Venuše ve Švehlovce láká na hru Marie Stuartovna. Anatomie (dramatu)

25.11. 15:15 | Autor: - red -

Snímek ze hry Marie Stuartovna. Anatomie (dramatu).

Není zvykem, aby inscenace získala ocenění ještě před svou premiérou. Marie Stuartovna. Anatomie (dramatu) ale této mety dosáhla. Česko-německý umělecký tým uvedl work-in-progress verzi na festivalu OFFenzíva v Ostravě, kde získal druhé místo. Další předpremiéra se odehrávala v Německu, v Saské Kamenici, odkud si divadelníci odvezli nadšené ohlasy. Po roce zkoušení a příprav konečně okusí tento mimořádný projekt pražské publikum.

Soubor Depresivní děti touží po penězích je známý neortodoxním přístupem k divákovi i klasickým látkám, na svém repertoáru má adaptované Naše furianty Ladislava Stroupežnického i sadovských 120 dnů Sodomy. Nyní sáhl po Friedrichu Schillerovi a přetavil jeho drama Marie Stuartovna do divácky vzrušujícího, interaktivního tvaru. Oblíbený žánr imerzivního divadla tak získává svého silného zástupce.

"Diváci se stanou skutečnými návštěvníky, či chcete-li dvořany královny Alžběty a Marie Stuartovny. Zažívají je z bezprostřední blízkosti a mají mimořádnou příležitost nahlédnout pod sukně zdánlivě sebejistých a dokonalých osobností. Jsou svědky jejich pýchy, samolibosti, ale také slabosti a nejistoty," slibuje režisér projektu (a zároveň jeden z představitelů) Jakub Čermák.

Celé představení visí na bedrech pouhých dvou herců-performerů, kromě Jakuba Čermáka se představí německý herec Sebastian Rein. "Na představení pracujeme s pauzami prakticky rok, je to velmi radostná, ale také velmi náročná práce," vysvětluje umělec z Berlína, "od začátku pro mě bylo důležité, aby naše inscenace kromě dramatu obsahovala také humor. A to se myslím - dle reakcí našeho publika na předpremiérách - povedlo dokonale."

Kvůli česko-německému týmu se celé představení hraje v jednoduché angličtině. Premiéra inscenace se odehraje v rámci Pražského festivalu divadla německého jazyka.

Mimořádný prostor - palác i vězení

Do prostředí královských komnat, ale i královského žaláře se promění ohromující prostory bývalé menzy a kuchyně Švehlových kolejí. Divadelníci rozžívají postupně celý prostor, s diváky putují po jednotlivých zákoutí, kde se odehrávají jednotlivé scény života dvou královen, jejichž svědky se obecenstvo stává.

Představení není určené primárně pro divadelní prostor, už se hrálo v bývalém hotelu, v divadelním zákulisí a do budoucna jsou plánovány další mimořádné lokace.

Snímek ze hry Marie Stuartovna. Anatomie (dramatu).

Diváci se stanou spoluherci

Jak je zřejmé z předchozího popisu, diváci tu pouze nesledují. Mají svobodu pohybu (alespoň v rámci toho, co jim dovoluje etiketa za přítomnosti královny), královně pomáhají, sledují ji z bezprostřední blízkosti, jsou svědky jejích radostných i temných okamžiků.

"Samotné nás překvapilo, jak nadšené a silné jsme získali reakce od našeho testovacího publika," vysvětluje režisér a performer Jakub Čermák, "je to právě asi blízkost, kterou návštěvníci zažívají a která není možná na klasických jevištích, že se daleko intenzivněji napojují na osud Alžběty či Stuartovny. Diváci jsou také pro obě figury zásadní, protože obě od nich odvíjí svou moc. Alžběta je zvyklá na loajální dvořany, Marie se snaží získat si diváky na svou stranu pořádáním rozpustilé party."

Depresivní děti touží po penězích

Po představení Maryša (mlčí), které získalo nominaci na Cenu Divadelních novin pro režiséra Čermáka či širší nominaci na Thalii pro Andreu Bereckovou, je Marie Stuartovna. Anatomie (dramatu) druhou premiérou toho roku. Soubor působí dlouhodobě ve Venuši ve Švehlovce, proslul odvážnými adaptacemi klasických děl, ale také experimentálními projekty. Nejvýraznějším byl imerzivní Bordel L'Amour, který byl taktéž nominován na Cenu Divadelních novin.

Jakub Čermák je frontman uměleckého gangu Depresivní děti touží po penězích, krom svého vlastního souboru spolupracuje i s jinými scénami. V září 2019 uvedl Utrpení mladého Werthera v Horáckém divadle v Jihlavě, v listopadu měla svou světovou premiéru Dánská dívka v Divadle Na Fidlovačce v jeho režii.

Foto: archiv , Václav Králík

Autor: - red -