Zemřel Jiří Krejčík, režisér Vyššího principu a lékař z Pelíšků

09.08. 08:16 | Autor: ČTK , - red - | Aktualizováno: 09.08. 10:10

Ve věku 95 let zemřel ve čtvrtek v pražské nemocnici scénárista a režisér Jiří Krejčík. Krejčík začínal u filmu již za druhé světové války jako statista na Barrandově a s režií pak u krátkometrážních snímků. Mezi jeho nejznámější snímky patří například protektorátní drama Vyšší princip, Svatba jako řemen, Pension pro svobodné pány či Božská Ema.

"Byl to člověk, který mě hodně naučil, jsem mu za mnohé vděčný. Odešel filmař, který pro můj život hodně znamenal," komentoval úmrtí svého kolegy režisér Jiří Menzel. V roce 1983 ho obsadil do přepisu Hrabalových Slavností sněženek - byla to zároveň první Krejčíkova herecká role na plátně.

Prvním Krejčíkovým hraným filmem byl nerudovský Týden v tichém domě (1947), ale větší pozornost vzbudil až v roce 1960 protektorátním dramatem Vyšší princip. Krejčík se podílel i na oblíbené dvoudílné komedii Císařův pekař a Pekařův císař jako spoluautor scénáře a režisér, ale film nakonec režíroval Martin Frič. V pozdějších letech si vyzkoušel i herectví, když se objevil v menších rolích v Menzelových Slavnostech sněžek jako řezník, který "všechno sežere", nebo jako lékař v Hřebejkových Pelíšcích.

Za svoji filmovou tvorbu obdržel několik ocenění. Kromě Českého lva z roku 1999 za dlouhodobý umělecký přínos českému filmu, převzal také například v roce 2001 medaili Za zásluhy a o dva roky později na karlovarském festivalu Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu.

"Snažím se, seč to lze, slušně žít, abych se mohl podívat lidem, kterých si vážím, s pocitem uvolnění do tváře," řekl loni tento filmař o svém životním krédu. Byl tehdy hostem Febiofestu, který uvedl 14 jeho celovečerních filmů. Šlo o kolekci zahrnující jeho tvorbu od roku 1947, kdy natočil Týden v tichém domě, až po televizní snímek Slečna Julie, který v roce 2005 vznikl podle hry švédského dramatika Augusta Strindberga.

Podle ředitele Národního filmového archivu Michala Breganta byl Krejčík klasikem československé a české kinematografie, navíc čtvrtým nejstarším žijícím a hlavně točícím režisérem na světě.

"V minulém režimu jsem ztratil přes 28 let tvůrčího života. Škoda toho, co se mohlo učinit, nerealizovalo se a nebude nahrazeno," řekl Krejčík, když se jako host ještě letos objevil na karlovarském festivalu, i když na vozíku.

Do Pelíšků ho koncem 90. let obsadil režisér Jan Hřebejk. "Naplňuje mě smutkem, že na to, jak dlouho tady byl a jaký to byl umělec, jeho filmů nebylo víc," řekl Hřebejk. Přiznal, že vždy obdivoval jeho práci s herci. Nejprve prý chtěl, aby si přečetl scénář Pelíšků a něco k němu řekl. Za to mu chtěl dát menší roli. Nakonec mu na radu svého asistenta svěřil větší roli lékaře, protože Krejčík měl obrovské charisma.

"Kromě toho, že tam hrál, zasáhl do scénáře i dramaturgicky. Poradil nám totiž, abychom příběh, který líčil i spoustu věcí během normalizace, ukončili scénou ze srpnové noci a tím malým dovětkem," řekl Hřebejk. Narodil se 27. června, zatímco Jiří Krejčík o den dříve. On prý vždycky litoval, že je od něj jen o chloupek. "Byl to požehnaný věk, kterého se dožil," dodal.

