Jan Rosák: Zápřah mi dělá dobře

07.01. 15:00 | Autor: - zuz -

Jana Rosáka (77) jsme zastihli před natáčením barrandovského Silvestra. Měli jsme dost času, a tak nám prozradil pár novinek ze soukromí.

Honzo, když přišla nabídka vystoupit v rámci Silvestra na TV Barrandov, kývl jste na to hned?

Samozřejmě! Myslím si, že Aleš Cibulka je zárukou toho, že to bude dobré, a navíc jsem v televizi Barrandov léta pracoval. Dělal jsem tam spoustu věcí, jako jsou Barrandovský videostop či Poklady z půdy.

A kdo ví, jestli se tam jednou nevrátíte, že? (smích)

Přesně. Kdo ví, jestli se nevrátím... (smích) Já bych se tomu nebránil, i když už největší slávu a největší vypětí mám za sebou. Na druhou stranu tohle bych ještě asi zvládl.

Zvládl? Jak vás znám, vám pořad v televizi chybí!

Na rovinu vám řeknu, že zčásti mi to možná chybí, ale už mi nechybí třeba ta sláva. Občas se mě někdo zeptá, jestli mě nemrzí, že už mě lidé tolik nepoznávají jako dřív. Ale opravdu ne, to už mám za sebou.

Vypadáte výborně! Pořád vás zlobí záda? Loni jste podstoupil operaci...

Je to tak, loni jsem měl operaci zad, ale v podstatě takovou, musím to zaklepat, velice úspěšnou, protože jsem už po dvou měsících stál na tenisovém kurtu a dvakrát třikrát týdně hrál tenis, což dělám doteď. Myslím, že se to povedlo, ten zápřah mi dělá dobře.

Pořád trénujete s Petrem Jandou?

Samozřejmě, hrozně nás to baví! Petr má hrozný absťák, když nehraje. Teď jsem to viděl, když párkrát chyběl a pak přišel. Byl celý natěšený, vrhl se do toho po hlavě a lítal po kurtu, jako by mu bylo teprve 80. (smích)

Letos jste se s manželkou stěhovali do nového domu. Předpokládám, že tam je pořád co dělat.

No právě! Zrovna včera jsem věšel na vchodové dveře vánoční věnec. Ale skutečně nádherný.

A je něco, co máte už teď naplánované na příští rok?

V příštím roce se těším na to, že přijede můj kamarád ze Spojených států, který prodělal velmi těžkou nemoc a neuvěřitelným způsobem se z toho vylízal. Je to můj vrstevník a měl by v dubnu nebo květnu přijet s manželkou k nám, tak jsme si říkali, že bychom společn zajeli ještě do Itálie do Pompejí a také na Capri. Oni to mají vysněné a já také, tak není na co čekat.