Festivalový zápisník: deset let Sázavy jen pro otrlé

09.08. 08:30 | Autor: Martin Valeš

Leningrad Cowboys, mistři hudebních parodií a absurdit. Festivalové oslavy měly grády, než je překazilo počasí, prolitá sobota odradila spoustu návštěvníků i stánkařů. Ti otrlejší si ale mohli užít parádní koncerty – Ivana Krále, Leningrad Cowboys, Papa Roach, Monkey Business i mnoha dalších.

Oproti loňsku se kácovský areál zase o něco rozrostl, kapely vystupovaly na třech velkých pódiích, jednom kompaktnějším a ještě v komorním stanu Balbínka. K tomu připočtěte divadelní stan a řadu dalších s rozličným programem, včetně například Instinktu s vernisáží a workshopem fotografa Tomáše Nosila či stanu hudebnin, kde si kdokoli mohl půjčit nástroje a zajamovat s ostatními.

ČTĚTE TAKÉ: Festivalový zápisník: Slovácko sa s žánry nesúdí

Rozlehlost areálu ale má svou stinnou stránku, všude je to hrozně daleko. Za dne a sluníčka se aspoň rozhýbete, ale potmě kličkovat stovky metrů mezi kalužemi bylo při přesunech od pódia k pódiu, potažmo do kempu, celkem náročné.

Monkey Business slavili spolu s festivalem deset let. K jubileu festivalu přidávali svá výročí i mnozí vystupující, a tak byla vidět připomínka stejných narozenin Monkey Business, dvojnásobného jubilea kariéry Kamila Střihavky, rovnou pětadvacet let oslavili speciálním setem Laura a její tygři. Vzpomínkový set předvedl také Blue Effect, zahráli repertoár někdejší kapely Walk Choc Ice. Ta vystoupila na prvních třech Sázavafestech, pak ale přestala působit a někteří členové přešli právě k Radimu Hladíkovi.

Proklatě rychlá dechovka

Pátek vrcholil více než energickým vystoupením srbského otce a syna Bobana a Marko Markovićových s jejich orkestarem. Zběsilou balkánskou turbodechovku občas proložili lehčí swingovkou nebo tesknější melodií, ale příliš vydechnout početné publikum nenechali.

Fanoušků bylo až 14 tisíc, než jich většinu vyhnaly lijáky. Vzápětí následovali Monkey Business, s novými kostýmy oslavují desetiletou kariéru. Těm ke konci "sebrali“ nástroje Tata Bojs a zahráli Saturday Night is Over, na oplátku si s nimi při následujícím setu zazpíval Matěj Ruppert. Dlužno dodat, že obě dvě kapely jsou jediné, které hrály na prvním i desátém ročníku Sázavafestu.

A pokračovalo se další jejich spřátelenou kapelou, Nightwork. Hned ze začátku rozezpívali publikum vlezlým "já jsem gay“, aby pokračovali v živé show bohaté na oplzlý humor i hudební narážky, od Rusalky po devadesátkové disco.

V pátek se šlo spát s deštěm, s deštěm se vstávalo a deště se člověk nezbavil až dlouho do noci. Spousta lidí to s vyhlídkou na rozrůstající se bahniště vzdala, z původních asi čtrnácti tisíc návštěvníků (jak hlásili pořadatelé na webových stránkách) zbyla jen menší část. Řada kapel nahlas oceňovala výdrž diváků, přitom ale ani VIP zázemí se takové komplikace nevyhýbaly – ostatně byla pódia většinou pod svahem a všechna voda tekla právě k nim.

Basta Fidel. Ska bylo hojně zastoupeno.

Právě takovým oceněním diváků začala Chumbawamba, s anglicky suchým humorem konstatovali, přiletěli z nezvykle prosluněného Londýna do takového lijáku. Spousta lidí patrně o kapele slyšela v dobách hitu Tubthumping, ale od té doby se skupina posunula k akustickému folku. Nebyla to však jejich zdaleka první návštěva Česka a mnozí další jejich kousavé písničky nejen o fašistech znali.

Komorní Ivan Král

Ivan Král hrál komorně a s upřímnou chutí. Zatímco jiná rocková legenda by se vytasila s desetičlenným orchestrem a největšími peckami, o které se kdy otřela (a že takových Ivan Král nemá málo), on se třemi mladými muzikanty nacvičil jen komornější rockový set, jakoby hrál pro menší klub a pro vlastní potěšení.

Přesný opak ale byla show Leningrad Cowboys. Bláznivé předělávky legendárních rockových hitů, bláznivé kostýmy (včetně sádelnatého šestirukého "rockového humra“) a do absurdna vygradovaná rocková klišé i dětinské fóry, to vše rozpálilo celé zbývající publikum, kaluž nekaluž.

Večer už bahno a liják byly divákům zcela lhostejné, kvůli stoupající řece však pořadatelé předčasně uzavřeli divadelní stan a Balbínku. Naštěstí pro diváky bylo programu i tak dost a kdo už se povznesl nad nepřízeň počasí, mohl si užít bohatou oslavu festivalového jubilea.

Desáté jubileum mělo místo šampusu a šlehačky déšť a bláto.