Bezhlavé vraždění a chlastání. To je ostravská specialita

25.06. 01:51 | Autor: Ivan Motýl

Řeka Ostravice v Ostravě, tady byl 25. června 1912 utopen čeledín.

25. červen 1912: Typický Ostravák velmi často napřed koná a teprve pak zapíná mozek. Když má zrovna v ruce sekeru, dochází k tragédiím. Přesně takový příběh se odehrál v Ostravě-Přívoze 25. června 1912.

Přívozský topič František Ličman dorazil 25. června kolem druhé hodiny odpolední na policejní komisařství v Moravské Ostravě. "Na komisařství vyprávěl, že ve stavu naprostého duševního rozrušení tupým koncem sekyry zavraždil svou ženu," uvedly o případu právě před sto lety Lidové noviny. "Mrtvola její prý leží ve světnici bytu. Aby se k ní nikdo nedostal, uzamkl světnici a vzal klíč s sebou."

Zab mne! přála si prý manželka

Ostrava-Přívoz, tady došlo 25. června 1912 k vraždě. Ličman vyprávěl, že ženu zavraždil poté, co mu sama v opilosti řekla: "Zab mne, já lepší už nikdy nebudu." Muž prý ale napřed "chvíli zápasil se svým nitrem". Pak uchopil sekeru, která stála za postelí. "A zasadil ženě tupým koncem sekyry ránu do levého spánku. Žena prý sebou ani nehnula." Policejní komise následně mrtvou v bytě skutečně našla.

Tentýž den zemřel v Ostravě naprosto zbytečně i čeledín František Migdala. Následující zprávu z Lidových novin snad není nutné komentovat: "Dělníci E. Pravda a Rudolf Juhas hodili z rozpustilosti třikrát do řeky Ostravice Františka Migdala. Dvakrát podařilo se Migdalovi dostati se opětně na břeh, potřetí ale zmizel ve vlnách řeky a byl teprve po dlouhém hledání jako mrtvola z vody vytažen. Oba surovci byli zatčeni."

Matka a syn z kořalny

Nádražní třída v Ostravě, tady žebral syn alkoholičky a udatně se ubránil strážníkovi. O tři dny později přišla do brněnské redakce Lidových novin další hrozivá zpráva z průmyslové metropole Rakouska-Uherska. Tentokrát nikdo neumřel, zpráva jen výstižně vylíčila, jak se žije ve městě napadeném "kořalečním morem". Míra alkoholismu v Ostravě byla totiž nadprůměrná ve srovnání s jinými velkými městy v monarchii.

"Odpoledne a navečer žebral v ostravských ulicích asi desetiletý hošík, velmi nuzně oblečený, na nohou jakési primitivní bačky z pytloviny. Stál na rohu Nádražní, zastavoval chodce, plakal, prosil. Asi kolem půl desáté večer zastavil jej strážník a tázal se ho, co tu dělá. Hoch nechtěl povědět. Strážníku byl podezřelý, proto ho chtěl sebrat. Kluk začal se protivit, škrabat, kousat jako zlé kotě, takže strážník měl s ním co dělat. Matka hochova, jak se zjistilo, celý půlden seděla v blízké putyce a popíjela. Synáček žebrotou měl sehnat groše na kvit. Slyšíc synkův křik, pustila se matka do strážníka. Co prý mu hošík udělal? Dobrá matka páchla kořalkou na hon cesty. Strážník posléze oba propustil s výhružkou, aby se klidili, sice že s nimi zatočí. Oba zašli zpět do kořalny."

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl