O světové válce rozhodne Rusko

29.07. 16:15 | Autor: Ivan Motýl

Čtenáři oblíbeného deníku Národní politika se 29. července 1914 dozvěděli o válce z této strohé věty: "Naše monarchie rozhodla se brániti svá práva zbraní a vypovězena byla válka Srbsku."

Pár dnů se pak ještě doufalo, že půjde jen o lokální konflikt a "plameny válečné nevyšlehnou na místech jiných". Jenže do týdne se k válce připojilo Rusko, Německo, Francie, Velká Británie a třeba též Australský svaz, který napadl Německou Novou Guineu.

Ve středu devětadvacátého července ale veřejnost skutečně věřila, že válka se Srbskem bude lokální záležitost, kterou Rakousko-Uhersko vyhraje v několika dnech. "Když už válka se Srbskem stala se nezbytnou, ať zůstane raději při zlu menším a nechť vyžádá si také co nejméně obětí," stálo na titulní straně Národní politiky. "Je patrno, že Rakousko-Uhersko přeje si lokalisováni války a omezení její na obranný konflikt."

Co asi udělá car Mikuláš II.?

Car Mikuláš II. Bělehrad měl ovšem plnou podporu Petrohradu. A poltičtí komentátoři dobře věděli, že když se Rusko vydá na pomoc Srbsku, stane se z lokální války evropská tragédie. Stejně jako v době novodobého cara Putina, i za panování cara Mikuláše II. nebylo vůbec jasné, pro co se imperátor v příštích hodinách rozhodne. "Stanovisko Ruska ke konfliktu svého přítele s Rakouskem není dosud známo. Zprávy o postupu Ruska líčí jednak jeho mírumilovnost, jednak jeho bojechtivost Snad zápasí v Rusku spolu strany mírumilovná a bojovná."

Zdálo se, že pomyslnou zápalnici, která podpálí křehký evropský mír, prostě drží v ruce Nikolaj Romanov čili Mikuláš II. Alexandrovič, toho času ruský car, král polský a velkokníže finský, přičemž z Ostravy na hranice s Ruskem u dnešního polského města Będzin to tehdy bylo pouhých 106 kilometrů. "Veškeré úvahy politických kruhů a novinářských článků zabývají se Ruskem, jehož vláda dosud nepromluvila a jehož stanovisko pro další vývoj zahraniční situace jest důležité," uvedla Národní politika.

Zatím ale rakouští (tj. i čeští a moravští) vojáci v Rusku umírat nemuseli. Na sedmé straně Národní politiky z 29. července se pouze objevila zpráva o úmrtí váženého krajana v ruském Žitomíru (dnes Ukrajina).

"Náhlý skon českého sládka na Rusi. Z Ruska oznamuje se truchlivá zpráva, že v Žitomíru zemřel náš krajan, vysoce zasloužilý a vynikající český sládek parostrojního pivovaru firmy Albrecht a spol. pan Antonín Horák, působící přes jedenáct let ve Volyňské gubernii. Pan Ant. Horák zemřel náhle ve věku 55 let. Pohřeb konal se za velmi četného účastenství smutečních hosti na katolický hřbitov v Žitomíru. Zúčastnili se ho zejména majitelé pivovarů a sládci místní i z dalekého okolí, jakož i všichni Češi ze Žitomíru."

Foto: archiv , Národní knihovna v Praze

Autor: Ivan Motýl