ČSSD potřebuje nového Zemana

11.03. 09:11 | Autor: Filip Nachtmann

Jsme Sobotkovou stranou bez Bohuslava Sobotky, zradili jsme své voliče a vydali se na úplně špatnou cestu, říká poslanec a bývalý místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna. Mluví i o tom, zda skončí v politice, co mu tolik vadí na všudypřítomném tématu genderu nebo proč by předseda Jan Hamáček měl mít větší tah na bránu.

Co říkáte novému vedení ČSSD? Na sjezdu jste nepůsobil zrovna nadšeně, už jste se s tím srovnal?

Sociální demokracie si vybrala jinou cestu, než jsem si vybral já. Tak to prostě je. Vybrala si cestu k městskému liberálnímu voliči, jak se to teď krásně, i když ne zcela přesně pojmenovává. Rozhodnutí delegátů sjezdu bylo v tomto směru jednoznačné. Já se domnívám, že jsme na cestu k takzvaným městským liberálům vyrazili už za Bohuslava Sobotky. Výsledek je takový, že v Praze nám liberální volič dal zhruba dvě procenta a celkově se potácíme kolem šesti. Nemyslím si, že to je cesta k úspěchu ČSSD, ale nové vedení si to myslí a mně nezbývá, než to respektovat. Jen jsem teď zvědavý, jaké přijdou výsledky v evropských volbách. Poté uvidíme, jak dopadneme ve volbách krajských, a pak jsem zvědavý, jestli v souvislosti s ČSSD ještě vůbec něco uvidíme.

Co od květnových voleb do europarlamentu očekáváte?

Sociální demokracie byla vždy úspěšná, když s něčím bojovala, proti něčemu protestovala. Proti tomu, že představitelé ČSSD řeknou, že jsme proevropští, nic nemám. Ale je to téma a heslo na plakát pro voliče sociální demokracie? Něco takového může fungovat u Pirátů, TOP 09 či Starostů, ale u nás? Jsem k tomu dost skeptický. Chtěl jsem prosadit bojovnost: Evropa ano, ale vy, lidé, jste na prvním místě. Abych je do toho vtáhl. To se mi ale nepodařilo, prý je to moc populistické.

Byl jste poměrně tvrdý i ve svém sjezdovém projevu. Říkal jste, že si strana lže do kapsy, zapomněla na tradiční voliče a míří k neomarxismu. To je na končícího místopředsedu docela drsná kritika, ne?

Myslíte, že je to tvrdé? Já jsem do sociální demokracie vstupoval v prosinci 1989. Zareagoval jsem tehdy na výzvu na Svobodné Evropě, protože jsem rád četl o úspěších sociální demokracie za první republiky. Líbila se mi ta myšlenka. Tehdy jsem s přihláškou dostal velkou obálku ve formátu A4 se žlutým plakátem, na kterém bylo původní heslo sociální demokracie, ozubené kolo, klasy a nápis: Jsme strana slušných lidí. Z toho plakátu bylo jasné, koho strana zastupuje. Bylo to jasné z grafiky, z hesla i z červené, modré a bílé barvy. Neměl jsem pochyb o tom, že jde o stranu pro lidi práce a o stranu, která chce hájit národní zájmy. A dnes, po třiceti letech, má ČSSD v logu nějaký karfiol, oranžovou barvu, která není ani vlevo, ani vpravo a nikomu to nic neříká.

Zrovna logo asi není ten největší problém sociální demokracie...

Sociální demokracie v celé Evropě opustila své tradiční voliče. Ať už to byla sociální demokracie německá, rakouská či francouzská - všechny hluboce propadly. A odklon od původních voličů vidíme i u nás. Naše politika se začala soustřeďovat na menšiny, které přesvědčujeme, že mají právo ovládat většinu. To ale není ani české, ani demokratické, ani sociální. A nejhorší je, že vedle různých menšin, které reálně existují, my dokonce ještě další menšiny aktivně vytváříme. Například dnešní módní tvrzení, že lidé se už nerodí mužem, nebo ženou, ale záleží na tom, jak se zrovna cítí, má v ČSSD velmi vlivné zastánce. A tak budeme vytvářet stovky dalších pohlaví - stovky dalších menšin, kterým dáme právo šikanovat většinu.

To je asi trochu složitější téma. Vy jste ale v této souvislosti použil příměr k panu Novákovi, jakémusi klasickému voliči ČSSD, že? Existuje ještě vůbec?

Ano, použil jsem nadsázku o obyčejném panu Novákovi, jehož rodina tradičně volila sociální demokracii. Všichni chodí do práce, berou pod třicet tisíc, nemají žádné dávky, nejsou zelení, černí ani žlutí, nejsou to homosexuálové, mají dvě normální, neinkluzivní děti. A když paní Nováková říká panu Novákovi: "Františku, dneska jsou volby", on jí odpoví: "Nás se to netýká." To je problém sociální demokracie, ona přestala zastupovat lidi, kteří na ni dříve sázeli. Zcela přejala politiku multikultury, feminismu, genderu a všech možných dalších obskurních koncepcí a sociálních experimentů, na kterých ale svět bohužel, nebo vlastně bohudík, nestojí. Svět stojí na rodině. Stojí na muži, jeho ženě a jejich dětech, ne na povykujících exotech pochodujících ulicemi s nahými zadky a mávajících duhovými vlajkami. Já jsem před sjezdem řekl, ať dáme na pódium velké heslo RODINA, v tom se odrazí všechno. Ale my jsme tu odvahu nenašli. Šli jsme úplně jinou, špatnou cestou.

Čtěte TÝDEN.