Olympijským holínkám razil slávu fešácký český slamák

02.08. 09:29 | Autor: Ivan Motýl

Český olympijský tým z roku 1912 byl lehce rozpoznatelný podle fešáckých slamáků.

2. srpen 1912: Zatímco v Londýně se Češi proslavili holínkami, před sto lety ve Stockholmu zaujali svými slaměnými kloboučky.

V létě 1912 byla česká výprava na stockholmské olympiádě snadno rozpoznatelná od ostatních národních týmů. Suchozemští Češi totiž během sportovního svátku jen málokdy sundali z hlavy fešácký středomořský klobouk. Tuto povinnost i po sto letech dokazuje dobový dokument s názvem "Pokyny pro účastníky výpravy Českého výboru olympijského do Štokholmu", v němž se mimo jiné praví: "Každý účastník musí míti stejný slaměný klobouk od firmy Stibral ve Vodičkově ulici v Praze."

Znavení Autriche Tchéques

Český olympijský tým z roku 1912. Tenisté, v dresu mistr Žemla zvaný Rázný. Češi ovšem ve Stockholmu hlavně rybařili a běhali po večírcích, aby se lvíčkem na hrudi a ve fešných slamácích prohráli, co se dalo. Plážové pokrytí hlav zkrátka české výpravě štěstí nepřineslo.

Už přípravy na olympiádu provázely skandály, neboť Český olympijský výboru (ČOV) byl novináři obviňován z tajného jednání s Rakouským olympijským výborem, které mělo vyústit ve společné vystoupení sportovců Rakouska-Uherska pod císařskou zástavou. "Důrazně se ohrazujeme proti nepravdivému tvrzení, že jsme uzavřeli dohodu s Rakouským olympijským výborem. Češi vystupovali vždy a všude jako skupina samostatná, nejsouc naprosto v žádném spojení s Vídní," bránili se činovníci ČOV.

Výprava nakonec ve Stockholmu vystupovala pod kočkopsovitou hlavičkou Autriche Tchéques (rakouští Češi). Na dresech sportovců se ale hrdě vyjímal český lev a v případě medailového zisku by na stožár vystoupala červenobílá česká vlajka. Jenže k takovému úspěchu bylo daleko. "Nezískali jsme ani jediného bodu a česká vlajka nezavlála nad Stadiem na stožárech označujících dobyté vítězství," litoval po olympiádě pražský deník Národní politika a sportovcům vyčinil, že úspěchu lze dosáhnout jedině "pilným, svědomitým a soustavným trainingem".

Takto třeba vypadala účast českých běžců v maratónském závodě. "Naše závodníky stihly vesměs nehody. Honzátko vzdal se vedrem nedlouho po startu. Slavík a Penc vzdorovali svízelům, pokud možno, až i tito museli závodu nechati."

Výlety a lovení ryb

Český olympijský tým z roku 1912, atletická část týmu. Padesátka českých sportovců si zato Stockholm pořádně užívala mimo sportoviště, třeba na několika zahradních slavnostech u továrníka Alexeje Rosina, jenž byl jakýmsi oficiálním patronem výpravy. "Výlety motorovým člunem, lovení ryb v moři a podobné výpravy byly v stálém programu," pochvalovali si olympionici, kteří permanentně stáli před závažným rozhodnutím, co s načatým dnem. "Nebylo dne, abychom nebyli zváni k různým slavnostem a věru často se stávalo, že byli jsme v rozpacích, jak rozděliti si čas, abychom všem pozváním vyhověti mohli."

Největším úspěchem olympijské reprezentace bylo nakonec čtvrté místo tenisty Ladislava Žemly ve dvojhře. Tenisté podle dobových novin zahráli vyrovnané zápasy se světovou špičkou a česká tenisová škola dokonce zaujala i samotného švédského krále, který olympioniky přijal na odpoledním čaji v královské zahradě. "Z české výpravy byli představeni králi tenisté Just a Žemla, s nimiž král rozmlouval delší dobu, chválil jejich hru a zval je k turnaji ve Stockholmu a řekl dále, že sám hraje tenis již 30 roků a chválil pěstění sportů," popsal setkání zvláštní zpravodaj Národní politiky Jaroslav Kalva. Tenista Ladislav Žemla byl v té době domácímu publiku znám hlavně pod přezdívkou Rázný: za Rakouska-Uherska celkem osmkrát zvedl nad hlavu pohár mistra zemí Koruny české ve dvojhře. Medaile se Žemla dočkal hned na další olympiádě v roce 1920 v Antverpách (olympiáda v roce 1916 v Berlíně byla zrušena kvůli světovému válečnému konfliktu), byť jen bronzové a ve smíšené čtyřhře, takže se o poctu musel dělit s tenistkou Miladou Skrbkovou.

Jak omluvit českou blamáž

V pořadí V. olympijské hry moderní doby probíhaly ve švédském hlavním městě od 29. června do 27. července 1912. Přijelo 2541 sportovců z 28 zemí, přičemž Rakousko-Uhersko ve Stockholmu zastupovali samostatnými výpravami Rakušané (včetně českých Němců), Češi a Maďaři. Soutěžilo se v šestnácti sportovních a pěti uměleckých disciplínách a slavnostní zahájení her vidělo 26 tisíc diváků. Češi sice do Stockholmu nepřivezli uznávané domácí fotbalisty, zato jedenáct šermířů, pětici cyklistů či devět tenistů.

Obavy švédských organizátorů, že hry budou prodělečné, se nesplnily. "Finanční úspěch olympijských her přece neskončí deficitem, jak všeobecně se soudilo," dozvěděli se Češi prostřednictvím Národní politiky. Nejvíce diváků přišlo na jezdecké soutěže a maratón, nejméně na veslařské závody.

České království sice mělo ve Stockholmu "nebývalou dosud účast českých borců", ovšem popisovaný neúspěch po návratu do Prahy velmi bolel. Boj o medaile skončil prohrou, zůstalo jen malé politické vítězství. "Naší nepřítomnosti by nikdo neželel a také bychom nikomu nescházeli, kdežto tím, že jsme se her zúčastnili, třeba bez valného úspěchu, nedala se naše přítomnost nikterak utajiti," zhodnotila olympiádu Národní politika. "Nevezeme domů úspěchů, ale mnoho zkušeností, a na těch budeme budovat," omlouvaly olympioniky konkurenční Národní listy obvyklou formulkou, kterou může Český olympijský výbor v případě propadu bez obav použít i po letošní olympiádě.

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl