Ministr Vojtěch naštval lékárníky. Z přislíbené podpory dostanou jen zlomek

01.08. 13:52 | Autor: Vladimír Barák

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) původně lékárníkům přislíbil podporu v hodnotě miliardy korun. Ta měla zabránit dalšímu zavírání venkovských lékáren a podpořit skomírající lékárnickou péči na malých městech. Z původního slibu ale takřka nic nezbylo. "Dohoda počítá s částkou přes sto milionů korun. Více jsme nedojednali, atmosféra na schůzkách totiž zaváněla skoro vydíráním," říká prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba.

Lékárníci byli poslední součástí zdravotnického systému, který se odmítal připojit k úhradové vyhlášce stanovující výši proplácení zdravotní péče. Proč?

Zatímco ostatní segmenty, které se na úhradové vyhlášce domlouvají - praktičtí lékaři, specialisté nebo nemocnice -, dostávají takřka ve sto procentech peníze ze zdravotního pojištění za svou činnost prostřednictvím výkonů, lékárníci mají pouze jediný takzvaný signální kód výkonu - výdej léčivého přípravku na recept, tvořící jen necelou dvanáctinu příjmů lékárny. Úhradová vyhláška slibovala pětiprocentní plošné navýšení úhrad. Co to znamená? Všechny ostatní segmenty dostanou o pět procent více, u nás by ale reálně šlo jen o navýšení v řádu desetin procenta. Proto jsme nemohli prvotní návrh zdravotních pojišťoven přijmout.

Proč by ale lékárníci měli dostat stejné navýšení jako lékaři a nemocnice?

Ne stejné, správně dokonce vyšší. Nenajdete totiž jinou oblast zdravotnictví než lékárenství, kde by v posledních pěti letech setrvale docházelo k propadům v příjmech. V důsledku opakovaných revizí se dramaticky snižují ceny a úhrady léků. Pro pacienta i pojišťovny je to skvělé a my si přejeme, aby náš pacient doplácel co nejméně. Z jiného úhlu pohledu však nelze být nadále z devadesáti procent závislý na ceně léků. Čelit prudkému snižování příjmu z jejich výdeje při současně vzrůstajících nákladech na provoz je dlouhodobě ekonomicky neudržitelné. V první řadě musí být zaplacena práce zdravotníka. Proto jsme už bývalému panu ministrovi Svatopluku Němečkovi předložili návrh na principiální změnu našeho odměňování. Stejně jako v ostatních zemích EU nemůžeme být ani my nadále výlučně závislí na ceně léků, ale měli bychom být jako zdravotníci, lékaři, placeni za svou odbornou činnost. Od doby přijetí této změny do legislativy ale uplynuly tři roky, po které nebylo ministerstvo zdravotnictví schopné kvůli odporu zdravotních pojišťoven a lékařů tento v Evropě běžný model uvést do praxe. Bohužel, přetrvávající stav existenčně ohrožuje ty nejslabší, zejména malé lékárny.

Z jakého důvodu to je?

Lékárny provozované velkými subjekty bez ohledu na to, zda státní, či soukromé, jsou ekonomicky většinou v poměrně dobré kondici. Například průměrná hodnota ceny léků na recept ve fakultních lékárnách činí tři až čtyři tisíce korun. Malé lékárny však vydávají recepty na léky v průměrné hodnotě dvě stě padesát až tři sta korun. Vzhledem k odlišnému sortimentu léčiv je to logické, ale nespravedlivé, protože práce zdravotníka musí být odvedena kvalitně bez ohledu na cenu vydaných léčiv.

Kolik peněz byste jako lékárníci potřebovali, aby se situace stabilizovala?

Vzhledem k propadům posledních dvou až tří let hovoří naše kvalifikované odhady zhruba o miliardě korun. O této částce v první fázi mluvili i zástupci ministerstva, na konci dohodovacího řízení pan ministr Adam Vojtěch veřejně deklaroval navýšení v řádu šest set milionů korun do našeho segmentu. Na jednání dohodovacího řízení jsme tedy logicky přišli s tímto odůvodněným požadavkem, ale zástupci pojišťoven jako svůj protinávrh představili navýšení lékárnám o pouhých pětatřicet milionů. To jsme nemohli dopustit. Označit lékárníky za "potížisty" nemělo opodstatnění. My jsme chtěli jen dodržet férové podmínky pro všechny, tedy i pro nás.

Z původně přislíbené miliardy nakonec dostanete jen kolem sta milionů korun. Proč jste se nakonec podřídili a dohodu podepsali?

Jednání byla neuvěřitelně vyhrocená. Ministerstvo nám původně slíbilo miliardu. Ministr pak do médií hovořil o částce šest set milionů korun. Nakonec to skončilo na vámi zmíněné částce. Významnější zůstalo jen přerozdělení, kdy snížení marže pro nejnákladnější léky má být promítnuto do navýšení hodnoty signálního kódu výkonu. Mysleli jsme si, že tento postup nemůže být myšlen vážně a že když budeme opravdu zásadně proti, dojdeme ke spravedlivějšímu kompromisu. Dostaly se k nám ale signály, že pokud nepodepíšeme, pak úhradovou vyhlášku převezme ministerstvo zdravotnictví a z rozhodnutí ministra nemusíme dostat ani korunu nad rámec již zmíněných pětatřiceti milionů korun. To již zavánělo skoro "vydíráním". S kolegy jsme se na jednání rozhodovali mezi dvěma variantami: buď dostaneme ani ne čtvrtinu přislíbených peněz a situace zejména menších lékáren se v příštím roce výrazně zhorší, nebo nedostaneme vůbec nic a bude to ještě horší. To bylo jednání, kde jsme nebyli rovnocennými účastníky řízení. Výsledek je takřka nicotný, jde jen o malý krůček ke zlepšení, byť správným směrem.

Co bude následovat? Sám jste říkal, že situace malých lékáren se nezlepší. Budou se dál zavírat?

Česká lékárnická komora bude nadále bojovat za zachování venkovských lékáren. Především jde ale o odpovědnost pana ministra Adama Vojtěcha, který má v rukou nástroje k řešení. V programovém prohlášení vlády je přislíbena systémová změna financování lékárenské péče, na jednáních jsme byli ubezpečeni, že tento závazek je pro vedení resortu priorita.

Věříte, že ministr sliby splní?

Půl roku byl pan ministr v módu dočasném, možná si sám nebyl jistý, zda bude pokračovat i v nové vládě. Teď už ale získala vláda důvěru sněmovny a naše očekávání jsou vzhledem k vyjádřením ministerstva velká. Už nám nemohou stačit sliby, potřebujeme výsledky. Připravili jsme ucelenou koncepci změny odměňování lékárníků a namodelovali ji na různých typech lékáren. Promyšleno máme i hlubší zapojování lékárníků do systému primární péče za účelem kvalitnější a bezpečnější farmakoterapie, v oblasti prevence a zdravého životního stylu. Pokud chce pan ministr pomoci zvýšení kvality a dostupnosti lékárenské péče, má k dispozici všechny nástroje, které tomu pomohou. A ohledně nutných legislativních změn jsme k panu ministrovi také upřímní. Uvítali bychom, pokud by ministerstvo zohlednilo naše priority již ve svých legislativních návrzích pro parlament. Nebo budeme muset námi preferované legislativní změny prosazovat prostřednictvím jednotlivých poslanců. Rádi bychom tak činili i v této situaci vždy s vědomím a podporou ministra.