Pražané ve čtyřicetistupňovém vedru bojují o sodovku

29.07. 12:35 | Autor: Ivan Motýl

Sodová voda se na konci července 1911 stala nedostatkovým zbožím. Inzerát z léta 1911.

29. červenec 1911: Před Zátkovou továrnou se strhla bitva o sodovou vodu. Následkem veder umřelo několik Pražanů přímo na ulici.

Stoleté vedro, které v létě roku 1911 postihlo české země, si vybralo další oběti. V sobotu 29. července 1911 tropická horka nepřežil například šafář ze Smíchova. "Účinky nesmírných veder začínají býti povážlivé. Pod úžehem slunce klesl 52letý Václav Tuháček, šafář v ohradě firmy Váňa a Ulbert na Smíchově, a v bezvědomí byl vezen do všeobecné nemocnice. Nepřivezli však nebožáka živého, neboť na cestě zemřel."

Stávkující sodovkáři

Na slunci padl ve stejný den i obecní zřízenec Václav Strach, dělník Malín a topič Bárta, všichni byli v bezvědomí odvezeni do nemocnice, kde za několik hodin umřeli. Ve dvě hodiny odpoledne bylo v Praze 35 stupňů Celsia ve stínu.

Ve stáncích se sodovou vodou se ovšem nebylo možno občerstvit, neboť ve fabrice největšího pražského výrobce sody se stávkovalo: "Hostinští a maloobchodníci mají již kolik dní potíž s nedostatkem sodové vody, poněvadž v Zátkově továrně stávkují kočí. Nával do továrny je tak velký, že vozíky zatarasily nejen celé nádvoří, ale i ulici, že elektrická dráha nemohla jezditi."

Rozlícení hospodští a hokynáři pokřikovali na stávkující dopravce továrny a zároveň se hádali i mezi sebou o místa ve frontě na sodu. Rozjitřený dav musela několikrát uklidňovat policie.

Den za dnem přicházejí nové zhouby

Požár vídeňského nákladního nádraží. Požářiště doutnalo ještě v sobotu 29. července 1911. Před vedrem Pražané utíkali na letní byty, ovšem příliš si nepomohli, jak dosvědčuje následující zpráva z Klánovic: "Zdejší villegiatura, letos hojně pražskými rodinami navštívená, postižena krutě suchem a parnem. Teplota dosahuje v hodinách poledních již řadu dní 46° C na slunci a ochlazuje se v noci pouze na 23° C, a každým novým jitrem počíná výheň znova. Poněvadž v krajině zdejší již po 11 týdnů nesprchlo, jest veškerá vegetace spálena a stromoví počíná žloutnouti."

Situaci na českém venkově asi nejlépe charakterizovala tato poznámka: "Den za dnem přicházejí nové a nové zhouby, tak že již začíná býti z úpalu slunečního hrůza."

Na Labi se zastavila lodní doprava už i v nejvodnatějším úseku u Hřenska. Kvůli nedostatku vody se zastavilo mnoho továren a jejich zaměstnanci zůstali bez mzdy. Přibývalo požárů ze sucha, hořelo například v Nivnici u Uherského Brodu, kde nebylo čím hasit. "Oheň se pro nedostatek vody rychle rozšířil a zničil 20 domů."

Ve Vídni v sobotu 29. července 1911 ještě doutnalo vyhořelé nákladní nádraží Severní dráhy a hasiči počítali zraněné: "Zraněno bylo celkem 19 osob, z nichž dva hasiči byli těžce popáleni."

Jako bych byl v bezprostřední blízkosti žhavých kamen

Svědectví z Červeného Kostelce: "Dne 29. července o 1. hod. 30 min. odpol. ukazoval teploměr na zahradě ve slunci 51° C." "Na Rohanském ostrově v Praze zcepeněl následkem slunečního úpalu kůň p. císařského rady Ronze. Na vrchu Kolčavky v Libni vzňala se od jisker z lokomotivy suchá tráva."

A teď zpravodajství z vyprahlého okolí Kamenice nad Lipou: "Zde není pamětníka strašného vedra nynějšího. Již několik dní ukazuje teploměr 46° C. Obilí, jetele i otavy jsou úplně vyprahlé. Bramborů také nebude, neboť pro velké sucho hynou již natě. Pšenice stiženy zelenoočkou, vodní mlýny úplně stojí. Mnohé obce jsou úplně bez vody a musí ji dovážeti z dalekých rybníků."

A nakonec jednou autentické svědectví z Červeného Kostelce: "Dne 29. července o 1. hod. 30 min. odpol. ukazoval teploměr na zahradě ve slunci 51° C. Měl jsem černý kabát na sobě a již za tu maličkou chvilku cítil jsem, jako bych byl v bezprostřední blízkosti žhavých železných kamen. Musil jsem uprchnouti. Fazole za tento den, ač byly třikrát zalévány, do večera nadobro uschly."

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl