Slavomil Hubálek (†65):

Psycholog Slavomil Hubálek patřil k výrazným tvářím českého veřejného prostoru po roce 1989. Ve své profesi se věnoval mnoha mediálně známým trestním kauzám, ochotně ale odpovídal i na nejrůznější dotazy novinářů. Hubálek, který začínal s léčbou sexuálních deviantů a v posledních letech se věnoval také personálnímu poradenství, se angažoval také v politice.

Netajil se třeba kritickým postojem k exprezidentovi Václavu Klausovi. "Vůbec nezastírám, že z mé strany je vztah k Václavu Klausovi emočně obsazený," řekl Hubálek magazínu Mladé fronty Dnes, který se věnoval konci Klausovy prezidentské éry. "Společnost složená z nezralých infantilních jedinců vytváří prostředí, v němž se velmi dobře daří narcistickým, egocentrickým a po moci bažícím jedincům," charakterizoval Hubálek českou společnost a bývalou hlavu státu.

Českou polistopadovou politiku ale Slavomil Hubálek nejen pozoroval a glosoval, před více než deseti lety totiž spolu s Monikou Pajerovou stál u zrodu politické strany Naděje. Ve volbách na podzim 2002 za ni dokonce kandidoval do horní komory parlamentu, v Praze 1 ale zůstal hluboko v poli poražených. Kromě Naděje se Hubálek s Pajerovou potkal také v občanském sdružení Ano pro Evropu, ve kterém se angažoval mezi jinými také Svatopluk Karásek.

Jako psycholog a soudní znalec Hubálek vyšetřoval celou řadu pachatelů té nejzávažnější násilné trestné činnosti. Nikdo jiný prý v České republice neproseděl tolik hodin tváří v tvář vrahům jako on, osobně jich v rámci své praxe poznal více než sto. Vyšetřoval například ošetřovatele Petra Zelenku, který pomocí heparinu zabil nejméně sedm lidí. Slavomil Hubálek, který se nakonec z kauzy nechal odvolat, byl ale přesvědčen, že Zelenka zabil ještě více pacientů.

Ze známých kauz z poslední doby se Hubálek věnoval i případu zmizelé Aničky Janatkové, kdy rozebíral osobnost pravděpodobného pachatele, který ale spáchal sebevraždu a případ tedy neskončil u soudu. Jako znalec vystupoval například i v případu Karla Srby, odsouzeného za plánování vraždy novinářky Sabiny Slonkové. "Vůči lidem, jež vyšetřuji, neprožívám takové (negativní, pozn. ČTK) emoce, byť spáchali cokoli, a snažím se pochopit, proč tak nesmyslně lžou," řekl jednou o práci soudního znalce.

Slavomil Hubálek se narodil 13. června 1947 v rodině českolipského zubaře, kvůli původu nemohl studovat gymnázium (tehdy jedenáctiletku) a maturoval na sklářské průmyslovce v Novém Boru. K psychologii se dostal oklikou, původně totiž začal studovat Vysokou školu chemicko-technologickou. Až v roce 1968 se díky návštěvám přednášek Milana Machovce nebo Jana Patočky rozhodl pro psychologii a získal stipendium na univerzitu v belgické Lovani.

Nakonec v době nastupující normalizace na Západ nevyjel, podařilo se mu ale přestoupit na psychologii na Univerzitě Karlově, promoval ve 27 letech v roce 1974. Politika zasáhla i do startu jeho profesní dráhy. Protože nebyl členem KSČ ani Socialistického svazu mládeže (SSM), nedostal slíbené místo v bohnické psychiatrické léčebně. Nastoupil místo toho v Horních Beřkovicích, kde byl "prakticky proti své vůli vržen do problematiky sexuálních deviací".

"Já tehdy popřel veškeré učebnicové poučky o neléčitelnosti sexuálních deviací," vzpomínal v článku v časopise Reflex na své úspěchy s léčbou deviantů, u kterých se mu podařilo výrazně snížit recidivu. Po osmi letech Hubálek odešel do Sexuologického ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK, kde působil mimo jiné jako klinický psycholog a psychoterapeut. Po roce 1989 působil dva roky jako tiskový mluvčí a tajemník ministra zdravotnictví Martina Bojara.

Od 90. let Slavomil Hubálek, který byl ženatý a měl dvě dcery, podnikal (zabýval se personálním poradenstvím a výběrem manažerů) a působil jako znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie. Dlouhodobě spolupracoval s pražským oddělením vražd, přednášel také na Fakultě sociálních věd UK. Loni Hubálek vydal knihu Zpovědník vrahů, ve které popsal své zkušenosti z práce soudního znalce.