Po roce 1989 se Krejčík věnoval spíše dokumentu a televizním inscenacím. Ve snímku Národ v sobě například sledoval kauzu sporné restituce jedné z budov Národního divadla. Maturita v listopadu byl dokument o studentech jednoho gymnázia během událostí listopadu 1989, který Krejčík původně chystal jako hraný film. Klasik českého filmu byl vždy aktivní i ve věcech veřejných. Známý je především jeho ostrý protest, kdy v 90. letech spolu s Věrou Chytilovou a dalšími filmaři kritizovali privatizaci Barrandova.

Kdo byl Jiří Krejčík

Filmový a televizní režisér Jiří Krejčík zosobňoval peripetie české kinematografie minulého půlstoletí. A ač poslední celovečerní snímek natočil v polovině 80. let, v televizní branži byl aktivní až do svého pozdního věku. Režisér, scenárista a příležitostný herec Jiří Krejčík zemřel nedlouho po svých 95. narozeninách.

Režisér Jiří Krejčík. U filmu začínal Krejčík (narozen 26. června 1918 v Praze) již za druhé světové války jako statista na Barrandově a s režií pak u krátkometrážních snímků. Prvním jeho hraným filmem byl nerudovský Týden v tichém domě (1947). Byl spoluautorem scénáře a prvním režisérem slavné komedie Císařův pekař a Pekařův císař (film nakonec natočil Martin Frič). Do dějin českého filmu ho pak nesmazatelně zapsalo drama Vyšší princip z roku 1960. K dalším Krejčíkovým celovečerním filmům patří například Svědomí (1946), Morálka paní Dulské (1958), Svatba jako řemen, Pension pro svobodné pány (oba 1967) či Božská Ema (1979). Poslední celovečerní film - satiru Prodavač humoru - natočil v roce 1984.

V padesátých letech byl Krejčík donucen točit také budovatelské agitky (Nad námi svítá, Frona), za něž se podle svých slov styděl. Přesto byl v pozdější době postižen různými zákazy. "V minulosti jsem ztratil přes 28 let tvůrčího života. Škoda toho, co se mohlo učinit, nerealizovalo se a nebude nahrazeno," nechal se později slyšet.

Ani po pádu komunistického režimu se nedočkal mnoha příležitostí. Při přebírání ceny za celoživotní přínos českému filmu v roce 1999 si rýpnul: "Český lev mi byl nepochybně udělen za díla, která jsem vytvořil v totalitní minulosti. O to více je mi líto, že nová doba, kterou jsme tak spontánně vítali, mi nedokáže poskytnout žádnou příležitost k zfilmování témat inspirovaných současností."

Polistopadová Krejčíkova filmografie tak obnáší především několik dokumentů a televizních inscenací, jako třeba Čapkův apokryf Svatá noc (2001), komedie Dědictví slečny Innocencie (2003) a přepis divadelní hry Augusta Strindberga Slečna Julie (2005). Z dokumentů je to například Národ v sobě sledující kauzu sporné restituce jedné z budov Národního divadla či snímek Dlouhý srpen Jiřího Krejčíka (2011), v němž podal z více než čtyřicetiletého odstupu své osobní svědectví o srpnu 1968 v Československu.

Krejčík byl vždy aktivní i ve věcech veřejných. Byl znám jako buřič a břitký kritik kulturní branže a společenských nepravostí. Známý byl například jeho ostrý protest proti privatizaci Barrandova. Jeho povzdech, že "český film je mrtev", se naštěstí nenaplnil.

Kromě filmové režie Krejčík psal scénáře a dokonce se několikrát objevil před kamerou jako herec. Sice pouze v malých rolích, avšak třeba jeho řezník z Menzelových Slavností sněženek, který "všechno sežere", je nezapomenutelný. V dalším slavném filmu, Hřebejkových Pelíšcích, si zahrál profesora kardiologie Stárka.

Krejčík se také výrazně prosadil jako divadelní režisér. Velkým úspěchem byla například jeho inscenace Penziónu pro svobodné pány v Činoherním klubu, která byla na repertoáru divadla celkem 16 let.

Pražský rodák Krejčík, který mimo jiné učil dokumentaristy na FAMU, byl držitelem řady prestižních ocenění. Kromě Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii obdržel například medaili Za zásluhy či Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu.