Má úcta! Zdravil arcivévoda turisty v Den otevřených dveří

18.06. 06:49 | Autor: Ivan Motýl

Arcivévoda Ferdinand na Konopišti (vpravo) ve společenském oděvu.

18. červen 1914: Do atentátu v Sarajevu zbývalo deset dnů. Čtenáři Národní politiky však se zájmem četli, jak se nástupce habsburského trůnu zmateně zajímal o českou tělovýchovnou jednotu Sokol. A možná je neznalost příštího císaře i trochu urazila.

Sotva konopišťský zámek opustil německý císař Vilém II., uspořádal následník trůnu František Ferdinand d'Este něco jako Dny otevřených dveří v jinak veřejnosti nepřístupné zámecké zahradě.

Přijely davy. "V poslední den otevření arciknížecích zámeckých zahrad byla návštěva neobyčejně veliká, takže musily býti vypraveny zvláštní vlaky. Také celá řada škol se dostavila. Cesty parku byly přeplněny neustávajícími proudy," popisovala náladu v Konopišti Národní politika z 18. června.

Co to máte na klopě za odznak?

Sokolský znak na sokolském praporu. Po čtvrté odpoledne se v zahradě objevil i budoucí rakouskouherský císař. "Arcikníže byl v občanském obleku a vlídně mával měkkým šedým kloboukem," všiml si reportér Národní politiky. Pochopitelně mu neuteklo, že Ferdinand s návštěvníky mluvil česky a každého pozdravil: "Má úcta!"

Češi před sto lety ale asi těžce nesli, když arcikníže při setkání s turisty nebyl schopen poznat, jaký to ladný odznak nosí na klopě. "Arcikníže se mezi jiným otázal jistého pána se sokolským odznakem, jaký je to odznak. Tázaný s úklonem odpověděl, že je to odznak sokolský." Ferdinand se měl následně podivit, že v zahradě už viděl mnoho lidí s těmito odznaky. Tohle je typický český dějinný paradox. Sokolové, kteří se po pádu monarchie v roce 1918 vydávali za její největší nepřátele, v červnu 1914 nadšeně obdivovali zámeckou zahradu budoucího habsburského císaře.

Ferdinand měl prý ze zájmu veřejnosti obrovskou radost a slíbil, že konopišťské zahrady a sady zase brzy zpřístupní. Asi by tak skutečně učinil, jenže 28. června 1914 potkal v Sarajevu atentátníka Gavrilo Principa.

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl