Roku 1895 byl jmenován vyslancem v Bukurešti. Po skončení mise roku 1899 nastoupil jako velvyslanec na jemu dobře známou ambasádu v Petrohradě a v Rusku zůstal až do roku 1906, kdy byl jmenován ministrem zahraničí.

Kandidát na Nobelovu cenu

Ministr Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu. Ministr Lexa z Aehrenthalu byl silnou autoritativní osobností a konzervativním politikem, jenž odmítal liberalizaci veřejného života. Chtěl z monarchie vytvořit velmoc, která by hrála rozhodující roli v evropské politice. Snažil se zemi vymanit ze závislosti na svém mocnějším spojenci - Německu. Místo jednoznačné orientace na německou politiku prohluboval kontakty i s dalšími zeměmi. Snažil se posílit spolupráci s Ruskem, s nímž ho pojily vazby z dob jeho působení na ambasádě v Petrohradě. Urovnával napětí s Itálií, která sice působila s Rakousko-Uherskem a Německem v tzv. Trojspolku, ale ke svým spojeneckým závazkům se stavěla velice rezervovaně. Silou své osobnosti dosáhl ministr Lexa z Aehrenthalu takových výsledků, že se o něm uvažovalo jako o kandidátu na Nobelovu cenu míru za rok 1907.

Lexovy autoritativní sklony v určitých případech vedly k rychlým úspěchům v mezinárodní politice, ale zároveň v sobě nesly riziko diplomatických roztržek. Roku 1903 byla v Srbsku krvavým pučem sesazena královská dynastie Obrenovičů, tradičních rakouských spojenců, a k moci se dostal rod Karadjordjevičů, který zaujal proti Habsburkům nepřátelské pozice. Roku 1908 proběhla v Turecku tzv. mladoturecká revoluce. Mladoturci výrazně omezili absolutistickou moc tureckého sultána, zavedli konstituční monarchii a politický vývoj postupně směřoval k zavedení republikánského režimu. Obě události znamenaly výrazné ohrožení velmocenského postavení habsburské monarchie na Balkáně. Ministr Lexa z Aehrenthalu se roku 1908 rozhodl situaci řešit připojením Bosny a Hercegoviny. Habsburská monarchie sice Bosnu a Hercegovinu fakticky ovládala už od Berlínského kongresu v roce 1878, ale území stále formálně patřilo turecké říši.

Anexe Bosny

Baron Lexa z Aehrenthalu se na moravském zámku Buchlov setkal s nepřipraveným ruským ministrem zahraničí Izvolským a vymohl si od něj nejasný příslib souhlasu s anexí Bosny a Hercegoviny. S ostatními velmocemi svou akci nekonzultoval vůbec. 7. října 1908 připojilo Rakousko-Uhersko Bosnu a Hercegovinu k svému území a postavilo ostatní evropské státy před hotovou věc. Mezinárodní situace se vyhrotila tak, že hrozilo rozpoutání války. Lexovi z Aehrenthalu se rázným postupem podařilo nebezpečí okamžitého konfliktu zažehnat a roku 1909 za své úspěchy dokonce získal hraběcí titul. Vztahy mezi evropskými velmocemi ale už zůstaly vyhrocené.

Přestože se Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu postaral o eskalaci napětí, snažil se o zachování míru. Za těchto okolností představovaly velkou hrozbu aktivity mocného šéfa generálního štábu rakousko-uherské armády Franze Conrada von Hötzendorf. Polní maršál Conrad von Hötzendorf za nejlepší řešení nesrovnalostí mezi jednotlivými státy pokládal preventivní válku. V době, kdy mělo Rakousko napjaté vztahy kromě Německa prakticky s každým, byly jeho názory velmi nebezpečné. Lexovi z Aehrenthalu se podařilo koncem roku 1911 dosáhnout odvolání Conrada von Hötzendorf z funkce.

S úmrtím Aehrenthala ale zmizela z politické scény osobnost, která by dokázala usměrňovat mezinárodní situaci, k jejímuž vyhrocení do jisté míry přispěla. Rakousko-Uhersko směřovalo k první světové válce. Lexovým nástupcem ve funkci se stal další český šlechtic Leopold Berchtold z Uherčic, který se první světové války dožil již jako autor ultimáta Srbsku.

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl