Festivalový zápisník: mezi hradem a synagogou

11.07. 14:30 | Autor: Antonín Kocábek

Festival v jihomoravském městečku Boskovice, vzdáleném zhruba padesát kilometrů severně od Brna, patří k těm už zavedeným jménům pomyslné mapy domácích hudebních přehlídek. Nepatří do ligy těch úplně velkých festivalů, ale v podstatě i tento fakt využívá ve svůj prospěch. Letos se od 8. do 11. července konal už po osmnácté.

Přehlídka patří k průkopníkům festivalové multižánrovosti u nás: už léta zde vedle sebe koexistují nejen hudba, ale i filmy, divadlo, výstavy a v posledních letech i autorská čtení. A rozhodně to neplatí v častém nepoměru typu jedno divadlo na deset hudebních kapel. To a skutečnost, že několik festivalových scén je rozmístěno různě po městě, a dvě dokonce na zřícenině hradu na kopci nad ním, dodává neopakovatelnou atmosféru, která je právě nejspíš tím, co několik tisíc lidí každoročně na festival přiláká.

Vladimír Mišík byl v dobré kondici i rozmaru. Zdejší akce totiž patří k těm, na které se nejezdí za hudebními hvězdami, ale za geniem loci. Snahou dramaturgie je pak předkládat neokoukaná jména, a to důsledně bez preference některých žánrů. Procento těch, kteří na festivalu vystoupili poprvé, bylo navíc opravdu vysoké. Své místo tu tak mají třeba jazz či blues, alternativní rock, akustická hudba i například elektroničtí experimentátoři a už několik let nechybí ani taneční scéna - zároveň se ovšem programové brány neuzavírají ani vkusnému mainstreamu. To vše se pak projevuje na tolerantním publiku, které neohrnuje nos nad něčím, co nezná, a pro které je signifikantní míra kultivovanosti. Jinými slovy - na opilce, povalující se v blátě, či vůbec jedince, pro které by byl alkohol důležitější než náplň programu jako jinde, tu s největší pravděpodobností vůbec nenarazíte.

Na písničkářské scéně zahrála i Jana Šteflíčková. Není pak náhodou, že velký úspěch sklízejí i interpreti, které většina přítomných před jejich setem vůbec neznala. Letos to například bylo slovenské duo Romanika, míchající folklor, šanson i world music. Velmi příjemného přijetí se ale dostalo i všem ostatním účastnicím letošní novinky v programu - dámské písničkářské scény. Pozitivní odezva ale stejně tak provázela elektronickou dvojici Kazety či byla odpovědí živelným elektro-rockerům Night. Aplaus velké hvězdy si pak užily brněnské Květy, kvarteto, které se sem po několika letech vrátilo. Ani konkurence jiných scén neodehnala publikum komorně laděnému bloku kopřivnických Lu. A své posluchače si našla i jazzová scéna s řadou zahraničních hostů.

Svou současnou, k rocku opět po letech přiblíženou polohou v pátek roztančili dav Traband. Originální nástrojové obsazení barytonová kytara - harmonium - trubka - suzafon a bicí jim dovoluje neobvyklý zvukový background, široké možnosti dynamiky i realizaci nečekaných hudebních nápadů. Vladimír Mišík, tentokrát bez Etc, ale v komorním triu ČDG, zavzpomínal i nabídl z nového alba. Bylo až roztomilé sledovat, jak stejně oslovuje ty věkem pokročilejší i naopak nejmladší posluchače. Proč jsou naším nejadorovanějším reggae souborem, opět dokázalo všemi svými rozličnými podobami Švihadlo. V sobotu ihned od počátku večerního bloku rozvlnili už zcela zaplněný amfiteátr slovenské Živé kvety, které bodují nejen ryzím písničkářstvím a přirozenou melodikou, ale hlavně skvělými texty, které s odzbrojující přirozeností prezentuje zpěvačka Lucia Piussi tak, že z toho občas až mrazí.

Od WWW zazněla i skladba Pikola z filmu Pouta. Stejně jako jim se ale dostalo nemalé pozornosti i tentokrát jen v duu, bez DJe, vystupujícím W.W.W. Ledové rytmy, až s hysterií podané texty s dramatickou stavbou i surové, surrealistické obraty s naopak krutě reálným obsahem publikum uznale ocenilo. Největší hvězdou se ale nepřekvapivě stali "Tata Bojs z Hanspaulky". Ve svém setu, postaveném převážně na výběru hitů, překvapivě zalovili i v hluboké minulosti a došlo tak i na stařičkou - byť v novém aranžmá zahranou - Devoto z prvního regulérního alba. Dav kvarteto vůbec nechtěl pustit z pódia a nechyběly ani Mardošovy pověstné výskoky a Bublajzovo balancování ve stoje na bubenické stoličce.

Letošní Boskovice provázelo nadstandardně teplé a slunečné počasí a i to mělo za následek na místní poměry opravdu vydatnou návštěvu více než čtyř tisíc lidí. Opalující se návštěvnice a pot promísený s nadšením by si býval letošní ročník mohl dát klidně do erbu.

Boskovice 2010, Boskovice na Blanensku, 8.-11. 7. 2010

Foto: Unijazz / Karel Šuster

Autor: Antonín Kocábek