Suzuki Ignis: s jistotou na silnice i do terénu

02.10. 12:05 | Autor: Jaroslav Vít

Svoje kvality dokazuje Ignis nejen na silnici, ale i mimo ni.

Představu o tom, že SUV musí působit mohutně, Suzuki Ignis dokonale potírá. A dokládá, že čeho je velké "esúvéčko" schopné, dovede také. Navíc přes svoji skromnou velikost nabídne překvapivě velký vnitřní prostor.

Japonská značka Suzuki se nikdy netlačila mezi designově nápadité, spíše naopak, ovšem s nástupem modelové ofenzivy se překonala a dala svým vozům osobitý vzhled. Což se samozřejmě týká i Ignisu, který rozhodně nepřipomíná panenku, jež sedává v koutě, ale dává o sobě exteriérem vědět. Je na každém, zda se mu bude líbit, nám připadal velice zajímavý.

Délka vozu (3700 mm) upozorňovala, že vnitřek asi nebude "nadměrečný", nicméně skutečnost překvapila. Je dostatečně prostorný, kde konstruktéři tolik centimetrů nalezli, je jejich tajemstvím. I na zadních sedadlech se normálně rostlý dospělý nemusí cítit utlačovaný, usadí se pohodlně a kolena nevráží do opěradla před sebou. Velikost vozu se samozřejmě promítla do objemu zavazadlového prostoru, který činí 227 litrů, dobrou zprávou pak je, že při sklopených sedadlech dosahuje hodnoty 1086 litrů.

Interiér je příjemný a drží heslo, že v jednoduchosti je síla. Na řidičském sedadle pak zaujme zcela jistě přehlednost a jednoduchost ovládání. Některé ovládací prvky pronikly na volant (ovládání tempomatu či audia), ale v automobilové současnosti, která někdy u konkurence vyžaduje technické vzdělání, je práce s Ignisem příjemná a snadná. A samozřejmě nemůže chybět ani infotainment, bez něho se moderní vůz neobejde, navíc doprovázený hlasovým ovládáním.

Stručně řečeno - oproti konkurenci Suzuki Ignis pranic neschází a překonává ji v mnoha případech v praktičnosti používání. Totéž platí i o bezpečnostní výbavě, model nabízí asistenční systémy včetně varování před nechtěným vyjetím z jízdního pruhu nebo sledování únavy řidiče.

Jízdní vlastnosti

Je příjemné si v záplavě tříválců a přeplňování vyzkoušet zážehový atmosférický čtyřválec, který u testovaného vozu kapota skrývala. Objem 1.2 litru s výkonem 66 kW (90 k) z něj sice nedělá bůhvíjakého závodníka (akcelerace z nuly na stovku za 11,9 s, maximální rychlost 165 km/h), ovšem může být vzorem plynulosti. Tedy pohodové a klidné jízdy. Podvozek značka umí, takže ani ten nezavdá podnět ke stížnosti, i kdy pohon všech kol žádá své pro případné opuštění zpevněných vozovek a výlet do terénu. Putování cestou-necestou umožňuje světlá výška 180 mm a systém AllGrip je skutečně obdivuhodný, jak dovede rozdělovat výkon na jednotlivé nápravy.

Konstruktérům se podařilo při ladění podvozku nalézt kompromis, který zvládá oboje (dálnici i terén) bez toho, aby posádka trpěla. Šikovným autem je i ve městě nejen kvůli své velikosti, která společně s technologií usnadňuje parkování, ale také díky obratnosti, poloměr otáčení je vynikající. Výborně pracuje také pětistupňová převodovka, příjemné jsou přesné a krátké dráhy.

Jednou z mála výtek je poněkud neklidná záď při rychlých průjezdech zatáčkami a prudkých manévrech, což je dáno konstrukcí tuhé zadní nápravy. Avšak jak již bylo uvedeno - Ignis není vozem pro překonávání rychlostních rekordů...

Zbývá ještě zmínka o spotřebě. Výrobce uvádí kombinovanou 5,0 litru benzinu na sto kilometrů, při testování, které zahrnovalo město, dálnici, silnice nižších tříd i krátkou projížďku po polní cestě, se pohybovala těsně pod šesti litry. Nutno ale dodat, že běžný uživatel takovou porci určitě neabsolvuje, takže "žíznivost" jeho vozu bude podstatně nižší. I v tom je Ignis na špičce svého segmentu.

Foto: suzuki

Autor: Jaroslav Vít