Plná obřadní síň se rozloučila s básnířkou Věrou Jirousovou

11.03. 13:46 | Autor: ČTK | Aktualizováno: 11.03. 14:26

Zcela zaplněná Velká obřadní síň strašnického krematoria v Praze se dnes rozloučila s Věrou Jirousovou. Básnířka, historička umění, signatářka Charty 77 a první manželka Ivana Martina Jirouse zemřela 27. února ve věku 67 let. Smutečního obřadu se zúčastnilo mnoho známých osobností kulturního i politického života včetně některých členů skupiny The Plastic People of the Universe, pro kterou Jirousová napsala několik textů a podílela se na jejich pódiové prezentaci.

"Žila čestně a skromně, neprakticky a neúplatně, bydlela v obrazech a básních," uvedl ve smuteční řeči podnikatel a jeden z prvních signatářů Charty 77, bývalý náměstek ministra vnitra pro bezpečnost Vojtěch Sedláček. Obřad byl zakončen modlitbou. Mezi smutečními hosty nechyběl bývalý manžel Ivan Martin Jirous, výtvarný teoretik a kritik, historik umění a básník českého undergroundu. Památce zesnulé se dále přišli například poklonit Ivan Havel, literát a hudebník Jan Vodňanský, herec a politik Matěj Stropnický, publicista Petr Placák, hudebník Ivo Pospíšil nebo politička Kateřina Jacques. Smuteční věnce zaslaly například Polský institut nebo pražský magistrát.

Obřadní síň se zcela zaplnila. Jirousová se narodila 25. února 1944 v Praze. Nejprve vystudovala elektrotechnickou průmyslovku, ale jejím životním zájmem se stalo výtvarné umění. V letech 1963 až 1970 studovala na katedře dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a v letech 1971 až 1975 pracovala v Ústavu dějin umění ČSAV, v oddělení bibliografie. Po podpisu Charty 77 však nesměla až do roku 1989 v oboru pracovat. V 70. a 80. letech působila ve sféře neoficiálního umění, publikovala básně v samizdatových sbornících, v edici Petlice a Expedice a spolupracovala s undergroundovým časopisem Vokno.

Drobná žena s malým dítětem

Poslední rozloučení s básnířkou, historičkou umění a signatářkou Charty 77 Věrou Jirousovou. Po podpisu Charty byla často vyslýchána a v bytě, kde žila, prováděla tehdejší Státní policie (StB) kvůli přechovávání samizdatů pravidelné domovní prohlídky. Tři trestní stíhání byla nakonec zastavena. "Vždycky jsem si ale říkala, že když tak drobná žena s malým dítětem, která tráví čas péčí o dítě a psaním básní, ohrožuje režim, tak je na tom opravdu zle," vzpomínala před třemi lety v rozhovoru pro server literární.cz.

Po roce 1989 působila Jirousová v redakcích časopisů Ateliér a Výtvarné umění, v odboru umění ministerstva kultury, v kulturní rubrice Lidových novin, ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie v Praze a v Památníku národního písemnictví. Od 90. let připravovala výstavy současného umění a působila jako kritička. Byla autorkou nebo spoluautorkou mnoha katalogů výstav. Publikovala především v Ateliéru, ve Výtvarném umění a v elektronickém Neviditelném psu. Knižně vydala sbírku básní Co je tu, co tu není, knihu básní v próze Krajina před bouří a sbírku devíti básní Podle řeky.