Zatím se střílejí milenci, Sarajevo přijde až za 14 dnů

12.06. 11:30 | Autor: Ivan Motýl

Dobová reklama na revolver z jara roku 1914.

12. červen 1914: Do atentátu v Sarajevu zbývalo právě 16 dnů, ovšem střelba z revolverů byla v Rakousko-Uhersku na denním pořádku. Tehdejší zákony neznaly zbrojní pas, ozbrojen chodíval každý druhý.

Za vraždu, byť nedokonanou, jen šest týdnů vězení. Mnohé rozsudky rakouského soudnictví z časů císaře Františka Josefa I. se dnes zdají nepochopitelné.

To je i případ, o němž psala Národní politika v pátek 12. června 1914. "Galerii hrdinů, kteří pro každý sebemenší nezdar v lásce, sahají hned po smrtící zbrani, rozmnožil 23letý obuvnický pomocník Václav Hora z Plzně, který se odpovídal před soudem," začínala páteční soudnička.

Revolverová mánie

Dobová reklama na revolver z roku 1914. Václav Hora miloval Vilemínu Vaňkovou, ta však lásku moc neopětovala. "Ježto se jí valně nelíbil," řekla soudu. Po jedné hádce se Vaňková rozhodla, že půjde sama k muzice, což žárlivý partner nesnesl. Počkal si na dívku u Spolkového domu a nabídl se, že ji odprovodí domů, ve skutečnosti to ale měla být cesta na onen svět. "Pojednou ucítila Vaňková před očima jakési zablesknutí a hned nato zaslechla dvě rány a padla k zemi bez sebe, cítíc hučení v hlavě," vylíčil příběh pražský deník. "Jak lékaři později shledali, vypálil žárlivý nápadník na Vaňkovou dvě rány, které však jí naštěstí jen sežehly kůži poblíže pravého ucha.!

V Sarajevu na sklonku června také padly jen dvě rány z pistole, atentátník Gavrilo Princip jimi ale zabil dva lidi. Následníka trůnu a jeho manželku. Václav Hora u soudu vyprávěl, že chtěl dívku jen postrašit, čemuž porota uvěřila. Dnes by mu ovšem soudci na takovou výmluvu neskočili a za pokus o vraždu by mohl klidně dostat i desetiletý žalář. Před sto lety ale v Plzni zaznělo: "Trest vězení šesti týdnů." Ten už si Hora odseděl ve vazbě, takže mohl rovnou domů.

Před sto lety byly české země doslova "nabity revolvery", noviny také někdy psaly o "revolverové mánii", neboť prakticky každý druhý toužil nosit nabitou bambitku. Podle tehdejších zákonů totiž mohl zbraň vlastnit kdokoli a s nabitým kvérem i volně chodit ulicemi. Policie pistole zabavovala jedině v případech, když se zbraní načapala malé děti nebo obecní blázny.

Nejmodernější zbraně nebyly nijak levné, nicméně lehce dostupné ve splátkovém prodeji. Tak například patentní samonabíjecí bambitka typu Browning (ráže 6,35 mm) stála 60 korun, avšak v kapse zákazníka mohla skončit už po první splátce, která činila 4 koruny měsíčně, přičemž týdenní plat dělníka v Praze se pohyboval v rozmezí od 15 do 30 korun. I nejhůře placená služka si vydělala za týden alespoň 5 korun.

Přímo v Národní politice, která denně psala o "obětech revolverového násilí", vycházely také půlstránkové inzeráty s vyzývavou otázkou: "Máte už bambitku?" Zbrojní průkaz byl v roce 1914 záležitostí zcela neznámou. Teprve v době první republiky bylo vlastnictví zbraní podmíněno alespoň ohlášením na příslušném oddělení policie.

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl