Kořaleční mor v Česku má každodenní oběti

03.02. 08:58 | Autor: Ivan Motýl

Kam za zábavou v Praze v roce 1914? Nabídka byla obrovská, alkohol tekl proudem.

3. až 6. únor 1914: Alkoholici mučící rodiče, ožralové upíjející se k smrti a opilí dopravci riskující životy cestujících. Co ta kořala natropila již zla, povzdechl si už před sto lety komentátor Národní politiky. Posuďte sami.

3. únor 1914: Když kořalka zabíjí

Alkoholismus národa českého, jemuž doboví lékaři přezdívali kořaleční mor, se každý den odrážel i na stránkách denního tisku. Hlavně z černé kroniky bylo patrné, jak se v českých zemích nemístně pilo. Až do dna! Až k smrti!

"V Ruprechtově u Vyškova požil 56letý František Rez v místním hostinci takové množství kořalky, že se pojednou skácel k zemi a veškerá snaha, přivésti jej k životu, byla marná. Otrávil se alkoholem," vylíčila Národní politika z 3. února 1914 smrt jednoho takového moravského pijana.

4. únor 1914: Svatební noc v krčmě

Praha žila, nikdo netušil, že v létě roku 1914 vypukne válka. Lidové noviny ze 4. února 1914 zase popisovaly, jak nebezpeční jsou kočí, kteří si pořádně přihnou. Jedna svatba na Příbramsku tak málem skončila na krchově.

"Smutnou svatební noc měla 17letá šička rukavic Anna Rehlová z Hradiště u Příbrami. Při návratu z kostela zastavili se svatebčané v hostinci, kdež hodovali do pozdních hodin. Cestou domů se kočí dle starého nebezpečného zvyku předjížděli. Náhle splašili se koně vezoucí svatebčany a v šíleném trysku se řítili vpřed. Pojednou narazil vůz na kámen, zvrhl se a nevěsta vypadla velikým obloukem na silnici. Zlomila si ubožák nohu a místo do nové domácnosti musela býti dopravena do pražské všeobecné nemocnice."

5. únor 1914: Nádeník bez práce, zato s opičkou

"Ve stáji hostince U Bílé labutě na Palackého třídě v Plzni stižen byl o půl 10. hod. večerní 38letý nezaměstnaný nádeník Jan Tománek krutými bolestmi v břiše, zádech a hlavě. Z nařízení lékaře byl Tománek dopraven do městské nemocnice, kde se zjistilo, že bolesti jsou následkem nemírného požití alkoholu."

Tolik zpráva z Národní politiky, která vyšla ve čtvrtek 5. února 1914.

6. únor 1914: Nezdárný syn z Tuřan

Praha pohostinná. Rok 1914. Následující líčení zaslal do Národní politiky venkovský dopisovatel listu. Před sto lety se totiž právo na ochranu osobních údajů teprve rodilo, takže v novinách se daly najít dosti choulostivé informace i o řadových občanech.

"Pravý kříž na světě má hostinský František Gerspitzer v Tuřanech na Moravě se svým synem, kterému jest 39 roků. Jest oddán pití a v podnapilém stavu se stává zuřivým. V těchto dnech byl starý Gerspitzer celé dopoledne v Brně za obchodním řízením a zanechal doma svou manželku a syna. Gerspitzrová byla zaměstnána v kuchyni a nestarala se o syna, který byl v nálevně a notně si přihýbal, že když otec přišel domů, našel syna hodně podnapilého. Domlouval synovi, až chytl syn otce jednou rukou pod krk a druhou zaťatou rukou tlouk otce do obličeje, při čemž mu krom četných krevních podlitin vyrazil též dva zuby."

Gerspitzrův syn skončil nakonec v obecní šatlavě, ovšem z lochu se vrátil opět domů, tedy do hostince. Proto dopisovatel Národní politiky jen smutně podotkl: "Podobných výstupů provedl již syn k žalu svých rodičů mnoho, při čemž jim někdy i nebezpečně vyhrožuje, tak že s ním již nevědí rady."

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl